Alkoholik

Ahoj,jsem alkoholik.Snažím se přestat,tak doufám že to zvládnu.Nepiji denně,ale tak jednou za měsíc,ale to pak stojí za to.Tentokrát jsem to přehnala a dokonce jsem nešla do práce,takže mám problém.Ve středu jdu na kobereček,tak jsem zvědavá jak dopadnu.Mluvila jsem s vedoucím a slíbil mě že mě nevyhodí,ale ta ostuda.Alkohol mě nechybí celý měsíc,ale pak se mě usadí myšlenka v hlavě že bych si mohla dát a nemůžu se ji zbavit.Byla bych moc ráda,kdyby mě někdo poradil jak se té myšlenky zbavit.Kdo to nezažil neumí si to představit,proto se obracím na vás,protože víte co zažívám.

Jano, znám ty myšlenky.Musíš se zaměřit na něco jiného, a sama sebe přesvědčovat, že:dnes se nenapiju!, vydržím, jen dnes, zítřek neřeším......prostě nechytit po skleničce!Zkus zajít na AA, omrkni to, poslechni si příběhy alkoholiků, a uvidíš, jak se rozhodneš.Záleží jen na Tobě, Tvá ruka vezme alkohol a lije si ho do krku!

Protože jsem na tom podobně tak můžu říct, že pomáhá takový plán. Všechno je to o zvládnutí chuti. První je myšlenka a ta se dá uchopit a chvíly v ní setrvat. Mě zabírá, že v případě silné chuti mám možnost zavolat své doktorce. Nebo si můžeš o tom promluvit - rodina. Nehledej nic složitý, použij to co je pro tebe jednoduché. Každopádně to vše oddálíš a můžeš to lépe zvládnout.

Nezoufej určitě to nějak jde, pokus se o nějaké řešení...

KATKO,CÍTÍTE TO SPRÁVNĚ.ZŮSTAT SAMA S MYŠLENKOU NA PITÍ SE NEVYPLÁCÍ.JE DŮLEŽITÉ SE S NÍ PODĚLIT A DOSTAT JI ZE SEBE-JINAK ZAČNE RŮST CELÁ PŘEDSTAVA,S CHUTÍ A RECIDIVA JE SVĚTĚ.MÁM ZKUŠENOST-KDYKOLIV JSEM SE S TÍM PODĚLILA,MYŠLENKA USTOUPILA DO POZADÍ A ZŮSTALA JEN SITUACE,NEBO MŮJ STAV,KTERÝ PROBUZENOU TOUHU VYVOLAL-A TOTO JE TŘEBA ZMAPOVAT.

Taky jsem se sám nechal uchlácholit a před 14-ti dny jsem se opil a v pátek znovu, jak psala Foxi, ty pocity poté jsou hodně špatný. Musím začít od znovu, co jinýho, musím! Naštěstí se vše obešlo nez ostud, spíš mi to připadlo, že v tom stavu jsem utekl před realitou a cítil jsem se svobodně a to je na tom ještě to horší. Alkohol je vážně mocný démon a jak dokáže krásně ovládat to je neuvěřitelné. Někdy mám pocit, že bojuji s větrnými mlýny. Blbí je že i když nepiji, tak doma žádná změna. No dost pesimismu, budu to dělat pro sebe a né pro někoho jinýho.

Davide, doma se to změní, až si budou jistí, že nezklameš, až Ti budou moct věřit, nediv se jim.Ale správně uvažuješ, přestáváš jen kvůli sobě, což je nejlepší , správné řešení.

Paní Líbo, mám strach, že doma to už lepší nebude, ale jsou na tom lidi mnohem hůř, mi jsme všichni zdraví a zajištění. No a zda přijde něco horšího, tak se s tím budu muset poprat. S alkoholem to nesmím pokoušet, moc dobře vím, že se v jeho opojení chovám jako magor, nemívám zábrany, ale to asi hodně alkoholiků.

Davide.Neřeš,že jsi zklamal druhé.Řeš sám sebe.Důvěru ztratíš velmi rychle ale velice pomalu trvá,než ji získáš zpátky.To si zapiš za uši.Chce to čas, tvoji ,víru a trpělivost.

Uvidíš, že i doma se změní vše, když Ti nevěřili.Ale divíš se, že jsou naštvaní, zklamaní, spálení, nevěří?Jak dlouho jsi je trápil?A nyní chceš hned, aby zapomněli?Nejde to.U nás to trvalo pěkně dlouho, taky mě to štvalo, zlobila jsem se... už je to pryč.

Díky za podporu děvčata, snad to bude zas všechno ok. Zkusím to trošku jinak nastavit. Začnu být takový jak před svadbou, buď to udělá průlom a nebo se to utrhne. Člověk by měl mít páteř a né se pokošet měnit podle představ toho druhého. Nemyslím si o sobě, že bych byl špatný člověk a už vůbec né otec. Děti i ženu jsem vždy moc miloval. Hodněkrát jsem přemýšlel, co bylo impulzem, že jsem po nejakém čase utekl a pil, útěk před realitou, né pracovní, to jsem si jen z počátku myslel, i když byli chvíle, kdy mě práce dostala na kolena, ale dokázal jsem se vždy rychle otřepat. Myslím si, že jsem utíkal, před manželkou, byl jsem dřív hodně svobodný a nikdy jsem netrpěl nedostatkem, i když jsem z dělnické rodiny, tak mám dvě slušné zaměstnání, jedno na hypotéku, inkaso a tu druhou na další rodinné poplatky. Jsem tremp tělem i duší, začnu jezdit s dětmi po vandrech ve volných chvílích a ženu nechám doma ať si vyčistí ode mě hlavu a sama se rozhodne co vlastně chce. Tím jsem nechtěl říc, že by byla špatná matka, o děti se stará nádherně a i domácnost vede velmi dobře, jen jsme se po prvním dítěti dost odcizili (je něco zhnilého mezi námi). Př: vzal jsem ji na ples, kde jsme byli sami a nemělo to chybu, pokošel jsem se tancovat podle ní, abych jí neztrapnil a samozdřejmě jsem pil vodu. po měsici jsme šli na ples s její rodinou a když jsem chtěl tancovat, asi jak by se chtělo, bylo mi řečeno, že jsem společník na hovno. Teť když tu větu znovu slyším, dělá se mi docela zle (mohu za to že neumí tancovat?-asi jo, měl jsem jí to už dávno naučit), no poté jsem šel a dal si pivo a následně panáka a moje konverzace se zastavila na odpovědích ano, ne. Přihlásím se sní do tanečních, to bude trapas.
Je možné, že si po tomto článku budete o mě myslet hodně špatnýho, ale tak to cítím a fákt si nemůžu pomoc. Prostě to teť nechám koňovi.