Mila Hanko. Rad bych zareagoval na tvuj prispevek. Nebo spis, tvuj prispevek me inspiroval k tomu, abych napsal vsem tady taky neco o sobe, o sve zkusenosti. A treba ti to v necem pomuze
Kdyz jsem cetl ten tvuj prvni a uvodni, hodne jsem se v tom videl. Povahove jsem na tom asi stejne jako ty, svet pro me neni jednoduchym mistem. Kdybych se mel nejak zaskatulkovat a charakterizovat, asi bych sam sebe popsal jako melancholika, cloveka s extremnim smyslem pro spravedlnost (proto vse asi tak casto vnimam jako nespravedlive, zejmena vuci sobe, ale i vuci ostatnim), empatickeho, vzdelaneho, premysliveho, sloziteho... Chtel bych, aby se vsichni meli radi, abych se s nikym nemusel hadat (o nicem), aby na sebe lide byli mili apod.Takovy svet ale neexistuje, bohuzel.
Je mne 34 let a az do svych 23 let let jsem vubec nepil. Opravdu vubec. Nebo dobre, jedno nebo dve piva za rok. Ale nic vic. Od svych 23 jsem to ale zacal zkouset s pivem. Sem tam do hospody, sem tam domu lahvace, nic hrozneho, par piv do tydne. Od r.2006, to mne bylo 25, jsem zacal poprve v zivote poradne a stabilne pracovat. A s postupem casu, tak o dva roky pozdeji, jsem uz to rozjizdel ve velkem. Ale co to znamena? Co je asi taky dulezite rict, ja nikdy nepil tvrdy alkohol. Nastesti mne to nechutna a nikdy nechutnalo. Takze jsem zacinal s pivem, ale postupne presel na vino. A poslednich cca 7 let jsem toho vypil opravdu hodne. Lahev vina za vecer nebo litr, to nebyl problem. Bezne to bylo treba 3x - 4x do tydne, do toho i pivo, jak kdy, podle chuti. Mel jsem obdobi, kdy jsem pil lahev vina denne, dva mesice v kuse. Maximum bylo tak litr a pul vina za vecer. Vic ne. Leta praxe znamenala toleranci a tak se mi nikdy nestalo, ze by me tohle pravidelne piti nejak diskvalifikovalo v zivote. Nikdy me to neomezilo nejak v praci, nikdy jsem se neopil tak, abych o sobe nevedel. Prevezane jsem pil doma a sam. Nemam moc pratel, neumim moc navazovat vztahy, snadno se urazim a lehce se zklamavam. Ale nejake kamarady mam. Nikdy jsem ale nemel zadnou pritelkyni, nezil ve vztahu, osamocenejsi uz byt asi ani nemuzu... I to hralo a hraje svou roli v tom vsem.
No, nicmene dal..., 90% meho piti se odehravalo doma. Predstava dobreho vina (nikdy jsem nepil zadne krabicaky apod., vetsinou to byla lahev za 70,- a vic...), k tomu dobry film nebo serial, to bylo fajn. A tak to bylo leta, porad dokola, stejny scenar...
Ono to tu jeste nezaznelo, ale proc jsem zacal pit? Ja jsem vzdycky rikal, ze proto, ze mne to chutnalo. Tak jako jidlo. Nejsem zrovna stridmy v jidle a s pitim jsem to mel taky tak. Myslim, ze jsem nepil primarne proto, abych se doma zboural po tezkem dnu v praci. Byt k tomu ma prvni prace asi prispela. Ale jak ja to citim a vnimam (a mozna to jsou me nejake vlastni bludy a vymluvy, ale presto to tak citim), mne to proste chutnalo. jako mne chutna rizek, chutna mne vino nebo pivo. Jenze jsem neznal miru anebo znal, ale drzet se ji neumel. Svet byl zlej, ja slabej, vino po vecerech bylo fajn. Nikdo me k tomu nenutil, prilezitosti jit do hospody bylo malo a ja ani nechtel. Me bavilo pit doma a sam. Protoze jen tak jsem mohl premyslet sam nad sebou a utapet se v tom, kdo mne zas ublizil a jak...
Nekdy pred 2-3 lety se ale neco trochu zmenilo. Najednou jsem zjistil, ze uz to neni takove jako predtim. Najednou mne to uz nechutnalo tolik jako driv. Asi jsem se "prepil", nevim. Mel jsem pak obdobi, kdy jsem asi pul roku skoro nepil pivo a jel jen v tom vinu. K pivu jsem se ale nakonec zase vratil. Stejne to uz ale od te doby nikdy nebylo takove jako predtim. Driv me to proste bavilo vic.
