Alkoholik

Rachel napsal:


Já abstinuju na poněkolikátý. Myslim, že se jen tak nestaneš nealkoholikem, leda bys prošla totální transformací. A to bys potom vlastně stejně nepila, protože bys to už nepotřebovala.

Myslim si, že aby zmizeli ty splíny z minulosti, tak se musí člověk vyrovnat sám se sebou a odpustit si. A pak je to možná lepší, ale podle mě to tam stejně trochu zůstává. Možná při uvědomění si širšího kontextu, když si člověk řekne, že život je jen škola a chyby opravdu dělá každý, není jediný člověk bez chyby. Chyby a lítosti mají i nealkoholici, nejen chlastem škodíme sobě a okolí. Ale taky sobectvím, neláskou, pokrytectvím, mamonem, zaslepeností, atd. Jsme na tom všichni stejně a na tom co bylo už nic nezměníme. Možná je lepší soustředit se dopředu, snažit být dneska nejlepší člověk, co můžeš být. Mít radost, že můžeme něco novýho tvořit, pomáhat, soustředit se na světlo v tom životě. Pak se tma minulosti možná trochu zmenší. krásný den a hodně lásky v něm )))))

Ďakujem, veľmi povzbudzujúce, a na to, že chyby robia aj "nealkoholici", na to som veruže zabudla..

Erika napsal:
Krystino, vzpominky vyblednou.
Hlavne vyblednou i ty tezky chvile, kdy jsi se snazila vydrzet nepit.
Proto sem chodim. Koncem dubna budu mit 4 roky.
Chodim sem si cist vase prispevky a pri cteni se mi ozivuji vzpominky na zacatek moji abstinence. Jsem moc rada, kdyz se mi vybavi ty pocity.
Bez nich bych byla asi moc silna v kramflecich.
Ja to dala na druhy pokus. Pila jsem dobrych 20 let. Pak prisel pokus cislo jedna. Vydrzela jsem mesic. Uzasny pocit. Jsem sikovna, na tom nic neni. Trochu se napiju a zase to ukociruju. To trochu se napiju trvalo asi 5 let.
Ted vim, ze nejde se napit trochu.
Jeste po 4 letech abstinence nemam doma ani kapku rumu do mazance.
Hodne sil a taky stesti

Vau, 4 roky, to už je krásne číslo no áno, bojím sa, že ak by som sa teraz napila, už to neukočírujem, pp každej pauze, ktorú som si dala, som pila viac a posledný ťah som ledva zastavila..
Ja alkohol doma mám stále, keďže o všetkom, čo sa môjho alkoholizmu týka, vedia iba ľudia na tomto fóre ale zvykám si na to, dokonca ten alkohol kupujem, keďže nákupy robím iba ja ja som vlastne non stop od začiatku v napätí a v strehu, v neustálom boji so sebou, aj teraz ma čaká veľká rodinná oslava, dosť ľudí je v šoku, že sa chystám nepiť..
Ale viete čo, už to zvládam lepšie, každý takýto vyhratý boj ma posilňuje, ešte pred pár týždňami som to tak nevnímala, ale teraz už vlastne ani nemám strach ísť na tú oslavu.. No to je posun teda

Katka napsal:
Dobrý den, děkuji za tuto stránku. Pomáhá mi vědět, že nejsem v tom pekle sama. Ty pocity jsou skoro přes kopírak. Nemít děti, skočím pod vlak. Je mi tak mizerně. Dnes začínám znovu nepít.
Mám hodného muže, šikovný děcka a já všechno kazím. Bože, dej mi sílu s tím démonem skoncovat.
Katka, vitaj, si na správnej stránke, mne veľmi pomohla a aj pomáha ľudia sú tu super! skús o sebe a svojom pití napísať niečo viac.. Dáš to zo seba von, v prvé dni to je ťažké.. Ale nie nezvládnuteľné, sme toho príkladom

Libuš, otázka špeci pre teba, ako sa vyvíja tvoj čokoholizmus? Môj napreduje míľovými krokmi

Ľudia, ospravedlňujem sa za tie litánie už som ako PERT hahaha, vtip PERT sa dobre číta:)
Len ja, keď si na vás konečne nájdem čas, chcem napísať všetko a všetkým ale na dnes už naozaj stačilo, majte sa mi krásne!

Děkuji, moc....
Stydím se za sebe. Dlouho jsem si naivně myslela, že to poznat není, teď už si to nemyslím.
O děti je postaráno, navařeno. Každý den, kroužky, úkoly mají a já třeba ráno okno a podle talířů zjišťuji co jsem jim dala k večeři.
S mužem o tom mluvím už pár let. Byla jsem 1x v aa, z toho jsem měla hroznou depku. Nic jsem tam naštěstí říkat nemusela, ale ty příběhy mě dost vyděsilo a říkala jsem si, že je to silný kafe a že tam rozhodně nejsem. No, teď už si tím tak jistá nejsem. Jednou u psychiatra, dal mi antidepresiva, ty jsem ani neotevřela.
Asi 5x u psycholožky, pak jsem otěhotněla, tím pádem u ní skončila, že nebudu pít když jsem v tom. Manžel už další dítě nechtěl, chápu, máme jich dost:)
Já ho teda chtěla, ale stejně jsem si sem tam skleničku vína dala, strašný...a tak je asi dobře, že u mě miminko být nechtělo a odešlo samo.
Přemýšlím tady jestli to mám vůbec odkliknout, že jsem sama tak zazářila

Jsem se uklikla....myslela jsem, když jsem si to sama tak zavařila, ne zazářila.....(jejda
No prostě děkuji za vaše příběhy tu a já zas slzy v očích...
Dnes druhý den předemnou tak si preju hodně sil a děkuji.

Katko, tady se stydí každej Takže se opravdu nemusíš bát, že tě někdo bude soudit. Spíš se může stát, že uslyšíš "pravdu", která se nemile poslouchá. A to je ta, že bys měla přestat pít Prv ní dny jsou pocitově nejhorší, je to doba temna. Trvá tak dlouho, jak je potřeba. Tělo se potřebuje vyčistit a hlava taky. U mě to trvalo cca týden nejhoršího, pak se to začalo postupně zlepšovat. S postupující abstinencí přichází nový výzvy, ale pokud se opravdu rozhodneš přestat, budeš si tím jistá, tak se všechno dá zvládnout:) Můj přístup je nic si nevyčítat, určitě ne v první dnech, to ti nepomuže.))) Držim ti moc palce! Stojí to za to

Kristýnko, to mě mrzí, že tě rodina nepodpoří. Ale tak je to asi tvoje rozhodnutí jim to neříct. Držim ti palce.