Alkoholik

Děkuji Eriko za tvoji zkušenost. Ano to je pravda, možná ten alkohol vygeneruje v konečné podstatě víc stresu v těle.

Můj další postřeh je, že mi pomáhá spíše nad věcí přemýšlet komplexně. CO vlastně chci? Chci trpět? S alkoholem budu jedině trpět, jiná možnost není. To hluboký uvědomění si, že napít se, stoprocentně znamená trpět. Ne si ulevit. Já už se nezajímám o utrpení. Zajímá mne síla a vytrvalost, čistota, radost. Určitě to není jen život bez problémů. Ale věřím, že časem si prací na sobě vybuduji určitou odolnost. Myslíte, že to jde?

U mně to třeba nebývaly stresové situace co vyvolávaly nějaké návaly bažení. Místo po sklence jsem sáhnul k lékům, asi to mám zažité z rodiny, otec byl doktor a tak se to řešilo takto.
Stresovým situacím se snažím předcházet, někdy se tomu samozřejmě nevyhneš, úmrtí, problémy v práci, se zdravím... a řeším to fyzickou aktivitou. Něco prostě do zblbnutí, štípat dřevo, chodit po kopcích nebo rajtovat na rotopedu.
Nejsem nějaký stresový typ a po letech vidím, že je mně v tomto ohledu líp. Dřív jsem vše hodně řešil a v něčem se nimral. Mně to asi přestalo bavit nebo co, spíš tak věci už moc neřeším a nechávám to "koňovi" a stal se ze mně jak tak pozoruju takový splachovací člověk. Změnil jsem se, no a když jsem na sobě moc a moc pracoval tak mi přišlo, že to nikam nevedlo. Jedny otázky střídaly druhé a v hlavě byl akorát větší zmatek. Až když jsem se na to vybod a přestal furt o něčem v duchu přemýšlet tak jakoby došlo k nějakému přepnutí na jiný režim. Nebo já nevím jak bych to popsal. Z práce na sobě jsem byl už tak unavený, že už jsem měl toho fakt plné zuby a začal jsem se vracet do dětských let, co jsem tehdy rád dělal, modelování, hraní her nebo co jsem nikdy nedělal- čtení knih, luštění křížovek. Nejlepší pro mně byla znovuobjevené zájmy, které jsem k vůli pití zanedbával, cestování, turistika, zahradničení.

No ono jsme hlavně každý jiný a jinak nastavený, na každého platí něco jiného a ten vnitřní svět je různě rozmanitý. Na podzim mívám většinou splín a smutek, pocity osamění, ubíjí mně málo světla ty nekonečné mlhy mně lezou na mozek, pak zas příchází obrat a vidím kolem sebe lidi, kteří jsou v depce většinu roku, pořád ze všeho vyplašení a vystresovaní a na to buď používat samoléčbu, hledání v knihách, na fórech, anebo docházet k odborníkům, do kostela nebo AA, záleží co kom sedne.

Rachel, držíš se a hledáš, já myslím, že to ustojíš. Zkus se moc nestresovat, najdi si svůj způsob jak to zvládnout dlouhodobě. Každý den si najdi chvilku pro sebe, svůj vnitřní rozvoj a k tomu přidej i nějakou činnost, třeba pletení nebo omalovánky pro dospělé. A víc si věř, udělej si každý den nějakou radost a vychutnávej si ji, zjisti co ti dělá ještě dobře a ty už to máš ale hodně zmáknuté, já nejsem MichalB, abych se vyjádřil nějak věcně a stručně, vždycky je z toho takový román bože bože
Je to tady taková komunita a vzal jsem si slovo, tak snad jsem vás moc neotrávil

Rachel napsal:
Děkuji Eriko za tvoji zkušenost. Ano to je pravda, možná ten alkohol vygeneruje v konečné podstatě víc stresu v těle.

Můj další postřeh je, že mi pomáhá spíše nad věcí přemýšlet komplexně. CO vlastně chci? Chci trpět? S alkoholem budu jedině trpět, jiná možnost není. To hluboký uvědomění si, že napít se, stoprocentně znamená trpět. Ne si ulevit. Já už se nezajímám o utrpení. Zajímá mne síla a vytrvalost, čistota, radost. Určitě to není jen život bez problémů. Ale věřím, že časem si prací na sobě vybuduji určitou odolnost. Myslíte, že to jde?

