Alkoholik

Přeji všem příjemný večer,

Terezko, je co obdivovat! Dáváš to v prostředí venku a "jen" za pomoci terapeuta. Přijde mi, že to je nejspíš anděl. Úplně mě netěší, že musíš takhle zabojovat, ale dáváš to a to je důležité.
Mám radost, že nepiješ. V mých začátcích jste mi s Rachel svým psaním moc pomohly a opravdu mám radost, že to nevzdáváš. Střízlivý život za tu námahu stojí. Jednou se to zlomí, uvidíš

Jak píše Rachel a já to opakuji do zblbnutí. Jen pít nestačí. Za sebe mohu říct, že pro spokojenou abstinenci je skutečně nutno překopat celý život od základů. Někteří moji přátelé zůstali, ale ti respektují mojí změnu a nemají vůbec problém, jít si popovídat do kavárny nebo ke mě na zahradu. Chodíme i na večeře, na koncerty, ale mám malou změnu - chodím na krásné koncerty do kostela, nikoliv do kotle Když chtějí do hospody, nechť jdou, ale já se tomu vyhýbám. Prý je to dobré nejméně rok, proč dráždit kobru bosou nohou? A navíc, jak nepiju, nebaví mě opilí lidé, dokonce je mi to odporné, tak co bych tam dělala? Mám nové kamarády, se kterými se potkávám v posilovně. U spousty lidí je abstinence úplně normální.
Drž se holka, jsme v duchu s Tebou

Eva napsal:
Ahojte,

tak já dnes taky začínám žít svůj nový život bez chlastu.

Jak se vyrovnáváte s tím, co hrozného jste pod vlivem napáchali?

Ewka

Ahoj Evi,

nechceš o sobě něco napsat? Třeba to, jak bude vypadat Tvůj nový život a co proto budeš dělat?

Ke Tvé otázce - nevím, co hrozného jsi napáchala? Jestli to není jen kocovina. Já jsem měla vždy stavy, že jsem měla pocit na umření z ostudy a přitom mi pak všichni říkali, jak skvělá zábava se mnou byla. Tak já jen, jestli to třeba nevidíš moc černě?
Jinak jsem nic hrozného nepáchala kromě toho, že jsem si zničila 2/3 života . Vždy jsem pila na úzkosti, smutek a nevěděla si rady, jak se toho zbavit. To se mi povedlo (doufám, že napořád) s pomocí psycholožky.
Pokud jsi udělala něco fakt hrozného, asi nemá úplně smysl se v tom hrabat, protože to by Tě stahovalo dolů. Pokus se přijmout skutečnost, že věci, které se staly nelze změnit, ale jde změnit to, co se teprve má stát. Střízlivost se prostě po všech směrech vyplatí Tak vítej v našem online AA .

Mám takový erární e-mail kde mi nikdo nepíše jen mi chodí reklamy... Tak jestli potřebuješ akutně s někam mluvit tak to ho dám...


Budu moc rád. Děkuju

Budu moc rád. Děkuji

Tak tedy Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript klidně napiš

Ahoj Evi je super, že ses rozhodla začít. S tím co jsem v opilosti napáchala se nijak nevyrovnávám snažím se to hodit za hlavu. Minulost změnit nejde, ale zítřek ten může být vždy lepší a tím se řídím ... takže vzhůru do lepších a strizlivých zitřků

Libuško, děkuji moc za hezká slova. Na koncertě v kostele jsem byla zrovna teď v pondělí

Víš, to je právě to - jenom pít nestačí, to už víme. Já dělám spoustu věcí pro druhé, ale nic moc pro sebe. Mám pocit, že všichni trvale abstinující přišli na to NĚCO, čím se jim ta závislost podařila nahradit. A nemůžu přijít na nic pro sebe. Potom když se začnou věci sypat, tak nevím co se sebou. Nemám děti, fungující rodinu a o mém alkoholismu nikdo neví. Takže se obracím na svého anděla terapeuta - jak jsi ho správně nazvala. Mým úkolem teď je na to NĚCO přijít. Takže zkouším různé aktivity a čekám, jestli mě to osloví.

