Alkoholik

Renčo, děkuji moc. Pomáhá mi chodit sem, pročítat příspěvky a zdary ostatních. Moc vám všem držím palce. Zatím mám skóre 140 dní bez cigaret a 3 dny ani lok. Ale stojím si za svým - chci si pamatovat každý večer a jsem tu pro děti sama

Šantal, moc ti držím palce. Jsi dobrá! Cvičení ti trošku závidím. Mám 5 kg nahoře po vysazení cigaret a tuším, že váha bude ještě růst, z čehož mi narůstají i depky. Teď mohu dělat pár cviků doma, čekám na další operaci páteře, a ani poté si nebudu moct vyskakovat. Ale nějak si začínám zvykat na myšlenku, že jsou to kila zasloužená. A když se přestanu líbit chlapovi, nezaslouží si mě

Gennosuke, děkuji. Je mi tady vážně fajn. Uvítání bylo všelijaké, ale to, co čtu teď, je fakt nádhera a pro mě obrovská psychická opora. Dva dny přemýšlím, jestli mám kamarády či známé, kteří nepijí a zjistila jsem, že asi jen své děti a vás

Tak to mám podobný Leni. S tím jsem se taky prala, že jsem vlastně najednou sama. No ono to tak je, ale i s tím jde žít. Zvykne si člověk. Oni jsou to u mě hlavně chlastaci známí z hospod a akcí, s těmi se vidět nemusím. Ale chtělo to taky čas a mnoho pokusů, než mi došlo, že je to takový pseudosvet, existuje jen v tý hospodě, v reálném životě mi nechybí vlastně. Drž se!

Šantal, klobouk dolů

Lenka napsal:
Šantal, klobouk dolů

Děti dnes měly kroužky a já ohromné chutě. Přečetla jsem si motto dnešního dne a odešla do baru-dala jsem si kávu se skořicí, tonic s citrónem a tak mě to bavilo, že jsem se zdrzela i na čaj. Kéž by to bylo jako s cígama. Dodnes sem tam vylezu ven, koukat se jak ostatní kouří a ani to se mnou nehne

Lenko, nemusíš přijít o všechny známé, přece. Třeba to nejsou naprostí abstinenti, ale taky to nejsou snad všichni notorici? Zpočátku bych samozřejmě vyloučila setkání, při kterých bude ten druhý pít. Ale po nějakém čase (několik měsíců, rok, to je různé) ti přestane vadit, že si kamarádka na pokecu dá skleničku vína nebo koktejl. Alespoň tak tomu bylo u mě. Mám samozřejmě i kamarády, kteří "kalí" dost, ani u nich mi to nevadí. Zajímavé je, že jsem zjistila, že mi opilost u druhého nevadí, pokud je "normální". Ale pokud vím, že je to alkoholik, a je přede mnou na kaši, tak to se mnou cvičí hodně. Ani ne chutě, ale jsem nervní, naštvaná, zároveň je mi ho líto a tak. Takže těmhle situacím se snažím i teď po několika letech abstinence vyhýbat.

Ty bys měla s těmi návštěvami v baru teď zpočátku taky brzdit. Je to nebezpečné, vystavovat se nebezpečí v prostředí, kde všichni pijou a kde jsi pila i ty; kde to máš všechno spojené s chlastem. Je hezké, že tam jdeš, dáš si čaj a jsi z toho v euforii, ale tak to může projít jednou, dvakrát, dvacetkrát a pak se opiješ. Je to tzv. dráždění hada bosou nohou. Fakt se nad tím zamysli. Nemůžete se s přítelem setkat při jiné příležitosti? Jet na výlet, na kolo, do bazénu, do kina, co já vím. Byly by to fajn zážitky i pro tvoje děti. A jestli namítneš, že přítel na tohle nemá chuť ani čas, nebo že by i při takových příležitostech vždycky pil, tak to je trochu k zamyšlení.

Tak přemýšlej a bojuj

Reminiscence, vim. Je to jen na me. Kdykoliv mohu odejít, ale i kdykoliv zůstat. Jsem s nejbližšími známými domluvena a vědí o tom, ze pit budu pouze nealko a pokud selzu, prestaneme se vídat a vyhledam jinou odbornou pomoc, než psychiatra. Včera byl v baru známý, který take přestal sam od sebe pit a proto to bylo snazsi a zabavne. Byla jsem tam odpo, vecer se slavilo. Sice ani to by me nezastavilo v rozhodnutí, ale nápor by byl na začátek dost velký. Jinak tam i bydlime, v patre. Jaro a léto máme k dispozici zahradu, kde jsme kdykoliv to jde a vypomaham na ve stanku-na dvorku, což je pro me prima, protože mám i při práci děti pod dozorem a travime spolu cas. Mam bytecek, ovšem ten mám spojeny s úplně jinými kalbami, než se jednou týdne opít a tak jednou, dvakrát si dat jen tak něco na chuť. Vidět se jinde zatím nejde, není tolik tržby aby si našel někoho, kdo by za nej aspoň jednou týdne zaskočil. Ale je zlatý, přede mnou zatím nepije. Vecer nevím a je mi to fuk.je to jeho vec. Ma staro nova záliba mi zabere tolik času, ze bych potřebovala, aby měl den tak 40 hodin. No a ví Bůh, jak vse jednou dopadne. Rano lezu brzy z postele kvůli bolestem, on se vrací vecer, kdy už spim anebo jsem tak zmordovana, ze mám sílu tak na pusu. Taky porad pribiram na váze, zrejme po kortikoidech, poznal me jako vcelku štíhlou holku a silné se mu nelíbí. Nicméně on je na me hrdý, ze zatím drzim nekourit a já chci dokázat, ze zvladnu vse. Když budu sama, byla by hrozba mnohem větší, to už znám velice dobře.
Remi, jak dlouho abstinujes? Jsi báječná, tolik moudrých slov,..

Ahoj Leni, souhlas s Reminiscence, když vidím alkoholika taky to se mnou hýbe, je mi jasný, že je v pasti. Příklad: u nás na vesnici se lijou panáky v obchodě, jdu tam s dětma a jeden dost podnapilý soused hned jak mě viděl, tak mě zve na panáka( bylo dopoledne), tak říkám, že nepiju. On se začal obhajovat slovy, " však já se můžu taky někdy napít" a mě běželo hlavou: " jenomže ty musíš, to je ten problém". Ten pán je alkoholik roky, ještě stále funguje, ale je prakticky nalitý vždycky jak může.
To je jedno, Leni: Když jsi dala cigára, dáš i chlast!

Ahoj Drahuško, děkuji. Také se všichni drzte, jak můžete. Kolem je šílená spousta mnohem horších případů, je mi z toho smutno. No tak jsem právě rozhodnutá jim ukázat, že mé záchvaty smíchu, az z nich pláči, jsou srdečné, ne alkoholové