V prvnich letech piti jsem to moc neresil. Byl jsem mladej, problemy v zivote mi to nedelalo, mel jsem na to penize.... Ale pozdeji, tak ty 3 roky zpatky jsem si zacal postupne pripoustet jednu vec. Vedel jsem, ze mne to nedela dobre, ze mne to poskozuje zdravi. To byl pro me ten hlavni duvod nebo motiv s tim zacit neco delat. Bylo to to hlavni, co me na tom nejvic trapilo. Vedel jsem, ze to je spatne. A tak jsem se parkrat pokusil s tim bojovat. Parkrat jsem se rozhodl, ze prestanu pit. Vzdycky to bylo ze dne na den a ja to s mensim ci vetsim uspechem nejakou dobu vydrzel. Vetsinou mesic nebo par tydnu, jednou se mi podarilo vydrzet mesice dva. Pak jsem se k tomu ale vzdycky vratil. Ale ne snad proto, ze by se najednou v mem zivote vyskytlo neco, co by vyzadovalo se najednou zas a znovu opit. Ne, ja jsem sam chtel. Chci rict, ja to mel v planu uz od zacatku, ze zase zacnu. Jen jsem si ale vzdycky rikal, ze uz budu pit s tim "Mirou"
Jenze jsem do toho vzdycky vlitnul zase pekne zostra. V knizce "Doktor Spanek" od S.Kinga (pokracovani Osviceni), kde hlavni hrdina je alkoholik, je jedna krasna veta, ktera na me perfektne sedi a vystihuje muj vztah k piti: " Kdyz nepil, nepil vubec, kdyz pil, pil porad." A tak to mam ja. Zatim jsem se nenaucil nic mezi tim.
Vim moc dobre, ze pricina toho vseho je u me v hlave. Je to mou povahou, mym zpusobem zivota. Hodne z toho jak ale dnes ziju, to uz muze byt a jiste take je i dusledek toho, ze jsem pil. Nemuzu vsechno hazet na to, jaky jsem. Jsem si vedom toho, ze alkohol hodne ovlivnil moje chovani a jednani v mnoha zivotnich situacich a obdobich. Ne snad ani nejak razantne, drsne, akcne. Ale pomalu, potichu, z povzdali. Kdybych tolik nepil, mesice a mesice, mohl jsem smyslet o ruznych vecech jinak. Mohl jsem leccos videt jinak, mohl jsem citit jinak, jednat jinak, mohl jsem byt jinde. Kazdopadne, urcite bych byl zdravejsi. Alkohol v mem pripade zabijel nudu, zabijel cas, ktery jsem neumel jinak smysluplne vyuzit. Leta jsem v tom smysl videl, ale to uz je pryc.
Jak je to se mnou dneska? A mel bych tenhle sakra dlouhy prispevek uz nejak ukoncit... Dneska to je 61 dni co nepiju. Vubec, ani kapka. Neni to prvni pokus, ja vim. Proc jsem se k tomu rozhodl? Popravde, je to o tom zdravi. Bojim se, bojim se cim dal vic. Mam se i pres vsechno docela rad a nechci se uz dal poskozovat, nicit. A taky myslim a verim tomu, ze to telo to pociti nejen fyzicky. Pociti to hlavne duse. Mozek ozije, smysly se ocisti, zostri. Je to fajn pocit. A taky jsem dnes uz o 1 den prekonal sve nejdelsi obdobi ne-piti. Jsem na to sam. Nekteri kamaradi to vedi a chvali me, ale je to jen na me a v me hlave. Neni to lehke, porad mam chut, ale jde to. Zacal jsem v pulce listopadu a prezil vanoce, silvestr, nejake ty narozeniny. Byl jsem nekolikrat v hospode. Davam si tam caj nebo limonadu. Jde to. Neni to lehke, ale jde to. Nevim jak dlouho to jeste vydrzim, ale zatim nemam v planu to prerusit. Dosel jsem uz docela daleko (nejdal co jsem kdy dosel) a byla by skoda to ted zahodit. Mam to mozna "lehci" v tom, ze u me tim spoustecem neni primarne ta tezka narazova stresova situace. U me to je ta nuda v zivote, prazdnota. Takze to, ze me zitra nekdo nekde hrozne nastve nebo mne nevyjde nejaka prace, to to u me znovu neodpali. Ale ta prazdnota, dlouhodoba prazdnota v zivote.... A s tim musim neco udelat. A tak jsem si zalozil profil na seznamce, budu se snazit chodit vic mezi lidi, druzit se, nebyt sam. Horsi to pro me ted je v tom, ze jsem momentalne bez te prace a praci hledam, ale ani to neni duvod se ted napit. Mozna jsem jen o trochu vic dospelejsi nez pred par lety
No, nejakou hlavu a patu to snad ma... Vsem drzim palce, drzte je i vy mne
Diky
Fórum
Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme.
