Alkoholik

Hana

Byla jsem na tom podobne a bylo mi na psychiatrii řečeno, že panickou poruchu (ty prima stavy asi znáš) alkohol ještě umocňuje a můžu být ráda, že to neskončilo psychózou... Mě to naopak ze začátku přišlo, že ten alkohol funguje lépe než antidepresiva, dokud se nevplizila závislost a pak neřešíš jeden ale dva problémy. Já ti asi moc radit nemůžu, po deseti letech se v tom placam zase... Taky si dám večer 2-3 pivka po práci. U mě byl spouštěčem rozchod a spousta volného času, kdy jsem s kolegyněmi a kamaradkami začala oslavovat znovu nabitou " svobodu", nicméně opět se cítím jako vězeň. No nafackovala bych si, co už nějak se s tím poperu, nic jiného ani nezbývá, pokud nechci skončit na dně.

Pavel napísal,
...Na touze po štestí, lásce a uznání NENÍ v zásade nic špatného jsou to základní lidské potreby, jen je nesmíš hledat u špatných lidí na špatných místech, nebo být na tech pocitech závislá. Život není spravedlivý ani jednoduchý...

Tak s tým musím iba súhlasiť. Pavle, veľmi dobre napísané.

Morfee, já naopak nevím, co bys na fóru pro alkoholiky čekal ty... jak tu budem psát, že jsme happy a držíme se upraveného hesla "chlastem ku zdraví?" Jasně že pijem, ale alespoň si to uvědomujeme a snažíme se tu podpořit jeden druhého. Ale snad se ti tím tvým příspěvkem ulevilo. Nevím co máš za problém, to jsi nenapsla. Ale proč napadáš lidi, co se tu svěřují?? Jestli ti 4 piva večer nestačí, tak toho asi o alkoholismu moc nevíš a nechápeš, že nejde o množství, ale o okolnosti. Mimochodem, včera jich bylo 6, snad tě to potěší. Jinak možná spíš vyhledat web pro narkomany, či co já vím, tam se třeba dočteš zajímavější a apokalyptičtější příběhy. Nezlob se, ale nechápu, proč si tak vyjel, tady mají lidi držet spolu, i když selžou či neví jak dál. Pokud ti to dělá problém, tak to nečti, ne?
Tyhle komentáře mi přijdou trapné prostě a ta atmosféra tu občas zbytečně houstne. To samé viz příspěvek, jaká jsem partie, že jsem opustila dobrého přítele kvůli špatnému... já se prostě zamilovala a komu se to nestalo?? Férově jsem se rozešla a šla za druhým. V té době pro mě pití bylo jen víkendovou záležitostí. To ty plané sliby a věčná nadcházející samota mě dostaly sem. Ano, mé rozhodnutí, to nepopírám, ale vy nevíte, kolik opovržení jsem za pozlátko vztahu měla. Já do vztahu vždy dávala vše, jinak by se mnou bývalý přítel nebyl deset let! Neznáte mě a nevíte, že někdy zoufale milovat špatnou osobu se prostě stane. Jo řeším to chlastem, což je zlé. To ze mě ale ještě nedělá zlého člověka. Do toho vztahu jsem dala vše a doufala, že když budu dost milovat, přizpůsobovat se a tolerovat, vrátí se mi to zpět. Nevrátilo a já to neumím překousnout. Neříkám ať to chápete, ale alespoň to, co mě ničí nemějte jako zdroj zábavy. Soudit je snadné. A o tomhle by to tu ale být nemělo. Svým způsobem jsme tu všichni tragédi, každý jiným způsobem. Ale to nás má spojit,ne bavit. Řešte můj alkoholismus, to ok, ale prosím laskavě neříkejte, že jsem zlá partnerka. Nevíte a vůbec netušíte. Tohle totiž není o červené knihovně, to je reálný příběh.

Gennosuke, nevím nu, první úzkostný stav jsem měla v patnácti. Za měsíc psychického utrpení jsem tehdy shodila deset kilo. A pak to přicházelo častěji a trvalo dýl. Je pravda, že i piju od patnácti, ale to byla úplně jiná liga, to bylo jen v pátek třeba. Takže asi spíš za tohle chlast nemůže. Ale asi to tím zhoršuju. Hledám chvilkovou úlevu. Dle jedné psycholožky jsem prý logicky sáhla k tomu osvědčenému, o čem jsem věděla, že "mi dělá líp". Ale začala jsem v tom hledat berličku pro vše a problém se samozřejmě zhoršil a j á upadla do začarovaného kruhu... A ano, asi jsem si vytýčila cíl, jehož nenaplnění beru jako osobní selhání a životní tragédii. Což je blbost. Řešení? Přestat s pitím, brát antidepresiva, než se postavím na nohy, a terapie, kde se pokusím zbavit svých bludů a závislosti na nefunkčním vztahu. Neříkám, že to stačí, či pomůže, ale teď na lepší řešení nemám. Už to takhle dál nejde, přijdu si jak popelnice, ráno v puse jak v polepšovně, ten chlast a cigára. A únava. Nevím jak jsem si vsugerovala, že pití něco řeší, ale neřeší a tohle se pokusím si vžít jako neměnnou pravdu. Ale je to jako prát se sama se sebou, takže není to snadné. Ten červík, co mi stále říká "ulev si, vždyť o nic nejde", ten tu bude ještě hoooodně dlouho a nevím, jak se s tím poperu. Ale znovu to zkusím.
Moc mi pomáhá číst podobné příběhy a všem vám držím palce, ať v boji zvítězíte!!!