Jsem moc ráda, že jsi pořád tak silná, moc mi to dává naději. Rachel samozřejmě také, bez debat.

Terezko,
přesně vím, o čem mluvíš. Měla jsem to zpočátku. Říkala jsem tomu prázdnota. Nevím, jestli existuje NĚCO. Za mě je to spíš souhrn malých věcí, které mi zaplnily prázdnotu. Tak, jak jsem přestávala krůček po krůčku pít, tak jsem krůček po krůčku vyplňovala prázdnotu, až se mi z toho stává návyk. Např. místo piva po práci si jdu zaplavat, nebo si napustím vanu plnou pěny a poslouchám příjemnou hudbu atd.

Mám dospělé děti, které mají vlastní životy. Ale ven s pejskem chodím s malou holčičkou od sousedů, teď se k nám přidal i kluk od naproti. Za chvíli budu mít mateřskou školku . Je mi úplně jedno, že nejsou moje. Je to s nimi fajn.
V kojeneckém ústavu hledali pomocníky na mazlení a hraní s opuštěnými dětmi. Už před lety jsem to chtěla dělat, ale bohužel pracovní vytížení a cestování by mi nedovolilo chodit k nim pravidelně a to byla podmínka. Nevadí, že nemáš svoje děti, plno dětí nemá svoje rodiče. Nebyla by to cesta? Potkávám je na vycházce a někteří jsou úžasňáci. Kamarád z práce si teď adoptoval chlapečka. Je neuvěřitelný, nádherný - hned bych si ho vzala taky.

Vystihla jsi to nejspíš přesně - rozdáváš se pro ostatní a na Tebe nezbývá. Možná je čas to otočit a rozmazlovat sebe. Tohle mi radila i moje psycholožka. Je potřeba se opečovávat, dát si lásku a pohodu. Doplňovat dopamin jinými způsoby - rozmazlovat se. Vana plná pěny, éterické oleje, krásné procházky, přátelská setkání, masáže atd. Ze začátku jsem měla pocit, že to je málo a prázdnota byla bezedná, ale postupně se díra zaplňuje a je mi fajn.

No já mívám taky krize, to je normální uplně. Já jsem taky dřív hledala něco jako smysl života. Dlouho jsem si myslela, že mě musí něco čekat, že mám schopnosti (škola mi šla sama a všechno jsem se rychle naučila). Leč pořád byla jen každodenní dřina a jakoby žádná odměna, na kterou jsem pořád tak podvědomě čekala.

A pak jsem přišla na to, že ten smysl života, tomu jogíni říkají dharma, to nemusí být nic velkýho. Ani nic konkrétního. Ani nemusíš pomáhat cíleně. Možná se chvíli zastavit. A jít trochu hloub. Od určitý doby jsem zas spokojená mezi lidmi (dlouho to vubec nešlo, byla jsem hodně sama), cítim jejich lidskou esenci a je to skvělý. Třeba jen sdílet tu svojí. I tady, všude. Nebát se být sám sebou, mluvit, psát, být. Být člověk. Dneska už se neženu za dharmou, to něco už pro mě není za rohem. To něco jsem já sama. Jen to, že jsem přestala pít může být to něco. Jít jinou cestou může být můj denní cíl. Dnes se nenapít může být moje dharma.

A najednou za mnou chodí lidi a svěřujou se mi. Najednou se otevírá nový prostor, uplně jiný než bych čekala. Nic "zázračnýho" se neděje a přitom vše kolem mě se probměnuje v zázrak.

Tak se vypsala Btw Libuš ty mimina bych nedala, to mi urvalo srdce, obdiv všem, kdo to dělají!!!!!!! Jsou užasný!

Přeji krásný nový den všem!

Holky moc děkuji za krásné podporující zprávy. Včera jsem přišla popřát kamarádovi ke svátku, po chvíli jsem se rozbrečela a trvalo to tak dlouho až jsem tam usnula. Na nic se neptal, jen tam se mnou byl. Teď jsem přišla domů a moc mě vaše reakce potěšily.

Mám před sebou ještě hodně práce sama na sobě a nesmím ztrácet naději, že se to jednou zlepší.

Děkuji, že jste tady.