Alkoholik

Edna napsal:

Bylo to neskutečně rychlé, stačí k tomu nějaký vnitřní propadák a jsi v háji za pár měsíců...
To je něco Edni, co jsem dosud nepochytila, za tak krátkou dobu spadnout do závislosti. I když jsem už i slyšela o lidech co byli závislí z kostky cukru namočeného v rumu a skončili v léčebně. Já se propíjím 15 let ...

Můj problém byl a JE právě nárazový pití, víc než 30 let (je mi přes 50)...dřív jsem prostě kalil minimálně jednou tejdně, nebyly vyjímky ani v době volna "akce", kdy jsem si nepamatoval v podstatě než jejich začátek a pak všemožný probuzení...

Nikdy jsem neměl kocoviny a vydržel jsem jako kůň a smál jsem se nějakým kecům o závislosti. Spaloval jsem skoro dvojnásobnou rychlostí než ostatní lidi...jenže před tak osmi lety se začala objevovat "okna" i když jsem to nějak zvlášť nepřehnal a pak jsem cca před pěti lety po jedný otřesný třídenní pitce zažil první kocovinu a čtyř denní absťák - třesoucí se ruce, pocení v noci, podivný sny v noci a pocit, že je asi po mně.

Od tý doby se mi absťák "povedl" jenom 2x, kdykoliv jsem se vrhnul do nárazovýho pití. Naposledy minulej tejden a nejraději bych si nafackoval...ještě teď se mi klepou ruce. Vždycky, když začnou pokoušet démona pana Destiláta. Kocoviny jsou můj souputník pravidelně, i když si dám "jenom" pár piv/víneček za večer navíc - ale tvrdej v podstatě nepiju...a v tom je ten čert.

Proč to píšu? Protože nikdo z nás neví, kolik je mu genetikou a tím bubákem co nás najednou přinutí vylejt si mozek z hlavy, přiklepnuto na celej život skleniček. A až jednou vypiju tu poslední, nebude mi pomoci...

A proto, jestli si chce někdo užívat alkohol celej život, měl by, podle mě, zapomenout na tenhle divnej způsob pití, jako na každej jinej, kterej je přes míru.

Já měl jenom štěstí, že jsem do toho nespadnul (zatím) jako jiné lidské bytosti, viděl jsem to utrpení a fakt nechci. Kdybych pil s mírou, jako můj nebožtík táta, mohl jsem si odpustit zážitky, o který nikdo asi nestojí. On si byl schopnej vychutnat dobrý červený skoro i na smrtelný posteli a rozhodně ho chlast nezabil, jako řadu jeho přátel...

Neexistuje univerzální návod, jak žít a neexistuje univerzální návod, jak pít...prostě mi přijde, že lidi co nadměrně pijou - a já nejsem vyjímka - jsou jako malý děti, co zkoušejí, kdo dojede dál na zamrzlým rybníce, i když z břehu ostatní bruslaři dávno křičí, že jsme moc daleko a začala obleva. Pokud se nevrátíme včas na břeh, tak se utopíme. Se 100% jistotou, někdo dřív, někdo později. Nic nám nebrání počkat na další sezónu a jezdit opatrně při břehu...