Hani, sdílím pocit ohledně fóra. Bohužel už opalda ta euforie z nepití a občas si dám. Fórum je zde pro alkoholiky, nejen pro ty, co úplně abstinují mají můj obdiv atd. Ale každý to holt nedokáže. To ale neznamená, že se zde nemůže svěřit, poradit se, nebo jen "pokecat".

Hani,nemyslím si že byjsi byla špatná ženská. Jen neumíš řešit svůj problém a řešíš ho jiným problémem,ale bohužel to jsme tu dělali všichni a někdo už zašel mnohem dál a ví že to je špatně,vůbec tímto směrem jít a řekne Ti to tvrdě. Máš čas to zastavit nebo se taky dostaneš už za hranice,kde už pak není lehká cesta zpět. Spíš bych to brala jako varování.Ne útok...Jak se říká,kdo kam at jde tam.Já taky nikoho neposlechla,ale zase to špatný využiji pro dobré věci,protože už je vím osobně a ne že mi to někdo řekl,ale zase kdybych rady a hrozby brala v potaz,nemusela jsem projít špatnými věci a zbytečnými léčby. Kterými ted procházím. Dnes jsem byla u psychiatra a čekají mne náběrya v vyšetření v jakém stadiu mám poškozený mozek. But s alkoholu nebo se jedná o bipolární poruchu. Lékyjsem dostala olanzapin. Lečí se s nim psychózy schizofrenie a bipolární poruchy. Taky jsem pila jen pivka a občas vínečko a žádný tvrdý alkohol,ale pouze kdy mi nebylo dobře a to období trvalo nějakou dobu a pak zas abstinence nebo tak za tři týdny pivka. Alkohol mi vše zhoršil i když jsem si myslela,že mi pomáhá,ale zlatý oči.

Ano. Ulevilo se mi, děkuji. To víš, tak jsem chvíli střízlivej, tak poučuju. Myslím, že kdybys chtěla přestat tak bys měla změnit ten tvůj přístup chci a musím apod. Příjde mi, že to bereš jako byses snažila přestat pít pomerančovou limonádu. Chlast je zákeřnej. Možná budeš muset do léčebny..
Jinak to množství u tebe nepodceňuju. Myslím, že bys chtěla, abych se ti vysmál, že já pil hektolikry a ty tu blbneš kvůli 4 pivkům, ale já to neřeknu, protože znalost alkoholismu nějakou mám. Také potkávám lidi, kteří pili víc a dokonce mi říkají, že v mém případě by nepřestali, že vlastně alkoholik nejsem (tito ale pijí). Ale není i toto trapné pořád někde dělat testy, poptávat se a ujišťovat se, že musím přestat pít, abych nedělal z komára velblouda? Přitom existují lidi, kteří nepijí. Není to povinnost pít alkoholické nápoje. A rozhodnout se přestat pít může i někdo, kdo si ucucunul ze zátky od rumu. To je každého věc... Jen mě šlo o to, že manipuluješ lidi, aby ti říkali, co chceš slyšet a když to neříkají, jsi vzteklá a já tě chápu, občas to dělám taky. Já alkoholik jsem. Ožral jsem se nesčetněkrát. A měl jsem také období mezi kalbama, kdy jsem těch pár piv ustál. Nebylo to pokaždé, co pivo to opilost. Občas mi i ta závislost nechala vydechnout. Ale když nastoupilo těžké pití, tak mi fakt stačilo dás si pivko a opil jsem se. Proto si už to jedno pivko nedám. Je to příliš rizikové.

Hana napsal:
... To samé viz příspěvek, jaká jsem partie, že jsem opustila dobrého přítele kvůli špatnému... já se prostě zamilovala a komu se to nestalo??
právě že stalo, tak vím o co jde a taky jsem si v tom pěkně "pochodil"...dneska už vím kam to vede a už nikdy více.....počkat až pomine ta "chemická nerovnováha" v mozku, které se říká ZAMILOVANOST a pak se uvidí... a zamilovanost zákonitě jednou pomine, a pokud ne, tak je to patologický ZÁVISLÝ VZTAH, který je sám o sobě velký problém i bez zneužívání návykových látek.

...Řešte můj alkoholismus, to ok, ale prosím laskavě neříkejte, že jsem zlá partnerka....

to, že jsi zlá partnerka tady nikdo netvrdí, pouze jsem zpochybnil tvoje tvrzení že jsi "dobrá partie"...no a je vidět, že padla kosa na kámen a to je dobře, třeba tě to přinutí se i trošku zamyslet (minimálně nad tím, že sebechvála smrdí" )
a jak asi máme řešit tvůj alkoholismus bez vztahů? to spolu docela dost souvisí - víc než si myslíš... Třeba taková koláž "RODINA" a její probírání na skupině to je potom něco...

Pokud se člověk chce úspěšně odléčit, tak musí změnit i některé věci ve svém životě, které se závislostí na návykových látkách ZDÁNLIVĚ nesouvisí....a vztahy jsou docela dost důležitá oblast v životě člověka.

S tou chemií máš Pavle pravdu. jsem ráda, že jsem ustála to období, kdy jsem "chemicky" zahořela k někomu... naštěstí se to poměrně brzy utlo a nestačilo to pokazit víc. Rodinu... A je klid. Ale zase to byko fajn a asi to chtělo, manžel si uvědomil, že nejsme samozřejmost. A snaží se víc.

Šantal a manžel se nic nedozvěděl?A nedozví?