Rachel, pevně věřím, že to jde. Vybudovat si odolnost a emoční stabilitu. Je to ale fuška, protože alespoň k tomu jsem dospěla já, je potřeba vše vybudovat na nových základech.
Tím, jak se měním, mění se mé okolí.
Kde je vůle, tam jde všechno

Děkuji ti Perte moc za slova. Vážim si toho, že si našel čas na román. Ten tvůj příběh je krásný, jak jsi přestal hledat a mě vlastně přijde, že jsi našel. Našel jsi v sobě dětské tvoření a radost ze života, tak to na mě působí. Moc hezký. Díky. )

Já potřebuji nutně rovnováhu. Jak je něčeho moc, nebo málo, začnu mít problém.

Zdravím všechny spokojené abstinenty ,
musím čestně uznat, že je docela fuška si v některých momentech udržet rovnováhu. Mám s tím obrovský problém, který moje abstinence odkryla. Nikdy jsem nebyla taková plačka, anebo byla a dávala jsem si na kuráž? Ať tak, či tak, dostat se do středu je to, oč tu běží.

Krásný víkend všem

Neustálá pozornost k tomu co se děje Je to dřina

Abstinenci zdar!

Včera jsem oslavila 3 měsíce od mého rozhodnutí začít nový život.
Beru to jako pomyslný návrat z léčebny. Koukám pod nohy, abych nezakopla, ale jsem šťastná! Není to euforie, ale spokojenost.
Nulová tolerance = spokojená abstinence.
Žiju nový, pěkný život. Je jiný, klidnější, příjemnější:
1)nejkrásnější jsou rána - skvělý spánek, noční úzkosti a nespavost jsou pryč.
2) pravidelně cvičím - na začátku, jak jsme si psaly, že na nás není alkoholismus vidět - tak teď jsem si skoro jistá, že je. Zmizelo mi břicho, srovnala se záda (už na zádech netáhnu batoh plný úzkostí a neradosti). Mám energie na rozdávání.
3) už neprokrastinuju v práci. Vše mi jde o hodně lépe.
4) nejsem roztržitá a obhroublá.
5) potkala jsem se s panem Božským -teprve teď, protože byl dlouho nemocný. Řekl, že vypadám úžasně a že skoro zapomněl, jak moc jsem milá a hezká. Nezapomněl - já jsem na konci roku 2022 - hezká a milá nebyla. Byla jsem oteklá, zhrublá a nešťastná, bolel mě život. 1/4 roku stačilo k tomu, aby vše bylo jinak. Píšu to sem, jako motivaci pro ty, kteří jsou na začátku a hlavně také pro sebe, kdybych někdy zapomněla, jak moc pěkné je nepít a žít obyčejný, milý život.

Díky všem tady za pomoc, i když jsme se ne ve všem shodli, bylo a je to pro mě moc přínosné...

Libus, to je fajn.
Ono krom spokojene abstinence mozna u tebe funguji i endorfiny.
Hodne stesti

Kdybychom si pritakavali a placali se po zadech, moc by nam to nepomohlo. Konfrontace a stret ruznych pohledu a nazoru nas muze posunout.

Zajimave bude, az si na tuto svoji zpravu vzpomenes za pul roku, za rok, za pet let a jak bude vypadat "scot".

Vidim v tom sebe pred temi 6, 7 lety. Pak dosel dech, pak zas byl a ted uz je to takove nejake, asi by se dalo rici, normalni. Zadna hitparada, zadne prudke vykyvy, ale ta bolest tam je porad.

Falešné poplácávání k ničemu nevede, ale pozitivní stimulace - ocenění a to, že víš, že Ti někdo fandí, není špatné.
Ono jen stále někoho srážet na zem, aby vstal zocelenější, na každého nemusí fungovat.

Nežiju v negativismu a stále opakuji, že jen přestat pít nestačí. Ty nechceš kostlivce vyndat, tak asi nezbývá než, že bolest bude stále Tvojí součástí.

Život není jen diskotéka. Učím se přijímat i těžší chvíle bez berly. Teď jsem spokojená abstinentka a co bude dál? Uvidíme!

Abstinenci zdar!