Alkoholik

Jj, ženské jsou asi více emočně labilní .a hysterky . A když zacloumaji hormony s periodou a nebo přechod,tak.. .Ale vážně, mám poslední týden opravdu nepříjemný pocit, nervozita, vybuchy vzteku,blbá nálada atd. Takhle silně jsem to nikdy necítila. Souvisí to s odvykáním?? Měsíc a týden abstinuji. A pokud ano, jak dlouho se člověk psychicky dává dohromady.. pokud vůbec to jde. Jo, a na dnešek sen, jak jsem zase pila

Michal B,
ja mam diagnozu stanovenou a ano alkohol mo v tom pomahal a zmirnoval ty rekneme neprijemne pocity-stavy...

Agi, mesic .. mesic. Ja se vezl na euforii nepiti cca 2-3 mesice, pak prisel naraz, vystrizliveni, ze na te vlne se neda jet dlouhodobe. Ze nelze cerpat jen z nepiti. Nepit je jedna cast a zmenit veci ve svem zivote je dalsi vec - dulezita, hodne dulezita. Jinak bych v tom mohl litat zas a znova - v tom piti, zavislosti na cemkoli.
Takze ano, muze to souviset s nepitim a nemusi. Ja nepiju ted 2 roky. A periodicky se mi objevuji stavy vyprazdnenosti -tak jsem se na sebe zdrave nasral diky jedne zene, ze jsem to vzal od nuly - prace, bydleni, hypoteka, nove auto, dovolene s detmi a hlavne zdravi - prohlidka u lekare, rozbory krve na kdeco. Prestal jsem kourit. Malem me to cele semlelo, kolik jsem toho nalozil. Ale nepiju a nekourim i nadale. Uprava jidelnicku. Pridat silove treninky. A tak.
A ne ze by ty ruzne myslenky neprichazely. Prichazeji a odchazeji, stejne jako chut na pivo a cigaro.
Alko sny odezni po nekolika mesisicich.

Jinak ty tve projevy klidne mohou byt formou, jak si mozek rika o alkohol. Protoze co je nejjednodussi na tyto stavy? V nasem pripade to zapit, prepit )

Krtek napsal:
Tak minimálne každý, kto skončí na psychiatrii kvôli alkoholu, tak okrem diagnózy F-10 tam má napísané, že je emočne nestabilná osobnosť.

Potvrzuju. Mám taky v papírech.

MichalB napsal:
Mozna by bylo zajimave, kolik zavislych na alkoholu ma nejakou diagnostikovatelnou poruchu - skutecnou poruchu, nikoli to, ze si mysli, ze ma deprese a proto pije. Mozna by pak z toho vypadlo, ze vetsina z nas/zavislych/ "prepiji" ty psychicke problemy, ktere se pak logicky znasobi (tim depresantem)
Prece kdy si das 2dcl vina tydne (napr.) asi se ti nerozhodi/nezhorsi psychiky stav, ne?

Já jsem určitě nezačal chlastat kvůli psychickým problémům, ale z důvodu frajeření a zapadnutí do určité společenské vrstvy.. Ale když už jsem byl piják, tak jsem alkohol na depresivní a úzkostný stavy používal.

JA a prečo si začal piť ty resp. prečo si pil? Pijak spomína frajerinu a partiu, mne alkohol rozviazal jazyk a ty? Ale poprosím napísať normálne. Ľudskou rečou pre človeka s mojim ikve. Nech to opäť nelúštim a hľadám v tom nejakú skrytú myšlienku .

Ahoj Karolíno, i ostatní samozřejmě Chci jen potvrdit to, co se tu píše a varovat Tě. Toho času si bude alkohol brát víc a víc a stejně tak bude potřeba i vyšších dávek. Pochop - mozek si zvykne na to krásný uvolnění po alkoholu. Princip mozku je, že se rád cítí dobře. A tak hodně rychle vznikne spojitost alkohol = dobrý pocit, úleva atd. A co je hlavní, tento dobrý pocit přijde rychle. Tahle jednoduchá rovnice určí celý další postup. Chceš konkrétní příklad? Pro mne to začínalo jako večerní uklidnění, prostě před spaním. Dávala jsem si dvě piva. Vždy ten můj "dýchánek" nepřekročil tak hodinu asi. A pak jsem se šla dívat na televizi. A taky jsem si říkala, že proč ne, takhle to přeci zůstane, tak čeho se bát. Po několika letech už se jen hrozím toho, že přijdu domů, jen tam vejdu už se mi chce začít pracovat na tom fajn pocitu. Jenže ten fajn pocit už nepřivodí dvě piva, už je potřeba piv pět, šest. A není to jen o fajn pocitu, to pivo potřebuji i k běžným činnostem, třeba včera abych mohla vytřít byt. Prostě pak jsem plná energie, rozjetá, nabuzená a užívám si to. Takže podle mého, i kdyby sis dala dvojku vína - ta pravidelnost by Tě dohnala i tak, natož při celé flašce. A věř mi, že až si zvykneš na tu pravidelnost, bude jen a jenom hůř... protože mozek si nebude chtít nechat vzít něco, co mu dělá rádoby dobře, spadneš do začarovaného kruhu a vystoupit se bude zdát jako nemožný úkol. Věř mi, já vím.

Tak dnes bych měla začít. Slíbila jsem si po dovolené. Měla bych začít, to zní blbě. Chci začít. Ale chci? Já nevím. No, asi jo. Asi. Zatím si to nedovedu představit. Ale je mi jasný, že se s tím vínem nemůžu zavírat do nekonečna. Děti rostou, vnímají to. Chci, aby za pár let psaly tady do fóra, že matka je alkáč a je hrozně nepříjemná. chci je uchránit před sebou a sebe tím pádem před chlastem. Ale je to chtění tak silný, když je to zatím pohoda? Proč je to ta těžký?


Hanko, jak to dáváš?


Mějte fajn den, jdu si udělat kafe a hurá do práce.