Alkoholik

Přesně, já si vždycky řikam, možná se jednou napiju, ale dneska to nebude:)) A vlastně je pořád dneska. Dneska na to stejně nějak nemam čas, mam lepší věci na práci:))

Přesně, at jsem zkoušela pít jakkoli, vždycky to skončilo katastrofou.

Já si ale vůbec nic nevyčítám, byla to nejlepší zkušenost mýho života. Našla jsem znovu sama sebe. Není nic víc důležitý.

A vždycky když mi neni uplně nejlíp, vzpomenu si na nějakou pěknou kocovinu. Jednou třeba sem spala u kámošky (už jsem měla být dávno doma u dětí). Vzbudila sem se a věděla, že jsem to přehnala. SLa sem na záchod a byla tma, nevěděla sem kde se rozsvětcí. A normálně sem byla tak mimo, že sem z toho záchodu potmě nemohla ven, prostě se mi motala hlava a nemohla sem najít ani vypínač ani dveře. Jak trapné. Ale úzkost byla enormní a byl to hrozný zážitek.

Takže at je mi jakkoli, vždycky to je lepší než kocovina:)))

Taky si v hlavě promítám ty pijatyky nebo jak jsem prostě do sebe lil pivo za pivem, panáka za panákem, aniž bych si vychutnal např. dobrou domácí slivovici. Když už teda občas přijde chuť se napít, tak si vždycky řeknu, že jsem alkohol stejně nepil pro jeho chuť. Naštěstí nemívám nějaké extrémní bažení.
Jednou jsme byli s dětma na zmrzlinu, bylo tam posezení. A jeden pán měl před sebou malé pivo. Za tu dobu, než jsme zmrzlinu slízali, tak pán po malých doušcích vypil sotva půlku piva. Z mého pohledu měl můj obdiv, že si to dokázal tak vychutnávat.
Já mám prostě závislácký mozek. Ale chtěl bych být raději závislý na něčem zdravém, třeba na sportu, cvičení nebo zdravé stravě... Mám ještě před sebou hodně práce.
A ještě chci dodat. Uvědomuju si, že jsem ještě v takové počáteční euforii, mám radost, že nepiju a užívám si život s jasnou myslí.
Tak mám trochu obavy, až rozčarování pomine přijde nuda a začne se probouzet démon.
Ale vím a musím to zase zopakovat: Dnes se nenapiju...