Alkoholik

No, Libuš, ja to mám jasné - ak by som sa napila, je mi potom isto horšie, ako znášať tieto stavy.. Skús si to v hlave prehrať, ako sa napiješ, piješ, zobudíš sa.. Prejde pár dní, týždňov, mesiacov, rokov.. Bude to lepšie? Možno máš tú výhodu oproti mne, že poznáš hranicu, ja nie, čiže ja buď pijem (a poriadne), alebo nepijem, nič medzi tým pre mňa nie je.. A keď tak uvažujem, možno v tomto prípade máš nevýhodu žartujem záleží, ako to človek cíti, či alkohol už považuje za problém vo svojom živote, alebo nie..

Pred rokmi som prestala fajčiť, a veeeľmi dlho som sa pokúšala prestať, pár pokusov neúspešných až sa to nakoniec podarilo. Nikdy mi ani len nenapadne, že by som si opäť zapálila, a to som si nevedela bez tej cigarety prestaviť ani len ráno, tobôž nie celý život.. Dúfam, že s alkoholom to bude podobné, no viem, že závislosť je to silnejšia..

Mne je posledných pár dní horšie a horšie, čakám, netrpezlivo čakám, než mi začne byť lepšie a lepšie..

Všechny zdravím,
přečetla jsem tady pár stránek a smekám před vaší vůlí i odhodláním po škobrtnutí to nevzdat.
Mám také problém, od 1.1. abstinuju, rozuměj jen o tom kecám, stejně tak to je i suchým únorem, zase jenom kecám. Nerozumím sama sobě. Má alkoholová kariéra vypadá asi takto: už od střední jsem pila skoro každý víkend, na mol jen výjimečně. Nikdy jsem se nikde neválela, nezvracela, ale pár kocovinových okýnek a pár ostud bylo. Většinou jsem to nepřeháněla, protože jsem pak měla dvojité vidění a doma musela brzdit nohou z postele, jak se semnou točil celý svět. Doma jsem pila jen když byla párty s kamarádkami. Pak přišlo, těhotenství, mateřská, řidičák a to jsem si vyrazila tak jednou za měsíc. Pití doma stále ne. Postupem času začaly být večírky skoro každý víkend a okna stále častější.Zlom přišel, až když jsem zacala na směny. Aktuálně to vypadá asi takto. Když nemusím druhý den vstávat, tak minimálně 2 skleničky, ale většinou láhev vína. O víkendu si dám i když jdu druhý den do práce nebo jdeme do hospody, na návštěvu apod, to dám klidně 2 láhve i více. Doma mě manžel pomáhá s převlékáním a má semnou prostě práci. Druhý den mám pokaždé výčitky a přestávám s pitím.Jelikoz už kocoviny nemívám, jen ty okna, vydrží mi to do večera. Sama sobě vůbec nerozumím. Včera se něco stalo a je mi z toho tak uzko, že jsem se dostala až sem. V hospodě se popíjelo a jedna známá měla víc než dost, zavírali a nám se domů nechtělo, tak jsme šli pokračovat doma. Ta známá byla už na mol, před hospodou se vyvalela, byla celá mokrá. Šla jsem s ní domu, převlékla ji do suchého a viděla tu hroznou práci a komunikaci s ožralým človekem. Blesklo mi, že to jsem přesně já. Od rána to nemůžu dostat z hlavy. Nechci být taková, nemám vůbec klapku, neumim jít domů "normálně". Mám na sebe hrozný vztek. Co si o mém pití myslíte ?

A co si Katko o svém pití myslíš Ty a Tvůj manžel? Také pije tolik? Nenapsala jsi, kolik Ti je?

Kristinko,
já se napít v žádném případě nechci!
Jen dnešek byl psychicky dost náročný, ale to se nedá nic dělat. Nakonec mám radost, že jsem to ustála a jdu s čistou hlavou spát .

Jsem zmatená. Přes den nikdy nepiju, jen ty večery. Je to pro mne forma odpočinku, relax. On je právě většinou ten, kdo mě na to pití naláká, ale pije něco jiného a ne tolik. Bude mi 40.

Přeji všem krásnou neděli!

Mám pocit, že ty víkendy jsou pro většinu takovou zatěžkávací zkouškou, a tak jsem nakonec i ráda, že je převážně všechny odpracuju.. Libuš, moc doufám, že už je Ti dobře. Taková úzkost když je člověk sám není žádný med.. máš na to už nějaký trik, jak ji rozdýchat? Také doufám, že po zbytek Tvého pobytu už budeš v pohodě a načerpáš síly.

Kristýnko a Šárko, na vás myslím taky holky, zase jsme další den o krok dál od toho našeho démona. Taky se předem omlouvám, pokud se každý den nestihnu ozvat, ale naše dohoda stále platí. Ozvu se nakonec vždy, i kdybych šlápla vedle! Ale mám teď další velký důvod k abstinenční radosti. Řekla jsem terapeutovi do čeho jsem se konečně pustila a světe div se, přidal se ke mně :-D on mi vážně spadl z nebe. Ani nevíte, jak moc mě to povzbudilo, o to víc to nechci pokazit!

Vítám Tě, Stello, je super, že ses ozvala. A že jsi zažila první okamžik prozření. Víš, mám trochu obavy z toho. že pije i Tvůj manžel. To chce asi velké sebezapření dívat se na to každý den, musí to vyvolávat časté bažení...mám pocit, že mi to jde dobře i proto, že jsem v osobním životě spíš samotář, a tak si sama určuju co a jak bude. V každém případě je moc dobře, že jsi tady teď s námi a už na to nemusíš být sama.

