Alkoholik

Znovu pročítám vaše příspěvky a znovu rekapituluji. Taky už dál nechci. Alkohol mi nechutná, nechutnal mi nikdy. Začalo to tím známým - "no tak si něco dej...." v patnácti, pak na zvýšení sebevědomí na zábavách, přes víkendovou návštěvu hospody až po denní pití piva. Ale jde mi jen o účinek, to zklidnění a ten večerní rituál. Ale den za dnem si víc a víc uvědomuji, že už je to na hraně a to hodně. S blížícím se večerem začínám mít takové těšení, nevím jak to popsat, taková radost z toho, že si zase sednu na terasu a vypnu a pomalu, pivo za pivem se budu víc a víc uklidňovat. To je to "bažení"? Nevím, dřív jsem to nemívala. Netřesou se mi ruce, nepotím se, ale ta nervozita tu je a hrozný strachy, že z toho chlastu třeba oslepnu, dostanu epil. záchvat apod. No a celkově už jsem z toho pití unavená a vysátá, co mi to udělalo s postavou ani nemluvě. Jste mi velkou inspirací a chci se mezi vás zařadit.
Momentálně mi můj chorý mozek říká - "tak ještě počkej po dovolené, přeci si abstinováním nezkazíš krásné dva týdny u moře".... no já už si začínám říkat, že možná o to spíš bych měla začít - změna prostředí, návyků, hezké prostředí a ty večery holt nějak přetrpím (i když s přítelem, který den co den na dovolené večery spojuje s hospodou).
Prosím co si o tom myslíte?

Zároveň se zamýšlím nad tím, co jsem tu rovněž četla - že někteří lidé jsou celkově náchylnější ke vzniku závislostí všeho druhu. A došlo mi, že opravdu, není to jen o tomhle mém večerním rituálu, na který se těším už od konce pracovní doby, ale fakt si do života vnáším vzorce, na kterých pak lpím. A tak musím x km pro kebab s rýží, protože chci svůj rituál jak ho jím u televize (jinak mě ta televize bavit nebude), stejně jako musím k příteli, co na mě kašle, protože co by bylo jinak? Takových příkladů mám desítky (snad podvědomě - a nebo jsem dřív byla chytřejší :-D - jsem nikdy nesáhla na hrací automat). Proč to tak je, proč někdo je náchylnější? A je závislost na daném stavu, dané spokojenosti, věcí silného zvyku? Nebo je to víc? Myslím to tak, že na televizi bych se mohla dívat i tak, ale nepřineslo by mi to takové uspokojení jako když se při tom budu prohrabovat rýží s kebabem. Večery vlastně nejsou tak nudné bez piva, ale s ním je to prostě uspokojivější. Pořád se snažím to pochopit. A přitom stačí jen jedno - přestat pít, že?

Drahoslava napsal:
Taky se mi zdá, že Notor píše velmi srozumitelně a správně nato, že je v lihu. Rozhodně píše mnohem stylisticky lépe než já.
Buď je velmi inteligentní nebo si z nás někdo dělá srandu. "Myslel si to tak Ja, ni?"
...přesněji: "právě tak, ni?"

Češtinka mi moc nejít, já radši chmii

Hani, nesnaž se to moc pochopit, přestaň pít a odpovědi začnou chodit sami.
Rozhodně platí, že když chceš přestat pít, musíš něco změnit.
Taky usmířit se vnitřně sama se sebou, abstinenci přijmout jako nové já a první měsíc dva použít vůli, zatnout se.
Nepřemýšlej moc do budoucna, co bude, když přestaneš pít, všechno se vyřeší, tak jak má.

Pro Richarda:
Milý Richarde, moc děkuji za podporu. Nejsem úžasná bytost, jen člověk snažící se vymanit ze zlého. V neděli to budou čtyři týdny ve střízlivosti, stále jen začátek cesty. Hodně cvičím a chodím pěšky, denně autogenní trénink. Mám tento týden dovolenou a bohužel bez manžela, který ji nedostal, tak se volný čas snažím využít smysluplně,jen sama se sebou. Ten jiný způsob odvykání- asi kráčíme podobnou cestou.

Mějte krásné prosluněné dny,
Lenka.

AA-

Přestaňte pít, vydržte a budete se divit. Většina problémů se vyřeší sama.

Fakt, že jo.

Drahuš, seš zlatá, děkuju, že vždy napíšeš bez odsouzení. Ještě pořád jsem plná hnusu z alkoholu a odhodlaná večer zasednout ke knize a kafi. Ale znám to, přijde druhá hodina - extrémní nutkání jít si zapálit (to jsem dřív také nemívala), pak bazén, tam pohoda, budu si číst a plavat. Ale celou dobu už mi to bude šrotovat v hlavě, co mě čeká... A jakmile vyjdu z bazénu bude zle, už jen vidina večera... Den co den to samý, přes den se zabavím, motivuji se. Pak přijde večer a odhodlání je na dně půllitru. Zkusím to dnes dát, chci a musím znovu a znovu zkoušet. Už jen pro tu dovolenou, aby mi opadl pivní břich :-D

Sochaři, rovněž děkuji Já vím, že střízlivost přináší procitnutí ze zlého snu, zažila jsem to a nemohla si to vynachválit. O to víc nechápu proč jsem do toho zase spadla a už přes rok v tom zase jedu.

Tak z toho zase vystup. Neboj se to zaseknout. A spousta autorit tvrdí, že recidiva je součást téhle cesty. Mě zasekly ty strašný úzkosti. Alkohol jako generátor úzkosti, neklidu, depresí, nakonec i opuštěnosti.

Je dobrý to zaseknou a jde to. Nemluvě o takových maličkostech, jako že pouze nepožíváním alkoholu člověk splaskne, zhubne, je celkově jistější.

Hana napsal:
Sochaři, rovněž děkuji Já vím, že střízlivost přináší procitnutí ze zlého snu, zažila jsem to a nemohla si to vynachválit. O to víc nechápu proč jsem do toho zase spadla a už přes rok v tom zase jedu.

Já tě naopak chápu, že si do toho spadla, já jsem také zrecnul. Střízlivost nerovná se permanentní euforie, střízlivost se nedá chlastat a není to ráj na Zemi. Je to jako se probudit v nemocnici po úspěšné operaci. Napřed je člověk rád, že přežil a byl vyléčen, pak je rád, že je jakžtakž zdravý, pak uběhne pár měsíců (rok?) a zvykne si. Už si denně nepřipomíná, jak ho vyléčili (i když občas si to připomene), ale žije dál a je to tak přirozené. Patří to k růstu. Že se dost věcí odstraní samo, s tím také souhlasím. Na druhou stranu ty řeči o tom, jak je to úžasné žvaní ty, co vydrželi vždy maximálně pár týdnů/měsíců, protože ten stav potom neznají, proto mě to vždycky zaujme a mám na ksichtě úšklebek, když to čtu