Alkoholik

Kleris,

> Já jsem také skeptická – bojím se, že si zbytečně odkrojím 3 měsíce života, život si leda zkomplikuji.

Ano, to ja jsem si myslel totez. Nakonec jsem dospel k tomu, ze celou dobu to byla blbost. Vic jak rok jsem dochazel na ambulatni lecbu, ktera se mi darila stridave. Spise ale nedarilo. Co jsou 3 mesice oproti x let, co jsem pil.

> Ja, zní to tak hezky jednoduše, jako když mi kdysi kdosi řekl „Co do pr*ele furt řešíš! Až půjdeš do obchodu, koupíš jen základní potraviny a tu flašku prostě ne…“.

Svym zpusobem to jednoduche je - je to v hlave.

> Moc by mě zajímalo, co vám léčebna přinesla. Často slýchávám, že se tam s lidmi příliš „nepracuje“. A trochu pochybuji, že mě 3-měsíční izolace vykoupí.

Me v lecebne nevyhovovalo moc volneho casu a malo casu na zajmove aktivity - beh, pleteni kosiku, dilny atp.
Bylo to z duvodu ze jsem byl na uzavrenem detoxu cca 1 mesic.
Vlastne jsem si lecbu naplanoval na 1 mesic - hlavne kvuli praci a detem - aby nebyla ex manzelka na dva male kluky sama.

Jinak je to hlavne otazka pacienta. Jaky bude mit k lecbe pristup. Ja to bral jako skolu, kde se ma clovek naucit, jak se ucit. 1x tydne jsme mohli vyuzivat individualni terapie a kazdy den byly skupinove. Ruzne prednasky o zdravi, organizmu, zavislostech.

Pro me pobyt prinosny byl.

> Zatím totiž nikdo nic neví.

Urcite vi. Jen nevi o tom, jak a zda velky problem to pro pijaka a okoli je, muze byt.

M.

Díky hoši. Líbí se mi, jak zodpovědně jste k věci přistoupili…a patrně využili všeho, co léčba dokáže nabídnout. Ráda bych si zachovala obdobně uvědomělý přístup (jenže dovedu být i pěkný bojkotér a nihilista, když se mi něco nelíbí). Vím, že se poměry v léčebně nesmí brát osobně (chodíme si tam přece nechat pomoci). Pokusím se též vše přijmout s pokorou. Musím! Pokud to vážně absolvuji, vracet se nehodlám…

Dobre Kleris, toto sú tie správne slová a ak ich dokážeš ešte aj preniesť na činy - si na dobrej ceste.

Zdravím kamarádi,

víceméně omylem jsem sem po dlouhé době zabloudil. Mám strašně moc práce. Včely, fasáda baráku, nová střecha, včely, práce... Z letmého pročtení gratuluji Šantalce - že by konečně progress? Jen si dovolím upozornit, že je nejpříhodnější čas sázet stromy. Já jich půjdu v týdnu koupit dvanáct. Koupím je do foroty, protože nečekám, že bych byl takovej blbec a všechno to co jsem teď nabyl bych hodil do kanálu.

Sochaři, nejhorší, nebo spíš nejzajímavější je, že jak jsem si po čtyřech, pěti měsícíh myslel, že se člověk vyškrábal z nejhoršího a jak začíná být opět tělesně i smyslově na výši... Zpětně mi to přijde, že pořád vylézám z mlhy. Když jsi vzpomenu na dobu před cca rokem, kdy už jsem byl tři měsíce čistej, furt je to takový zakalený. Pořád mám pocit jak poberťák, kterýmu přijde, že to co jsem dělal a cítil před rokem, že to bylo divný - trapný.

Řekl, bych, že i po mým patnácti /včera/měsících abstinence se ty smysly furt tříbí a dál se to posouvá. Doufám, že stále k lepšímu. Ikdyž jsem si vědom, že se ve mě probouzí i vlastnosti na který nejsem zrovna nejhrdější, ale asi to patří k tomu.