A teď si půjdu pustit ten odkaz od Michala

Dobré ráno,

nevím, jestli to souvisí přímo s víkendem, ale nejspíš také. Moje terapeutka mi říká, že mám zapisovat vše, co ve mě vyvolá nepříjemné pocity. Včera večer jsem na to přišla - chata je můj velký spouštěč! Tady to vždy byla úniková oáza - pilo se tady, co se pamatuju.
Už, když jsem šla včera večer z lesa - přišla mi myšlenka na horký čaj s rumem, já snad cítila i tu vůni! No, tak byl horký čaj s medem. Už jsem úplně zapomněla, jak chutná. Neuvěřitelné, jak alkoholik žije každý den v nějakém oparu. Ptala jsem se terapeutky, co si abstinenti dávají v restauracích k pití - já jsem měla tak zautomatizované jednání, že ani nevím, jaká je nealko nabídka! Vždy to bylo pivo/víno, když jsem řídila, tak nealko. Připadám si teď, jako když mě vyvorali z podzemí. Chvílemi je to až černý humor...
Trik na úzkost - žádná meditace ani dýchání mi nepomáhá. Pro mě nejlepší fyzická námaha. Včera jsem musela odházet asi tunu sněhu, pak jsem šla ještě s pejskem do lesa. Brodily jsme se závějemi a najednou - ticho a klid v duši. Když budeš poslouchat prof. Hogenovou, často o tom hovoří. "K vlastnímu prameni se člověk dostane jen tím, že projde běsy a běsíky." Takže před tím neutečeme, je potřeba tím projít. Já jsem to nějak čekala, ale že to bude v takové intenzitě mě hodně překvapilo.

No co "Svět patří těm, co se nepos..." Jedeme dál...

Co už teď vím 100% - že jen přestat pít u mě nestačí. Jak píšeš - díkybohu za terapeuty, kteří jsou oporou.

Dnes nepiju a jsem ráda, že mám tady další, stejně naladěné parťáky


Krásnou neděli všem

Zdravim vsechny,

Uz nejakou dobu si to zde procitam a rozhodla jsem se konecne taky prispet a pripojit se k abstinujicim, pokud me vezmete k sobe do party

Moje ‘alko kariera’ zacala uz v puberte, ale v te dobe to myslim si bylo jeste celkem v norme, i kdyz frekvence a objem vypiteho alkoholu zejmena pri studiu VS urcite nebyly v ramci neskodne komzumace, doma jsem vubec nepila ani jsem necitila tu potrebu, pila jsem hlavne na akcich a party (ty teda byly temer kazdy den ), ale bez problemu jsem dokazala nekolik mesicu nepit nebo si dat jedno pivo / sklenku vina a jit domu. Brzy po skole jsem se odstehovala do zahranici, kde ziju dodnes (timto zdravim Sarku) a v prubehu let a ruznych vnitrnich i vnejsich vlivu (nespokojenost s tim kde a jak ziju, neuspokojivy partnersky a spolecensky zivot, nelecena traumata z detstvi, stres v praci atd) jsem postupne zacala pit vic a vic, vse slo velice pomalu a nenapadne v prubehu vice nez 10 let. Vzhledem k faktu, ze ziju na samote u lesa, tak jsem zacala pit hlavna sama doma. Dostala jsem se v podstate do faze, kdy nemam vubec klapku a jakmile se napiju a takzvane chytnu slinu, tak je pro me opravdu velkej problem prestat (mineno dokazu to pouze pokud opravdu musim z duvodu napriklad rizeni) a vetsinou skoncim tak, ze se opiju namol. Piju hlavne vino (minimalne 2 lahve) ale v posledni dobe jsem zacala pridavat i tvrdy alkohol. Vzhledem k faktu, ze piju vetsinou doma, tak jsem zatim diky Bohu neudelala zadne vetsi prusery. Piju hlavne vecer a to i ve vsedni dny, pres den pouze o vikendu. Piti je pro me unik pred problemy, zapomneni, relax, uvolneni.

No v posledni dobe jsem se zacala citit cim dal tim hur po fyzicke i psychicke strance, asi vsichni vi o cem mluvim. Pridaly se tez uzkosti a deprese a vse ze zacalo vymykat kontrole. Takze od 1.1. jsem se rozhodla zacit novy rok s cistym stitem a ted uz mam 35. cisty den ???? Abstak samozrejme hruza po fyzicke (poceni, motani hlavy, nemoznost spat, nesoustredenost) a psychicke strance (neuveritelne uzkosti, deprese, zachvaty place i sebevrazedne myslenky).

Od vsech Vas zde zazniva jedine, ze jen prestat pit nestaci a to je absolutni pravda, ja mam toho k reseni opravdu pozehnane, takze take budu hledat nejakeho terapeuta a zdroje pomoci a podpory. Nektere dny je to opravdu boj a dre to hodne a nejvetsi problem mi dela predstava kuprikladu dovolene ci ruznych oslav bez alkoholu, mnoho ruznych veci mam spojenych s alkoholem a momentalne mi prijde, ze bez alkoholu budou zkratka o nicem a celkove muj zivot bude nudny a nezajimavy.

No lepe brat to den po dni, takze dnes nebudu pit!

Máme asi tu "kariéru" trochu podobnou, s menšími rozdíly. Moc gratuluji, 35 dní je skvělý. Já teda naposledy v pátek, dnes den blbec a nemyslím na nic jiného, než, že bych si dala sklenku, až přijdu domů.