Alkoholik

Snažím se ukočírovat pití sám, ale bohužel se mi to moc nedaří. Zjistil jsem příčinu, finanční problémy, pro které nemám aktuálně řešení. Vždy se mi daří několik dní úplně abstinovat, ale poslední měsíc se mi skoro každý týden stane, že začnu pít a piji pak 2-3 dny. Samozřejmě je pak střízlívění nepříjemné, spojené s nespavostí a pocením. Jsou týdny, kdy se nedotknu alkoholu vůbec a ani nemám potřebu. Bohužel mám díky pití absence v zaměstnání, méně cvičím než dříve a daří se mi i vynechávat společenské akce. Asi teoreticky přesně vím, co dělat. Jenom mé odhodlání vždy nějak poleví. Nebo si dám skleničku s někým z přátel a pak už se to veze. Chtěl bych s tím moc přestat, jen nevím, jak to komunikovat a zda to zvládnu sám? Zkusil jsem už návštěvu psychologa, ale nevím, zda to pomáhá. Asi hledám jenom únik z mých problémů, ale vím, že tohle není správná cesta.

Jedna možnost je nechat si naordinovat Antabus. To docela dobře zjistíš, zda ti ho naordinuje obvodní, nebo v poradně At nebo ti poradí psycholog, nebo ... leckdo to nechce, protože to je prostě "jen" pomocník, berlička. Když se napiješ, bude ti minimálně hrozně zle. Jsou lidi, které to zastaví a nepijou, jako třeba já.
Dobré je nepít delší dobu a ty problémy všelijaké se ti prostě v hlavě usadí a líp pak myslíš na jejich řešení.
A div se, ale některé se dokonce rozplynou.
Jinak pro zlepšení finanční situace, chlastání není řešení, fakt ne.

ahoj, dekuji za zpravu....rad bych to zvladnul bez antabusu...kdyz to jde nekolik dni, prece v tom musi jit pokracovat bez alkoholu....

Jan Posvar napsal:
ahoj, dekuji za zpravu....rad bych to zvladnul bez antabusu...
kdyz to jde nekolik dni, prece v tom musi jit pokracovat bez alkoholu...

Jano,

"tak v tom úspešne pokračuj a priebežne referuj!"...

"Prajem Ti len zdar a úspech!"

Mě to jde. Zatím něco přes čtyři měsíce. Jsem vděčný za každý den. Na své abstinenci pracuji. Přál bych si, abych už nepodlehl. Ale zároveň si uvědomuji, že jen málo věcí v životě je tak nejistých a křehkých jako vůle alkoholikova.

Diky za motivaci. Jsem rad, ze to zvladas. Je to pro me obrovsky motivator a zkusim to take zvladnout, zatim si davam za cil zvladnout vic jak 14 dni s metou v mesici, pak si myslim, ze by to mohlo byt o kousek lepsi. Ale je mi jasne, ze to bude narocny mesic. Diky a drz se dal!

Janek1979 napsal:
Diky za motivaci. Jsem rad, ze to zvladas. Je to pro me obrovsky motivator a zkusim to take zvladnout, zatim si davam za cil zvladnout vic jak 14 dni s metou v mesici, pak si myslim, ze by to mohlo byt o kousek lepsi. Ale je mi jasne, ze to bude narocny mesic. Diky a drz se dal!
Zdravím Janek 1979,
vím, že si svůj příspěvek si adresoval Včelaři, ale zareaguji, píšeš: ...víc jak 14dni s metou v měsíci.
Já si taky kdysi dávala méty, nevím jestli jsem Tvůj příspěvek, ale správně pochopila, tak se když tak omlouvám.
...ale , když jsem si já dávala ty méty, tak jsem dopadávala, tak, že jsem pak snažila "dopít" což v překladu znamená, že jsem pila pak ještě více v ty dny, jako bych to chtěla dohnat.

Janku, myslím, že dávat si mety nebo počítat dny je nanic. Já teprve dneska počítala, že to je 7. den co jsem se zase nenapila ("zase" proto, že mi týden, dva i výjimečně tři nedělají problém, ale pak to "osolím" teda pořádně).
Já jsem chtěla vždycky začít pít s mírou, ale nejde to, nebo spíš mi ta míra nestačí, potřebuju se opít namol, což se společností nejde a už mě nebaví tajně dokupovat panáky na baru, mít flašku v kabelce nebo tak. Ráno jsem se tu rozčilovala, co je to za život bez sklenky, ale pak mi došlo, že mě ta sklenka stejně nic nepřinese, když je jedna. A když je jich 10 tak ano, ale druhý den taky kocovinu, se kterou se neumím vypořádat. Leda chlastem, a jede to.
Prostě absolutně nepít. Někdy zvládnu i větší pití bez následků, ale někdy se to vymkne a to nejde riskovat. Už ne. Průserů bylo dost.
Neříkám, že nebudu pít do konce života. To bych nerozdýchala. Budu si říkat, že prostě nebudu pít. A otázky? Nechci, nedělá mi to dobře, nemůžu kvůli zdraví...atd.

Janku, myslím že zvládnout to sám samozřejmě jde, ale je to tak vyjímečné, že bych na to nespoléhala. A to "zvládnout sám" bývá navíc okořeněno neskutečným množstvím pádů a znovuzvedání, osobního utrpení, průšvihů apod. Viz. příběh Včelaře, který tě motivuje. Přečti si, co za hrůzy má za sebou. Jakou sílu musel v sobě sebrat, aby na tom byl tak, jak teď je. Přestal sám, protože už mu v podstatě nic jiného nezbývalo, pokud nechtěl umřít. Tobě alkohol zatím tak závažné problémy nepřináší, proto myslím, že přestat sám bude těžší. Proč se vymlouváš proti Antabusu? člověk, který chce OPRAVDU přestat, sáhne s vděčností po každé pomoci, antabusu, AA, psychiatrovi, i po té léčebně. Ty podle mě chceš přestat pít, ale nechceš se alkoholu vzdát, pustit ho ze svého života. Jsi srovnaný s představou, že už si nedáš v životě ani kapku? Že se změníš, že to není jen o "nepití", ale o změně životního stylu, o změně řešení konfliktních a kritických situací, o změně vystupování před okolím. Je moc těžké tohle zvládnout sám. Být tebou, využiji veškerou dostupnou pomoc. Někdy ani to nepomůže, alkohol je démon, jak tu někteří píší, životní prokletí, hrozba do konce života. Promiň, že jsem tě asi nepotěšila, netvrdím, že je můj názor správný, jen to po svých drsných zkušenostech už takto vidím. Ale držím ti palce, abys v boji s pitím vytrval, a když už to třeba nebudeš zvládat sám, abys to nevzdal a pokračoval, i s tou výše popsanou pomocí. Hlavní je, se z toho dostat! Jak, to už není tak podstatné, ale řekla bych, že je lepší volit cestu nejmenších ztrát. Jestli budeš pokračovat v pití, čeká tě sešup ve všech směrech a nakonec třeba boj o holý život.

antabus se dá lehce přechlastat...osobní zkušenost