Alkoholik

Jani-super.Držím palce!

Jano, doufám, že Ti pomohla nějaká rada i z tohoto diskuzního fora, je dobře, že počítáš s krizí, může přijít, nemusí!Jen si pořád říkej, kolik vidíš, cítíš hezkých věcí, když nepiješ, sama si uvědomuj, co bys prošvihla, kdybys pila, nedej se, jsi dáma, nějaký chlast Tě nemůže přeci zničit!Tak krásni, užívej bezva střízlivý život.

Ahoj chci se zapojit do diskuze. Mám s alkoholem velké zkušenosti.

Stando, klíďo se zapoj, co Ti brání?.

Ahojky, dnes tu poprvé listuji a čtu si články a příspěvky. Měla jsem to udělat už dávno. Mám také problém s alkoholem. Vždycky jsem si myslela, že to není tak horké, ale bohužel se to zhoršuje. Nepiji úplně každý den, ale dost často si dám pivko nebo skleničku vína. Jenže někdy mám den, kdy se mi vygumuje mozek a já do sebe víno hrnu klidně už od dopoledne a pokračuju do večera. Pár dní nic a pak zase pomalu jednu skleničku a nebo pivko. Když mám "svůj"den, tak jsem zjistila, že z večera si moc nepamatuju. Nechci to takhle dál vést. Mám dvě děti a manžela a rozhodně o ně nechci přijít. "Léčila" jsem si jím svoje problémy, nálady a asi i deprese. Už to dělat nechci. Chci pomoct a chci se z toho dostat. Nechci, aby děti viděly svou popíjející matku, se kterou je možná chvilku sranda, ale pak je úplně mimo. Nechci, aby se mě manžel štítil nebo mnou pohrdal. Jsem v tomto směru hrozný sobec v tu chvíli myslící hlavně na sebe.
Naposledy jsem "svůj" den měla ve středu. Víte je mi ze sebe samotné špatně. V tu chvíli si vždycky myslím, že jsem hvězda a přitom opak je pravdou. Pak mám dlouhou dobu výčitky a morální kocovinu.
Víte co je nejhorší? Máme v rodině alkoholika. Byl dvakrát v léčebně, ale nepomohlo to. On si totiž nechce přiznat, že problém má. Bohužel jeho pití se dotýká komplet celé rodiny a já ho za to ještě nedávno sama odsuzovala. Já, která jsem přitom kolikrát sama držela skleničku a při mluvení upíjela. To je paradox, co? Jenže jsem si vždycky říkala, že já se z toho vždy do druhého dne vyspím a on ne. On je alkoholik a já jen požitkář, který to jednou za čas přežene. Jenže už nechci. Už vím, že ten problém mám taky a že je ze mě alkoholik.
Obdivuji svého manžela, protože ten nepije. Má k pití odpor. A když se tak ohlížím zpátky, se mu ani nedivím. Oba dva rodiče opravdu nemůžou chlastat. i já chci být ten nechlastací rodič. Jen se s tím musím poprat a občas se s někým poradit. Takže pokud by to nevadilo, chtěla bych si i tady popovídat a nechat si poradit, jak tu bestii zkrotit a vyhodit jí ze sebe úplně. Předem děkuji Marci

Vítej mezi nás!

Marci-super.Máš to dobře zpracované i postavené.Problém máš,dokázala jsi ho pojmenovat zcela správně.myslím,že pití jsi podchytila v začátku.Konce jsou vždy dramatické-a o to horší je vůbec si uvědomit a přiznat svůj problém s pitím.Uvidíš sama,že bez pití se dá krásně žít.Zachytíš tak spoustu věcí,které ti v životě unikaly a budeš se cítit dobře,protože začneš být sama se sebou spokojená.Sobci jsme byli všichni,z toho si nic nedělej.Alkoholismus sobectví a nenávist k sobě jenom podrthuje.

Nejhorší je,když jdu do práce,tam na mě koukají jak na toho nejhoršího vyvrhele v tu chvíli myslím na všechny z fora a vím že stojíte při mě a že mě rozumíte,protože jste prožily něco podobného.Snad nejlepší na tom je že mě odsuzují lidi,které chlastají ještě víc než já,ale takový je život.Lidé většinou umí jen soudit.Alkohol mě naučil jedno,koukám se na alkoholiky jinýma očima než druhý,neodsuzuji,protože nevím co je k tomu vedlo.Doma to mělo taky pozitivní účinek syn a přítel vůbec nepijí,ten chlast jsem jim totálně zhnusila.Jinak to je v pohodě,jsem v klidu,hodně mě pomáhají příběhy jiných alkoholiků.Nejvíce mě snad dostal příběh paní,která se snaží pomoci otci a zapomněla úplně žít svůj život.Alkoholikovi nelze pomoci,pokud nechce on sám.

Jano,že se na tebe dívají skrze prsty?To se ti zdá.Nemáš sama k sobě ještě ten zdravý přístup a pohled na sebe.Tím jsme trpěli všichni-i já.Je to ještě ten špatný pocit sama ze sebe,ze svého pití,kterým ještě trpíš.Možná ti ještě v práci tolik nevěří-ale to časem zpraví.Nedůvěru ztrácíme mnohem rychleji,než jí nabudeme zpět.A určitě jsou v práci i lidé,kteří mají radost z toho,že ses vzchopila-jenom jim nevěříš.To chce trpělivost a čas a změnit svůj pohled a přístup k sobě a k ostatním.Hlupák zůstane hlupákem-a ty jím už nejseš!

Máš pravdu Jani,když o tom přemýšlím,tak se za sebe strašně stydím.Je úplně hrozný co udělá s člověkem chlast,jak se změní a co všechno provede.Mě alkohol úplně vygumuje mozek,dokud jsem stála,tak jsem pila,no prostě hrůza a děs.Musel být na mě hrozný pohled,když si na to vzpomenu je mě z toho hrozně,tak moc se stydím,ale to spraví čas.Jsem ráda že přítel se mnou vydržel,já jsem se totiž třeba na 3 dny vypařila a nikdo o mě nevěděl,nechodila jsem někam za mužskýma to ne,mě totiž stačil jen ten chlast,jen jsem pila a pila.Doma jsou ze mě nadšený,jen mají obavy,abych vydržela,ale to že mě nevěří to se jim ani nedivím.Jsem moc ráda že mě zase normálně funguje mozek,není nad rozumné střízlivé uvažování.