Alkoholik

To mi dělá obrovský laskominy takhle četba o zahradách a o medu a zároveň si taky uvědomuju, co jsem tím letitým pitím všechno zanedbal. A věřím, že v každým, kdo přestane a tu abstinenci si užívá je spousta skrytých sil.
A když jdu třeba v klidu po ulici a vzpomínám, jak ten opilej či přiopilej či kocovinovej, či jen pár dní či týdnů "střízlivej" mozek, ovšem očekávající další pití, protože tak jsem si ho vydrezůroval, neustále přemílal pořád to samý a jak i ty nejjednoduší věci představovaly problém a trápení.
Četl jsem teď nějakou scifi, dost pitomý, ale jedna věc mě zaujala. Lidem, vybraným pro osídlení planety, tam dávali nějakou drogu, zezačátku je stimulovala, nakopávala. Pak o to víc vyvolávala strach a úzkost, špatný stavy. Teprve po odeznění dotyční opravdu "poznávali" život, skutečnost kolem nich jim připadala snesitelná a v pořádku a vhodná k životu. Pak teprve mohli jít dál ...
Napadlo mě, že tohle se se mnou děje po vykročení z toho alkoholovýho bludiště. A psal jsem tu, že je mi bez chlastu víceméně pořád fajn, a dokonce mám často radost až mě napadlo, jestli snad zas pro změnu nejedu v nějaký mánii ...
Ale za pár dní to bude čtyři měsíce nepití a prostě je to dobrý.
Ta moje abstinence je totiž zbavená stesku po alkostavech a po chlastání. Je to teda - spokojená abstinence.
Není to, to sedění na řetězu u radiátoru s pohledem na kalendář, že už, už, už ... třeba za tři dny si zas můžu dát, nebo tak něco ... to byly ty bejvalý časy.
Podotýkám, že poprvé na AA jsem byl před 11 lety a tam se snad zasek drápkem. Cejtil jsem, že mý pití už je nějak špatný, zmáhá mě. Pak vlastně 11 let pití a nepití, houpačka.
Teď je to teprv klidný a dobrý.
11 let, mohl jsem si odpustit různý pády, průšvihy, ale už to neřeším, snad to tak muselo být. Nevím.
Takhle je to fajn.

Ono mně to hrozně trvalo než se to ustálilo. Prošel jsem snad všema možnýma obdobíma. A je to ošidné. Fakt sem si myslel, že už snad konečně je to fajn, nepiju, klid. Ale ono to přišlo zničehonic a zas mně to přesvědčilo si lupnout. Zas a znova. Pořád to v hlavě nezapadalo. Takový dobrý střízlivý život a znovu sem to pohřbíval, sem si říkal jak dlouho ještě, kolik mám šancí?

Tak s touto záležitostí problém už moc nemám, nikdy není vyhráno, , furt ve střehu, ale žiju si konečně v pohodě krom jiných věcí, které mně dohnaly. Tak to bývá a čas už nabral na obrátkách a chtěl bych se na tu dceřinu farmu ještě mrknout, no než se náš vztah dá víc do kupy může být pozdě... Ale buďme všichni optimisti, držím Vám všem palce

Proč mám pocit, že fotbal zase pročistil řady abstinujících?

To nebude fotbalem, co všecky ty ženské, ty jistě fotbal nesledují. Nedávno se to dobře sešlo a bylo o čem psát. Teď je fáze klidu, nashromáždí se nové zkušenosti, objevy poznání, selhání atd. a snad se to časem zas posune.

Mně už fotbal přestal bavit, doba je divná. Oni prohrajou a ještě jim tam tleskaj, jako za co? Ten zápas sem viděl. To se radši podívám na kluky z okna co si občas začutají.

Zdravím,
ja tomu říkám "fokej" prostě fotbal a hokej dohromady.
Nějak to nerozlišuji)))
Mám proto svoje originální slovo))))

Zdravím všechny,
nepiju, oopet par kil dole citim se fajn. Chute jsou a konečně je začínám zvládat. Řeším složitou rodinou situaci a poprvé to zvladam vse bez chlastu. Kolikra bych panaka potřebovala, ale nechci. Zdeno skoda,že zase pijes asi fakt potřebuješ lecebnu. Mě nějak docvaklo, že svuj rybník mám vypity. Santal jak je? Měj te se

Tak s tím rybníkem, pěkně mi na něm včera zašplouchalo.
Setkání spousty kamarádů, kamarádek, oslava narozenin. Docela se poslední měsíce vyhýbám, teď se mi chtělo.
Hospoda letitá, vyzkoušená. No a obvykle jsem už stál u baru a s ostatními to do sebe bujaře sázel. Teď po 4 mesících střízlivosti občas něco prohodím, no a teď to bažení náhlý přišlo ze zvyku!-zpomaluju si ty pocity a koukám se na celý dění jakoby z vejšky, uvažju: pokud si tady od kamarádky K. dám práska z jointa, tak pak si dáme pivo a budu tady s vyšeptalým M., ožralým S. a pivem už roztlemeným F. říkat ty samý a podobný vtipy, jako celý roky-a ty roky přibejvaj a kila taky a průšvihy taky a vrásky taky-a jak si to takhle zpomalim ten nápad se napít - tak si uvědomim, Sakra, dyk já v sobě mám ten Antabus a rázem se uklidním!
A pak tak koukám už do zhulený tváře tý svojí kámošky, co si dává zase dalšího práska a kolikátýho panáka a pivo tvrdě: Jenom sám sobě ovšem! si říkám: Ach jo, dyt ona už je po pivu brunátná v obličeji a moc jí to teda nesekne-a kdybych taky lil, to bychom šli dovnitř a tak po tom pátým, šestým by se mi zas strašně líbila, alkoholový stulení.
Ale jsem úplně střízlivej a chvíli tam ještě pokuřuju a jdu pryč.
A kdybych to nezvlád, ráno zas kocovina a svinstvo v žaludku a všude. A nutnost to sem zapsat. Naštěstí ne!
A ještě něco. Dostal jsem jako dárek láhev nějakýho prý výbornýho španělskýho vína, krásně vypadalo. Dal jsem ho do tašky a v mozku mi to kouzlilo, jak si ho dám do tý skříňky v ateliéru nahoře. Proč? No, na to jsem si dokázal odovědět, že jen tak-na někdy. Chm! A pak jsem si představoval, jak tam je a jak to se mnou nic nedělá. A pak další představy: co dyž mě třeba bude bolet zub anebo náhlá návštěva, anebo-prostě závisláckej mozek mi pořád kouzlil všechny Proč! to víno mít.
Když jsem si to uvědomil, tak jsem tu láhev dal oslavenkyni. Uf, mám pocit, že to včera bylo o fous.

Ahoj Včelaři,
prosím Tě, přelož mi Tvůj příspěvek do češtiny. Zvládl jsi to nebo jsi zakopl?
Dík, Zdeněk

Zdeněk: za sebe můžu se vši skromností napsat, že naposledy jsem se zmoštoval předevčírem v alkosnu V reálným životě žiju v střízlivosti od 8. ledna.

Haha fokej je dobrej Jinak ted vic ziju a ctu, nez pisu. To ale neznamena, ze nejsem s vami A jak rika Stopka: Mávám Mejte se.