Alkoholik

Kristo: Třeba by Ti pomohla nějaká psycholožka jak psal Ja, se u nějaké objednej a uvidíš jestli si sednete. Rozeberete situaci, vypovídáš se a ujasníš si svou situaci. Tady je to taky fajn, je tu rouška anonymity a ta má svoje výhody i nevýhody... jako neznám tě osobně, ale jak už pokračuješ v tom psaní tak tam nějaký problém podle mně už vzniká, ty si to uvědomuješ, ale zatím jen tak povrchně. Možná je čas na nějaké změny, jiný styl života, jiný okruh přátel, pouvažuj co dál s přítelem, máte se rádi a třeba časem založit rodinu?

Cesta jedna - dojdeš k tomu, že máš ještě rezervy a alkoholikem se stát nemusíš, budeš se snažit to možná trochu omezit, ale alkohol ti asi víc dává, to uvolnění a pocit štěstí, je to prostě děsně velké lákadlo...

Cesta dvě je těžší, méně lákavá - zkusíš ty změny a nějaký čas nevypít ani sklenku a pozorovat co to s tebou dělá, jak máš nutkání to do sebe naprat tak si už vstříc na cestě do závislosti... život je makačka, pocit uspokojení bys začla hledat v jiných věcech, ve sportu, ve společném životě a aktivitách s přítelem, s takovým vztahem k alkoholu - co by za něj jiné ženy daly! No a ten řidičák je super začátek, už máš koupenou motorku?

Karolína napsal:
Ja, Ty píšeš po česku ? Není Ti nic?
..."ani NE!"

(..."TO se (ne)smí???"...)

Kristýno (asi vše nej k svátku).
I když cítíš jako problém, že se neumíš bavit, možná i seznámit bez alkoholu, tak si uvědom, že seznamovat se s alkoholem není celoživotní řešení.
A jestli ti chybí NĚKDO kdo poslouchá, tak to už problém je.
My tomu doma říkáme, že se člověk cítí jako bez "podkladku". Snad tomu vaše generace bude rozumnět.
Když se nemůžeš někomu vykecat, je to těžký.
Možná má JA pravdu. Probni nějakou terapeutku, ta tě vyslechne. A možná se pak i dozvíš, že vlastně problém nemáš

Tak terapeuta jsem zkoušela a bylo to takový divný. Změnit nějak zásadně život, "vymazat" nějaký lidi apod. nad tím přemýšlím skoro denně. Prostě odstřihnout všechny ty, co maj čas, jen když sami maj problém a pak dva měsíce neodpoví ani na zprávu (ono se samo o sobě blbě baví o osobních věcech s někým, kdo se ti jinak ani neozve).

Ale už jsem si dohodla vstupní konzultaci v Adicaru... říkala jsem si, že by mi tak nějak víc mohli definovat můj stav a pomoc řešit i příčiny... já u toho psychologa ani moc v jednu chvíli nevěděla, jak začít a o čem mluvit a když se to tady bude rovnou brát z důsledku toho pití, tak by to třeba mohlo mít i nějaký směr.

S tím "vnitřním tlakem" mi docela pomáhalo běhání, ale už tři týdny kulhám (spadla jsem z tý motorky ) tak to moc nejde. Taky šermuju a tam to je vůbec supr... řekla bych, že díky tomu, jak se to ve mě všechno hromadí, tak mam v sobě strašně moc vzteku a agrese a tímhle způsobem se to ventiluje dobře. Na tu motorku se těším fakt hodně... už jsem se po nějakých dívala, ale říkala jsem si, že si ji koupím až se mi budou blížit zkoušky v autoškole

S přítelem je to hodně v pohodě. V tomhle ohledu mi sice taky vyloženě nerozumí, ale vážně se snaží to pochopit... možná to i já prostě neumím popsat. Jsme spolu dlouho a nejspíš tu rodinu založíme. Jsme oba hodně rozdílní. Jak pohledem na svět i přístupu k němu, i povahou, životníma cílema apod. Jediný, co máme společnýho, jsou koníčky. Ale ono to dohromady zkrátka funguje. Za šest let jsme vážnější problém neměli, hádáme se jen občas a většinou o ničem závažným. Tím, jak jsme hodně rozdílní jsme se hodně naučili vzájemnýmu respektu. V mnoha ohledech si jdeme každý za tím svým. Takový dva individualisti, kterým to ale spolu klape a respektujou se.

Ahoj, jsem alkoholička a už nevím,jak dál. Byla jsem dvakrát já léčení v Bohnicích, na osmičce. Loni, touhle dobou, na 16- duální diagnózy. Racionálně mám vše zpracované, léta jsem chodila na terapii a mnoho let se závislými jako terapeutka pracovala. Nic z toho mě nedokázali od pití ochránit. Chybí mi ta pokora, vždy si to nějak jj zdůvodním... pracuju ve školství, takže prázdniny jsou pro mě peklo. Fakt nevím, co se sebou, jak si pomoci k nepiti. Musím padnout na úplné dno, přijít o práci, válet se v pangejtu? Pomozte, prosím...

Petra Svobodová napsal:
Ahoj, jsem alkoholička a už nevím,jak dál. Byla jsem dvakrát já léčení v Bohnicích, na osmičce. Loni, touhle dobou, na 16- duální diagnózy. Racionálně mám vše zpracované, léta jsem chodila na terapii a mnoho let se závislými jako terapeutka pracovala. Nic z toho mě nedokázali od pití ochránit. Chybí mi ta pokora, vždy si to nějak jj zdůvodním... pracuju ve školství, takže prázdniny jsou pro mě peklo. Fakt nevím, co se sebou, jak si pomoci k nepiti. Musím padnout na úplné dno, přijít o práci, válet se v pangejtu? Pomozte, prosím...

Ahojky Petra a vítej. A znáš důvod k Tvému pití? Co tě vždy nastartuje?

Ahoj, Peto, vitam te taky mezi nás, ja snad byla před tebou nova
A docela dobře jsem si tu zvykla. Pises, že jsi byla terapeutka. Jak se ti podařilo propracovat se až mezi alkoholiky? Jestli nechceš, nemusíš samozrejme odpovídat. Třeba se ptám moc brzo.

To přeci ale neznamená, že člověk tomu nepodlehne. Si vem,kolik pije doktorů .Já být terapeutkou tak si ty problémy pacientů beru domů a piju z toho taky. Já nejsem ten tip, co vypne, jakmile v práci skončí.

Proto se na to ptám. Neumím si ani představit, jak bych ukočírovala jako terapeutka lidi, co pijou. Je jasný že všichni s chlastem chtějí zatočit, ale sama vis, jak to jde ztuha. Asi bych taky začala pit. Já když totiž nevidím okamzitej výsledek, jdou na me deprese. A z bezmocnosti, že se mi něco hroutí pod rukama a přestávám nad tím mit kontrolu, padám dost rychle ke dnu. A co ty, Ivet? Dobrý? Já už chodím v byte jako v kleci Myslela jsem, jak budu hned chodit bez těch blbych berlí, ale jsem hned unavena a bez nich to nejde. Noha bolí. Tak budu aspoň dál chráněna, i když nedobrovolne, před pokušením něco někde shánět k pití