Ahoj Jitko,
vím přesně co máš na mysli. Můj otec byl také silný alkoholik,ale ten druh co vypil málo a hned byl na kaši. Odešly mu játra a opici jakou měl to bylo něco strašný. V jeho šlépejích jde dnes můj bratr a hnus teda. V tomhle právě vidím to proč pijeme jen jednou za čas. Protože tohle se nedá zapomenout a myslí,že to máš podobné. Na druhou stranu moje máma šla jednou za čas,ale stálo to za to. Pařila do časnýho rána, vypila bar a další dvě hospody. Takže tady geny byly jasný. A já to mám stejně. Člověk jde jednou za čas,ale pak jak to nazývám " se roztrhne hrdlo" a je konec. Je jedno co tam leješ, lidi kolem mizí a najednou zjistíš, že je čas pomalu jít koupit rohlíky a slunce je už slušne vysoko. Nejde o peníze,nejde o chut z chlastu. Prostě leješ. Vlastně " paříš ". A teď to přijde, zjistíš kolik to stálo, že nikdo nemluví o nikom jiným jaká to byla chlastačka, si určitě vytlemená a zábava je na maximum. V tu chvíli jsi ten nejvíc společenský člověk na světě. Jako já dokážeš se přesouvat od stolu ke stolu a všude ,kde jsi je sranda. Ti nejlepší kámoši ti píšou ještě týden jak to s tebou byla šílená kalba, ale....takže tady bych skončil. Tady jsem ti popsal jak tebe tak mě. Jsme na tom stejně. A je to šílenost. Řeknu ti to takhle. I kdyby ses hlídala jak máš v plánu tak stejně přijde den "D" a jsi v tom zase. Já to vydržel 6 měsíců. Ani kapka. Ale taky to bylo tím,že jsem se zaměstnal jinak. Sport, práce, rodina. A pak přišlo pozvání na narozky. Už když jsem se do sebe lil 10 pivo jsem si sám říkal jak je to super. Že i když je jich dost tak žádnej panák a chystal se domů. A plesk, celý plato panáků na stole a kámo to nám neuděláš. Ok, to zvládnu. Jsem přece borec co se už umí ovládat, jeden panák zvládnu. A bum. 2x jsem mrknul a bylo 9 ráno chudší o tisíce a s výčitkama jako blázen. Jediné pozitivum je,že jsem to pak vydržl 3 měsíce do další oslavy. A to jsem jich slušnou řádku odmítnul a na něco vymluvil. Čož je samo o sobě hrozný a lidi těě nebudou pozývat,když je odmítáš. Pár přátel zmizelo a to mě taky štve. Ale zvou tě,protože vědí že s nima kvalitně zapaříš. Takže o pověst je postaráno . Co tedy radím já? Jelikož jsem to vydžel jen těch 6 měsíců nevím jaké je potom. Jestli se dá odolávat celý život. Mám kamaráde ,kterého alkohol dostal na dno. Abstinoval asi 25 let. Stejně se před týdnem napil. Prý, že to zvládne. Držím mu palce. Ale chci je držet i sobě a tobě. Je to obrovské vůli,kterou já nemám. A i já se cítím pod psa jako ty. Proto tu taky jsem na tomhle foru. Můj postup. 1. Smířit se s tím ,že jsi ultra pařič. Prostě mozek to musí přijmout. 2. CHlastat jen na těch pařbách ,jinak nikde 3. Naopak pokud chceš lemtat doma s manželem tak za za takový jedno posezení si pro změnu odpustit jednu velkou akci ( prostě se vymluv )3. Když chlastačka tak v pátek ( v pondělí prostě musíš fungovat) 4. Na chlastčce si nedávej cíle, zbytečně tě to svazuje a nakonec je to celý o tom, že se vlastně nebavíš a myslíš jen na ,že to zvládneš a nakonec to nezvládneš a máš ty "naše" stavy 5. Co opravdu potřebuješ je ty akce od sebe co nejvíc vzdalovat. T9m myslím,že jestli ted paříš 1x za měsíc třeba tak to zkus,aby z toho bylo 1,5x za dva a tak dále. Stejně ty výčitky budeš mítmale z dlouhodobýho hlediska už nebude 12x za rok. Je to běh na dlouhou trať. ....takže když si to spočítáš a dostaneš se na kalbu za nějakou dobu třeba i jen 2x ročně jak píšeš. A to už se dá přežít přeci,ale bude to akce která tě bude bavit a ono nakonec po takovým půstu toho stejně už tolik nevydržíš. Takže já na tom pracuju takhle. Náhlé utnutí pití mi nejde ( nemám na to vůli ), ale dokažu držet tenhle systém. Tím se mi přestala ohrožovat práce, tím sice ne tolik lae stále mě lidé pozývají na své narozeniny, dokážu posedět se ženou i na té zahrádce. Když opeču buřta a nebo tu kachničku tak si to pivo dám. Prostě funguju skvěle,i ten sport dělám. Ale jsem smířenej taky s tím,že ( v současné době tento rok 2021) jsem se zakalil už 5x a ještě jednou to asi přijde i se všema výčitkama. Praktikuju to 3 rokem. A příští rok zase posunu tu dobu. Letos tedy 1x za dva měsíce. Taky je důležitý ty akce sama nevyhledávat a když tak musí zapadat do plánu. Beru to jako vlastní boj,s kterým mi nikdo nepomůže. Jen já sám. Třeba ti tohle moje dlouhý psaní trochu víc pomůže. Protože to co mě a myslím,že i tobě na tom nakonec vadí není ten chlast. To je jako bys jedla co ti nechutná. Zkus si tuhle otázku položit. KDyž budeš chtít můžem si psát soukromně a zkusit se vzájemně podpořit v plnění plánu. Budu rád i za reakce ostatních co si o tomto systému myslíte,jestli jste dočetli až sem Honza

Vylitá Váza napsal:
jako malý děti, co zkoušejí, kdo dojede dál na zamrzlým rybníce, i když z břehu ostatní bruslaři dávno křičí, že jsme moc daleko a začala obleva. Pokud se nevrátíme včas na břeh, tak se utopíme. Se 100% jistotou, někdo dřív, někdo později. Nic nám nebrání počkat na další sezónu a jezdit opatrně při břehu...

