Alkoholik

Nebo nějakou dobrůtku, ne chlast.Ten je past.

Niekoľkokrát som si prečítala úvodný príspevok zakladateľky. Niekoľkokrát. Odkladala som písanie, ale nakoniec som neodolala a musín napísať.

Mám 28 rokov, 5 ročného syna. Nie, našťastie nie som alkoholička a dúfam, pevne dúfam, že nikdy ňou nebudem... hoci na materskej som málom prepadla alkoholu, rovnako ako zakladateľka. Pristihla som sa, až keď som zistila, že večer som si bežne dávala aj tri fľaškové pivá na noc, a syn sa odomňa odvracal, pretože to pivo bolo cítiť. Ešte stále som to ale nechávala tak, pretože som si myslela, že keď si obdeň dávam tri pivá, tak to nie je problém. Po materskej som natúpila na veľmi stresujúce zamestnanie a už som sa v tom málom viezla. Chodili sme často do krčmy, doma som nepopíjala a myslela som si, že keď nepijem doma, tak alkoholik nie som a nemožem ním byť. Definitívne mi svitlo v lete pred dvoma rokmi, keď som sa po potácala z krčmy opitá a viedla som za ruku svojho syna. Niečo sa vo mne zlomilo a ja som si spomenula na svoju večne opitú matku a ako som si vravela, že toto synovi neurobím, a robím presne to, čo som nechcela. Hanbou som vytriezvela... Nedá sa povedať, že som úplný abstinent, vypijem si, ale dorazne kontrolujem koľko a hlavne - tých, čo sa mi posmievajú, že som slaboch a že málo pijem, vždy odbijem, že to preto, lebo do toho nechcem spadnúť... Málom som sa vyškriabala, ešte svojou vulí, druhý krát by mi možno pomohla iba liečebňa.

všici tam skončíme

Petře, nehrab se v tom, jestli si tenhle víkend nedal. Drz se toho, cos zvládl a koukej dopředu. Nejde to náraz, trvalo nám léta se do těch sr... Dostat

Myslíš,že je ostudou vyhledat pomoc léčebny? Myslíš,že je ostudou mít tuto diagnozu v lékažských papírech? Myslíš,že je ostudou,když se dostane do povědomí jiných lidí,že ses léčil? Já nemyslím! Vím,že toto vyžaduje veliký kus odvahy, vím, že můj život za to stojí, vím,že se dá žít docela jinak bez žádného alkoholu, vím, že získávám úctu, respekt, vděčnost, víru ale i opravdovou lásku lásku.Vážím si toho,čím dál, tím víc.

Jít na léčení NENÍ ostuda. Za sebe jsem ráda, že jsem měla tu odvahu jít se léčit a léčbu dokončit. Nyní jsem rok po léčení a zdárně abstinuji. A musím říct, že až po léčbě jsem začala mít pocit, že žiju a že mě život opravdu baví.

Máš pravdu.Nakolik změní život pouhá změna životního stylu.Najednou začneš vidět a vnímat všechno jiným pohledem.Díváš se jinýma očima na všechno,před čím člověk utíkal,aby necítil,aby zapomněl,aby mu na chvíli bylo dobře.

Potřebuji pomoc. Mám 2,5 leté dítě a mám problémy s alkoholem. Vždycky jsem byla veselejší, ale teď už to neumím kontrolovat. Moje dcerka má už od narození zdravotní problémy a pořebuje mě mít nonstop na dosah. Hodně času jsme trávily po nemocnicích a měla jsem z toho i nervové problémy. Abych vůbec usnula, tak jsem si dala večer nějaké to pivko, vínko... Ale stupňovalo se to a včerejškem to vyvrcholilo tak, že jsem si uvědomila, že potřebuji pomoc.
Zlila jsem se před všemi přáteli a známými, že si ani nepamatuji cestu domu. Byla jsem zlá a hnusná na svého muže. Poslední dobou mívám často okna. Popíjím skoro každý den a minimálně jednou týdně ještě přitvrdím. Druhý den zase funguju, běhám kolem malé a snažím se, aby jí nich nechybělo. Teď mě to ale úplně zlomilo. Nevím kdy mám přestat. Nechci, aby měla moje malinká nějaké následky, nechci, aby ze mě cítila ten hnus, nechci aby mě takto viděla. Musím to skončit a být tu pro ni a mého muže! Nerada bych o ně přišla. Ale jak to udělat? Teď jsem rozhodnutá, jenže přejde pár dní a zase si řeknu, že jedno nebo dvě pivka mi neuškodí a pojedu v tom nanovo.
Dělala jsem si tady ten test a byla jsem v úplně té horní hranici!!! NECHCI takto žít!

Allo, napiš si na papír, co Ti alkohol dává (moc toho nebude) a na druhou stranu všechno to, o co Tě může připravit - prostě to, co ztratíš, budeš li dál pít. Pak si to vyhodnoť. Přečti si pár odstrašujících příběhů, třeba i ten můj a řekni si, jestli tak chceš dopadnout. Až ty příběhy budeš číst, tak si budeš říkat - tak to ne, to jsou úplný vychlastaný hovada, taková já nejsem. Možná, že nejsi, ale pokud budeš dál pít, tak si jednou vzpomeneš a zjistíš, že jsi v páchnoucích sračkách na dně vypitého rybníku stejně tam, kde někteří jsou, někteří budou a někteří byli... My co jsme tam byli a třebas jen na chvíli se z toho vyškrábali Ti můžeme pomoct. Jde to nepít a je to fajn.

....abych vůbec usnula, tak jsem si dala nějaké to pivko, víno...cituji.
Alli,
vítam Tě a výše cituji něco málo z Tvého příspěvku. To je přesně ten zlehčující pohled a i styl vnímání, nějaké to pivko... a usnutí. V podstatě v překladu je to asi takhle: Potřebuji se na večer nachlastat.
Zní to tvrději a je to pravdivé. Začínáš chlastat denně, já to už měla taky a fest...Co manžel, určitě o tom ví, ale řekla si mu o tom , že už si začínáš přiznávat problém s chlastem i sama sobě?
Velká pravda v závěru Tvého příspěvku, teď to cítíš, že už je to alkoholismus, ale otrne to, ten pocit ustane a převáží pití...? Je to jen na Tobě. Jak se pohneš, jestli budeš hledat i odbornou pomoc, nebo to za pár dní vše otrne...a naběhneš do "starých kolejí".
Já kvůli dětem to nestopla, stydím se, ale ne. Jenom na pár dní a pak došel ten poct, však jsem se o ně postarala, vše je je zaopatřeno, spí, tak proč ne...A ráno jsem byla nepoužitelná stejně, prostě hnus i teď se zpětně stydím.. Musela jsem dojít k tomu pocitu, že to chci kvůli sobě, to se zatím drží děle))) Je to zřejmě individální.
Alli, tak se drž a přemýšlej co proto uděláš, ale suchý dům pro začátek je asi ta praktická klasika.