Alkoholik

Jé, ahoj Neso! To jsem ráda, že jsi zase tady. Jojo, Formánek se čte hezky. Ten sen - přesně jak píšeš, to zklamání, že to zase nevyšlo, že jsem zase selhala, úplně mi z toho bylo blbě.

Psala jsem tu už před dvěma dny:-)

No právě

Ahoj všichni moji neznámí abstinenti! Drzum se,citim se moc dobře. Trošku kolem mě blazinec,už se těším až si vas všechny přečtu. Jsem rada ze vas tu mám...hezký den!

To je zajímavy, jak se občas přistihnu, jak pozoruju ten minulý život - dobu svého pití ze současného pohledu. Jde o to, že tehdy, když jsem kalil, jsem si vlastně pořád říkal, pořád se utěšoval ... ŽE JE TO PŘECE JEŠTE DOBRÝ ... a to z pozice, těch, kteří na tom byli daleko hůř.
Když jsem zapadl na 6 piv, tak jsem si druhý den říkal, že se vlastně nic nestalo, že jich bylo JEN 6 a žádný panáky a že přece du do práce, tak se nic neděje.

A že mě nikdo ani neviděl, ani jsem nevyslal třeba idiotskou sms, to už bylo vítězství ... a to už bylo to pití, kdy je člověk nejradši sám. Když už pije - ne aby zažil bájo dobrodružství - ale aby usnul.
A když jsem si udělal "příjemný večer" a vyzunk tři láhve vína a vyhulil jointa a zajed to stilnoxem, tak jsem se zas utěšoval a holedbal, že NO A CO, ráno jsem přece vstal a zařídil to a to ... a neni to teda tak hrozný přece.

Ale bylo to hrozný. A schylovalo se k pořádnýmu průšvihu.
A to nezmiňuju opravdický tahy a kalby.
Sákryš, pořád se mi rozbřeskává teprve vlastně! V lehkým údivu, jak jsem to do sebe /a proč?/ strašně úporně a moc a často házel, lil ten chlast. Jak složitě se mě ten muj alkomozek pořád snažil okecávat.
Uf, tohle už vydrží - věřím tomu.

O mozku a spatnych impulsech a posuzovani mi vypravej...Me se dnes zase vratily"nervy". Zaclo to vlastne uz vcera, musela jsem se fajt drzet, pak setkani s prudici nalitou pani, byl konflikt. Dnes to pokracovalo, hak v praci, tak po praci. Musela jsem domu, do ostele, opet strasna nahka ubava a nervozita, no a nasranost, bezduvodna. Myslela jsem, ze uz hsem za vodou a prd. Poceni, klepani se, hlava jak pred explozi. Jo, a taky mne asi na mikrosekundu napadlo, ze si dam pivo!!!! Ale hned to preslo. Ten mozek je vycuranej, kdyz jde o vazeni. Navodi nepohodu a slibuje alkopohodu. No radsi uz jsem v posteli . Pritom jsem si nepitim jista, tohle ale nejak ",vzniklo" samo.

Pisu chyby, omluvte mne, ale na tom telefonu je to o nervy, obzvlast dnes ...Ale vy to urcite pochopite i s chybama

Vždyť taky básník píše - "duben, nejkrutější měsíc". A psycholožka v magazínu dodává, že prej "teprve odeznívající zimní deprese se lehce proplétá s jarní únavou" --- no, to bude pořád něco. Vzruchy, vzruchy, ruchy. Tu první "dětskou" euforii, že nepitím budu rázem v ráji už mám naštěstí taky za sebou. A když přijdou mikrochvíle touhy po chlastu, tak radši odolám ... a ty příjdou. Je ale pro co vydržet, držet se.

Odoláme, to je jasný. Jen jsem jakoby oslabena v obrane proti stresu, neprijemnostem atd. Ale mas pravdu, to je proste zivot, neni furt vsechno cool, to je normalni. Musim si trosku ukocirovat, takhle by to neslo.

Jasně.Nepohoda nás hází směrem ku flačce.Ale,i velká euforie je nebezpečná.
Šantalko,ty stavy znám.Asi se budeš smát,ale já měla chuť vždycky do něčeho třísknout.Nakonec posloužila skříň.Otevřu jí,za sebou zavřu a z plných plic zařvu
Většinou mně to pomohlo.Lepší,než brečet,to mě stoprocentně k tý flašce navádělo.Tendenci litovat se,byla pro mě cesta k ožrání a pak,jako píše Sochař,se omlouvat a vymlouvat.O nic nejde.Jde! Nám jde o život.
Když se já podívám zpátky do doby pití,tak se stydím,jak jsem se naučila lhát.Nikdy jsem to neuměla a nesnášela to.Ale,jak šlo o pití,tak to jsem byla velice učenlivá a snaživá.Lhala jsem doma mužovi a především sobě.Pak jsem taky sobě ráda nadávala a nenáviděla se,za to,co dělám.Sebevědomí= nula.
Jak já chtěla nebejt.
Jestli někdo,když přestane pít vidí černě,tak já to mám naopak.Najednou i úplně banální a obyčejné věci,jsou pro mě úžasný.
Tak vydržať,stojí to zato