Alkoholik

Tak to já na osud verim. Nic není náhoda vše má svůj důvod

Ahoj všem, dlouho jsem sem nepsala, ale to neznamená, že si příspěvky nečtu:-)
Nepiji 15. měsíců a musím říct, že jsem na to byla v podstatě sama.

Ráda bych řekla paní Alence, že mám naprosto stejnou zkušenost s psychologem. Upínala jsem se na něho a myslela, že přijde zázrak a nic
Přišla jsem do ordinace, pan doktor si mě vyslechl a pak se zeptal zda chci zapsat do pořadníku na léčebnu, nechtěla jsem. Podíval se na mě (dle mého pohledem...další co to nezvládne) a začal mi líčit věci, o kterých si můžu přečíst v jakékoliv knížce na téma alkoholismus. Pak ještě dodal, najděte si skupinu AA.
Další kontrola za cca 3 měsíce...a bylo vymalováno.

Take jsem cekala od psychlolozky vic. Po dvou sezenich jsem to ukoncila.
A pripadala jsem si bez prizorni.
Chtela me naucit ovladar stres, ja chtela naucit nepit.
Nakonec jsem to zvladla taky s forem.
Je to 26 mesicu

Ještě bych chtěla dodat k tomu jak jste psala, že by chtěl být prostě normální, kontrolovatelně si dát víno nebo pivo...tak to než jsem pochopila, že pro nás alkoholiky už to prostě není možné, mi trvalo 3 roky. 3 roky jsem zkoušela pít kontrolovatelně, jasně, že se to zvrtlo tak pak jsem chvíli nepila vůbec a zase na novo, zkouška, že teď když jsem pár měsíců vydržela nepít tak přece zvládnu pár deci vína nebo si dát večer pivo jako normální člověk.

Chyba...my už nejsem normální...jsme prostě alkoholici a Ti nemůžou ani kapku!!!!

Eriko, mě fórum také hodně pomohlo, v začátcích jsem to hodně četla a bylo to jako bych četla svůj vlastní příběh, který jsem sem, ale nenapsala.

I teĎ se sem pořád vracím abych si připomněla co všechno se může zase zvrtnout a že do toho nechci opět spadnout.

Mám jsem to stejně. Vyhledala jsem terapeutku,mladší paní, povykládala s ní o životě, ale zázrak se nekonal. Je blbost čekat zázrak, beztak to, co jsem vědět potřebovala, tedy fakta, to jsem načetla zde na fóru. Terapii jsem ukončila,nepomohla, neuškodila... ale den co den musím stejně kráčet sama. Ani podpora rodiny, příbuzných, partnera, dětí, známých nic není zaručená spása. Na abstinenci je člověk ve výsledku vždycky sám.

Tohle mi přesně tvrdí muž. Nevím zda je to nějaká z jeho vymluv. Říkal v lecebne jsem byl a stejně vim, že mi tam nikdo nepomůže. Že je to jen v Me hlavě. Chtěl léky aby zvládl stav teď a aby si nemusel dát vodku na apstak. Včera večer mi ukázal nějakou německou metodu. Nějaká psycholožka popisuje jak je zastaralé, že alkoholik doživotně nesmí mít. Posisuje regulované pití. Takže proběhla výměna názoru. Vlastně jsem mu řekla, ze nehledá pomoc jak přestat pít, ale jak pít. Odpověd zněla ne chci být normální. Přirovnávám to často k sobě. Nesmím lepek. A hned jsem si vyslechla. Taky tě vidím jak někdy do něčeho kousnes a někdy to projde a někdy ti je zle. Možná i proto jsem tak chapava a mám dny kdy bych si tak dala rohlik nebo chleba. A vlastně se to i stane a pak no už jsem to posrala tak si dám i koláč a pak trpím. Takže chápu, že vůle je šílená a těžká. A ano vše je o hlavě.

Brigita napsal:

Ráda bych řekla paní Alence, že mám naprosto stejnou zkušenost s psychologem. Upínala jsem se na něho a myslela, že přijde zázrak a nic
Přišla jsem do ordinace, pan doktor si mě vyslechl a pak se zeptal zda chci zapsat do pořadníku na léčebnu, nechtěla jsem. Podíval se na mě (dle mého pohledem...další co to nezvládne) a začal mi líčit věci, o kterých si můžu přečíst v jakékoliv knížce na téma alkoholismus. Pak ještě dodal, najděte si skupinu AA.
Další kontrola za cca 3 měsíce...a bylo vymalováno.

S takovou zkušeností bych asi raději vyhledala jiného odborníka. Já docházela k výbornému specialistovi. Do týdne od první návštěvy jsem měla zajištěný Antabus i docházku do terapeutické skupiny. Ale je to samozřejmě i o tom, že já žádnou z těchto možností neodmítla.

Koukala jsem co tu kde je. A nic moc vše od nás daleko. Já chodím dlouho už pár let k psychologovi a je fajn. Ale nechce se mi ho moc dávat. Není dobré aby jsme měli stejného. A psycholog není psychiatr což on potřebuje psychiatra. No má teď na vše do 30.9 q je to jen na něm jak to zvladne. Začal mi číst i mě knížky sam od sebe. Takže něco dělá. A začal plánovat výlety túry do hor. Ale je mi jasný,že se to může kdykoliv pokazit. Já už na něj neapeluji. Včera jsem mu ani nevěřila, že nic nepil. Nevím minule jsem to taky nepoznala. Mrzelo ho to, že mu neverim. A pak mi říká já snad koupím testr ať ti to mohu ukazovat. Což nejde. Je to blbost. Není dítě. Abych ho kontrolovala

Zavislost neni jen o vuli www.youtube.com/watch?v=7HPknV5FIOk

Normalni = mit moznost pit jako normalni clovek = chci pit

Ad psychologove: kam jste se, holky, objednavaly? Do AT a nebo k psychologovi? Pokud psychologivi a nebo odbnornikovi, ktery se zavislostem nevenuje, pak se nedivim, ze jste nebyly spokojene. Ja prosel AT a nasledne druhe AT a v obou vyborna psychhoterapeuticka pece. V jednom dobra psychiatricka - antabus, famra podpora a to druhe AT vyborna terapie uz po dobu vic jak 5 let.