Hezký příměr , ano nic nám nebrání a přesto, to pořád pokoušíme, dokud pod námi led nepraskne anebo nepřijde ta obleva.

Ahoj Honzo, díky za příspěvek, konečně někdo kdo mě chápe. Stejně jako svět není černobílý, tak ohledně alkoholu to platí stejně. Nedělí se jen na abstinenty nebo alkoholiky. Od mého posledního excesu utekly 3 měsíce a mezitím jsme tu měli nějaký grilovačky, sešlosti a teď o víkendu velkou vesnickou akci. Najela jsem na systém, že podle doby, kterou hodlám na akci strávit, si stanovím počet drinků a taky jsem na akcích přestala pít víno, které leze hodně do hlavy a omezila se čistě jen na piva. Jako ženská jich moc nevypiju a po chvíli mi i přestane chutnat, takže se z nich ani neopiju. Do toho je prokládám vodou atd. a neměla jsem nejmenší problém při žádné akci. Jsem na sebe pyšná. Teď o víkendu se na vesnici sešlo hodně starých známých a lilo se opravdu hodně, ja jsem všechny pozvání na panáky odmítala, držela jsem si tu svoji nízkou hladinku a i tak jsem si to užila a domu odešla kolem 12 a druhý den jsem byla v cajku. Vím, že je to krátká doba na nějaký větší hodnocení, ale dřív jsem pila, abych se dostala do nálady a bavila se. Po posledním takovým výstřelku (ted v tom létě) to jsem se vlastně hodne opila po dvou letech a zjistila jsem, že už jsem vlastně jiná, nestojí to za to. Už nepiju protože se chci opít, ale piju tak abych se neopila. Abstinence pro mě není cesta, pivo mám ráda, chutná mi, mám ráda i víno, sem tam aperol atd. Bylo by to mnohem těžší, než umírněné pití. Teď bude pomalu zima a těch akci taky dost ubude.

Je to tak, že tady ti odpovídají lidé s jiným problémem, který zažily. Podle toho co píšeš v té odpovědi mě si myslím, že ani nemáš problém s alkoholem. Ty jen neumíš kontrolovat velký akce. Tedy teď ano, ale stejně přijde jiná, kterou nedáš. Ale co, když jich zvládneš více způsobem jak píšeš tak ti pak zbyde jedna, kterou ne. A když bude 1x za rok tak jsi vlastně super vítěz. Já jsem na tom zatím hůř, ale snad se k tomu taky dopracuju. Hlavně to odmítnutí panáka, to je můj spouštěč. Tak ti držím palce, určitě ti to vydrží a ty jedný akce se prostě neboj. Sice ti o ní taky budou vyprávět ten rok,ale co. Oni lejou častěji a zábava jako s tebou to nikdy není. Proto to tak rádi připomínaj a ještě k tomu si tím omlouvají sebe. Aby to nevypadalo ,že oni chlastaj. Mě přijde,že ty jsi fakt v pohodě. Ty výčitky zmizí, pokud je to už tak málo často. A třeba už ani žádná tak obrovská nebude a budeš ještě víc spokojená. Jen bych netlačil tak na pilu. Samozřejmě to nesmí přerůst,ale nejsi denní pijan tak nemám obavy. Hodně štěstí H.

Díky moc, je to tak jak píšeš, lidé v mém okolí tak většina pije víc. U mě to se stoupajícím věkem dost klesá a to mi vyhovuje tak třeba dám za pár let vědět jak jsem na tom, když si vzpomenu:D

Ahojte, já si taky vždycky myslim, že to je se mnou lepší, jak umim kontrolovaně pít a že jsem oproti jiným v pohodě. Ale ouha DDD. Najednou mi to uklouzne. Já jsem zjistila jak se sama oblbuju. Když piju, tvrdim si, že jsem v pohodě. Ale neni to prostě pravda. Opravdu mi chutná alkohol, hlavně studený pivo a červený víno. Mnam. Ale u nás v republice je tolerováno extrémní množství a to co pijou ostatní pro mě vubec nemuže být berná mince. Včera jsem si opět nedala. A je mnohem líp.