Přeji všem nechuť k pití.

Včelař

Ahoj Včelaři
Díky, snad je k čemu. Na stromy se chystám s kamarádkou.
Dle tvého psaní se mám stále na co těšit, na zlepšení.
Jakepak vlastnosti to v tobě probouzí? Štve to ženu? Abych věděla, co mám taky čekat
Jsem ráda že ses ozval, taky gratuluju, měj se hezky

Jasněže to jde, ikdyž s nějakýma tyma následkama, je na nás jak to pojmem, jak se s tím vyrovnáme. Vědomí, že mám odpito, někdy ty chutě přijdou, ale hned zase odejdou, mívám jiné větší chutě na něco, žít, sladké, na nějakou fajnou činnost, bůček atd.

Jen o tom moc nepřemýšlet, nechat to tak, nehrabat se v tom, je to hrozně zákeřné a dokáže nám to myšlení nějakou fintou posunout k dalšímu podělaní života. Jak vznikne tam uvnitř taková nejistota tak je to varování, jsem si toho vědom a pomáhá mi si o tom s někým promluvit, připomenout si ty moje běsy, mám i hmotné důkazy toho co jsem v opilosti napáchal... ale opravdu po nějakém čase je to minimálně, jdu pro sebe správnou cestou a nebloudím...

Jo stromy, ty jsem sadil radši spíš na podzim, to co na jaře tak jsem se snažil hned po mrazech v březnu, několikrát se mi s na jaře vysazenými nedařilo, vzpomínám na ryngli, taková super, musely být dvě a ta jedna se zazelenala na pár týdnů a ikdyž jsem týdně zalíval, tak uschla. A druhý rok taky na jaře, špičák strčím do země a ani jeden pupen se nezazelenal, bylo po ní. Hrušky, třešně problém nebyl, ale s některými jabloněmi jo, i s těmi vysazenými na podzim. Ořešák mi raz taky odešel, první rok fajn, druhý to nové narostené omrzlo a nezbrachalo se.
Dobrá byla metasekvoj čínská, ona dycky úplně opadala i s větvičkama a vypadala umrzle hrozně a pokaždé na jaře vyrašily nové pupénky a rostla jak z vody. Ten sekvojovec obrovský mně první rok co měl přes metr a drahý jak sviň umrz.

Konec zahradní vložky

MUDr. Nešpor: "První rok se soustřeďte na udržení střízlivosti." Až teď to chápu. Nenakladat si moc, neřešit věci okolo (zbytečnosti)… soustředit se na střízlivost. Ta je podstatná, důležitá.

Šantal, uvidíš, že nebudeš potřebovat ani rok a zapomeneš, že jsi kdy nějakej chlast musela takhle usilovně řešit. To proto se tu spousta lidí odmlčí. Většina začne znova chlastat - ty teď neřešíme, ale ten zbytek co přestane chlastat se dostane do stádia, že mu najednou začne být vše kolem chlastu cizí a vzdálené. Alespoň takto to mám já. A nemám tudíž velkou potřebu to dál řešit. Ale přesto zůstávám ostražitý a pokaždý, když se mi něco opravdu povede, tak si řeknu: Dal bys to i s chlastem? A to mě motivuje dál, protože moc dobře vím, čeho jsem během roku dosáhl, jak moc tomu vděčím abstinenci a jak málo stačí k tomu, abych se dostal do pekel. A obávám, se, že pokud bych se do toho kolotoče zase dostal, tak bych materiálně byl úplně v hajzlu. Fyzično, duševno teď ponechme stranou.

Hezké svátky všem.

Včelař

V podstatě už to řeším jen když mě čeká něco, co bylo neodbytně spojeno s chlastem. Ten festacek - stačilo se nezúčastnit. Kupodivu svátků jsem se ani nebála.