Alkoholik

Sonaso, zdravim. Jsem si rikala, ze ted budes mit pocit, ze to musis vsechno poklidit a dat doporadku. Ale hlidej si tu nohu. Dohojovani chce cas.
Alespon nemusis jeste behat po nekupch, mas to vyreseny
Drzim pesti.
Jak ti jinak ubiha den?

Sonaso napsal:
Proto se na to ptám. Neumím si ani představit, jak bych ukočírovala jako terapeutka lidi, co pijou. Je jasný že všichni s chlastem chtějí zatočit, ale sama vis, jak to jde ztuha. Asi bych taky začala pit. Já když totiž nevidím okamzitej výsledek, jdou na me deprese. A z bezmocnosti, že se mi něco hroutí pod rukama a přestávám nad tím mit kontrolu, padám dost rychle ke dnu. A co ty, Ivet? Dobrý? Já už chodím v byte jako v kleci Myslela jsem, jak budu hned chodit bez těch blbych berlí, ale jsem hned unavena a bez nich to nejde. Noha bolí. Tak budu aspoň dál chráněna, i když nedobrovolne, před pokušením něco někde shánět k pití

Ahojky, zatím dobrý. Dnes jsem byla pdruhé na antabusu.Sestřička se mě ptá, nepotřebujete nějaké léky?Zvládáte to? A já na ni: Ne nepotřebuji, zvládám dobře. Byla docela překvapena
Neříkám, že nemám to bažení, na alkohol myslím chvilkama denně, ale vím, že nesmím, protože beru antabus a kolaps nebudu riskovat. Dnes jsem byla opět v obchodě a ani mě nenapadlo se na alkohol podívat.
Zatím se držím. Díky AD jsem v klidu a bez depresí, nenechávám se vystresovávat.
Ty to hlavně musíš dát, až budeš moci chodit normálně. Cesta do obchodu bude opravdu velkou zkouškou. Nějak cítím, že si v tom moc nevěříš??

Čau, Eriko, to vis, ze se teď snažím vsechno dohnat. Vařím, Peru, chystám se žehlit, uklízím jak to jen jde. Ale musím něco dělat, abych se tu neukousala nudou. Já vím, že musím opatrne, ale už jsem byla i venku vyhodt smetí a pak jsem se vyskrabala po schodech domu. Nemáme výtah, tak jsem se prošla. Ale dala jsem to! A nákupy resim přes internet, hlavně jídlo, protože manžel chodi pořád do Prace a už si toho se mnou taky uzil dost a nevykašlal se na mne. Mohla bych si přes net objednat i alkac, ale takova sračka snad nejsem. Vlastně jsem si na něj vzpomněla až teď. Tak radši hned zapomenu

Ivet, cítíš to spravne, že si moc nevěřím, ale snad to je fakt proto, že jsem vlastně přes 2 měsíce prakticky nezila a strasně se těším na to, až budu zase moct jít do knihovny a do města, tesim se i na svou doktorku
Je tak hodna, že mi posílala recepty na mobil a manžel mi je vyzvedl. Těším se na to, až budu zase samostatna
Tak nám to, Ivet, zatím jde dobře, hlavně aby to tak zůstalo. Ty jsi měla taky strach z antabusu, a Podívej, jak ti to odsejpa
A kde je naše nova terapeutka? Ozvi se, ať te taky můžeme podporovat

Sonaso napsal:
Ivet, cítíš to spravne, že si moc nevěřím, ale snad to je fakt proto, že jsem vlastně přes 2 měsíce prakticky nezila a strasně se těším na to, až budu zase moct jít do knihovny a do města, tesim se i na svou doktorku
Je tak hodna, že mi posílala recepty na mobil a manžel mi je vyzvedl. Těším se na to, až budu zase samostatna
Tak nám to, Ivet, zatím jde dobře, hlavně aby to tak zůstalo. Ty jsi měla taky strach z antabusu, a Podívej, jak ti to odsejpa
A kde je naše nova terapeutka? Ozvi se, ať te taky můžeme podporovat

No už bych chtěla mít za sebou taky aspon 2 měsíce, ale tu cestu si musím ujít sama. Z antabusu jsem měla strach, protože jsem nevěděla, do čeho jdu. Ted prostě jen příjdu, pod dohledem vypiju a je to. Na to, jak mě chtěla doktorka zavřít hned do léčebny a byla proti AD a opravdu nepříjemná, jak poznala, že chci antabus a du do toho, tak hned byla milá. Ona nevěřila, že do toho půjdu.
Ale přiznám se, že nevím, jak bych na tom bez něj byla. Mě od alkoholu ted drží právě ten strach z následků. Ale i to, že už nemám deprese.
Prostě jsem za to ted moc ráda a už budu moci za pár dní fungovat jak se má.
Ještě mám ten počáteční třes, ale každým dnem se to lepší.
Hlavně že hlava si už odpočinula a terapie pomáhá taky.Člověk si uvědomí spoustu věcí, které přes alkohol neviděl a neuvědomoval si.
Taky by mě zajímalo, jak na tom naše terapeutka je????

Ahoj, Kristyno. Jo, tak to mame podobne, mesic nic nebo jedno pivko dve a pak prijde ten den, kdy clovek nema klapku a nedokaze si rict dost a pak zase mesic nic a dokola, dokola. Pritom konicku mam dost, celkem dobre sportuju a okoli je z mojich sportovnich vykonu uneseno, ale jak rikam, neumim si rict, ze mam dost a v hospode sedim s nekterymi dal. No a pak mi je blbe jako prase, blbe se mi spi a nekolik dni trvaj depky, ze jsem to zas podelal... Kazdym takovym pripadem si vic a vic uvedomuju, ze takhle to delat nejde. Driv jsem byl jeste horsi, to se parilo skoro kazdej vikend, jen jsem mozna min vydrzel, ted co jsem zacal nejaky ten rok poradne sportovat a poznal i jine pratele, tak tech extempore je tedy min, ale stale me to stve, vzdycky proste ten den, kdy se po mesici totalne zridim, prijde. Takze co delat? Myslim, ze pro nas pro oba bude lepsi bud s nima v hospode sedet u nealka nebo tam vubec nejit. Ono to jde, jen se opevnit vuli, vzdy si rikam, ze dokazali to i jini, dokazu to i ja, jen nebyt pohodlnej a jit do toho. Dalsi vec, co me s tim pitim sere, tak to jsou cigarety. _Normalne nekourim, sportuju a jak jsem na pive, tak dokazu vytahnout za vecer i pres 30 cigar. Pak si tukam na hlavu, proc...

Ahoj pionýre, to máme opravdu hodně podobný taky jsem si říkala, že zkrátka nesmím dát ani jedno (pivo/víno/panáka), protože pak ztratím kontrolu... asi se začnu vymlouvat na antibiotika, je to snazší, než to někomu vysvětlovat. S těma cigaretama to dělám taky ne teda tolik, ale je to prostě zbytečný.

Na antibiotika se taky vymlouvam rada. Jenže ty nemůžeš brát furt, žejo. Tak jsem to povysila na prášky všeobecné. Je to fakt mnohem lepší, než se někomu snažit vysvětlit pravdu. Oni si na to zvyknou, že prostě pořád něco bereš, nesmíš na to pit a je pokoj.

Tak já se nemusím vymlouvat před všema, jsou lidi, který to respektujou i bez důvodu... u mýho otce je to třeba hodně těžký ale tak tam jsem chodila pít tak třikrát do roka, jen teď v září bude mít narozeniny a ty bych asi nemusela přežít