Alkoholik

Je to pravda. Já taky mnohem víc cítím a vnímám. Mám takový extatický pocity z přírody. Jako jsem dřív měla, když jsem přepíjela kocovinu. Jenže tyhle trvaj celej den. A ne jen jedno pivo, cca hodina až dvě

Mě se taky dřív zdály hodně, budila jsem uplně zpocená, že jsem se napila. Pak sem si tak oddychla, že sem střízlivá!! Dneska už se mi zdají sporadicky. A občas mam normálně jakoby kocovinu. Když se třeba blbě vyspim. ALe všechno je lepší, než normální kocovina. Když víš co tě čeká a musíš tim projít. U mě to bylo postupně vybrzdit a pak to vydržet, bolest hlavy, úzkost k nevydržení, průjem, nespavost, výčitky, nervozita celý týden, bažení, špatná nálada, dost často to skouzlo do kratší nemoci. Je dobrý si na to vzpomenout )))))

Držte se!

Rachel, musím říct, že mi to docela pomáhá, vzpomenout si na ty stavy po chlastu. Hlavně když přijdou choutky. Poslední asi dva týdny mám nějakou krizi, řekl bych úzkost, jsem neklidný, zapomínám, jsem roztržitý, v práci dělám chyby. Myslel jsem, že nejhorší období už mám za sebou. Ani na začátku mé nynější abstinence, jsem neměl takové úzkosti. Už jsem si v jednu chvíli říkal, že se ožeru, abych alespoň na chvíli na všechno zapomněl. Ale nechci se vrátit do starých kolejí. Mám už z chlastu takový jakoby respekt, mám strach se znovu napít. Uvědomuju si, jaké by to mělo následky.
Rádcové a podporovarelé moji, co myslíte, jsou takové úzkosti stále normální po téměř 3 měsících abstinování?
Asi očekávám zázraky za tak krátkou dobu, po tolika letech chlastání.
Už ani nemám takovou radost z krásného jarního počasí, jak jsem tady nedávno psal.
Uvažoval jsem, že bych možná potřeboval nějakou odbornou pomoc- terapeut, psychiatr...

Ještě chci dodat, že mám pocit, jakoby ta euforie ze střízlivosti vyprchala. Přirovnal bych to k zamilovanosti, která taky časem opadne a přichází stereotyp. U mě ta zamilovanost do střízlivého života opadla nějak brzy. Někde v hloubi ta radost stále je, neměnil bych, každý večer děkuji za střízlivý den. Ale přesto se necítím úplně šťastný.
Byl bych rád kdyby jste mně napsali, jak jste vy prožívali začátky. Děkuji.

Ahoj Michale, asi mas normalni krizi. Ale vyhledat odbornou pomoc, neni vubec od veci.
Ja bych byla pro.
Asi 3x jsem byla u psychlozky. Ale nejak jsem se nemohla popasovat s tim, jak byly hodiny vedeny.
Nechtela jsem otvirat nektere supliky a tahat stare problemy. Chapu, ze ona musi zjistit “duvod proc piju”. Ja to vim. Spise nuda nezli cokoliv jinyho. A taky mi to chutnalo. Alkohol sice nepomuze najit odpovedi na otazky, ale pomuze na ty otazky zapomenout. V jednom mi to ale pomohlo, ze se nechci rypat ve starych vecech.
Zacatky nepiti jsou moc tezky. A ty 3 mesice odpovidaji asi tak dobe, kdy pocatecni euforie odpadne a zbyde jen prace. Kazdy den od rana, stale to stejny. Dnes se nenapiju. Snazis se videt svetlo na konci tunelu. A nic. Valis ten sutr kazdy den. A rano zase znovu
A to svetlo v tom tunelu je. Mozna ho nevidis, ale je tam. Rika se, ze meta je po 100 dnech.
Michale vydrz.
Stoji to za to.
Myslim na tebe. Tohle je boj, ktery se da vyhrat!
A neni ostuda pozadat o pomoc.

Ahoj, našel jsem docela retro dobrý TV medailonek o alkoholismu.


Alkoholismus (1972)
www.youtube.com › watch
Hezký první jarní den všem?!

Ahoj,
z mýho pohledu je to uplně normální a opodstatněný. Celý roky pití potlačuješ varovný pocity a signály. Proto je tak těžký přestat. Ani nejde o ten první měsíc, nebo právě jak píšeš třeba tři, ale dlouhodobě. Musíš se totiž těm starejm skrytejm věcem postavit. Z mýho pohledu se první tři měsíce čistí tělo, je toho hodně moc co se v tom těle děje. Jakmile dosáhneš nějakýho bodu očisty, začnou se čistit emoce. Tělo se tím způsobem snaží dostat do rovnováhy. Je to jako emocinální detox. Celou dobu pití totiž člověk neposlouchá sám sebe, natož aby měl tucha o tom, co je to opravdové já nebo intuice a spojení s tím. Všechny signály přebijeme chvilkovou úlevou. Pokud je toho moc, klidně někam zajdi, jak radí Erika.

Co mě pomáhá. A to že jsem byla hodně úzkostlivá. Neztotožnovat se s těma emocema a pocitama, snažit se je pozorovat, mít odstup. Říct si třeba, hele proč si tady? Co mi chceš říct. A postuplně si to zpracovat. Nechtít hned všechno na jednou. Být na sebe konečně po letech opravdu hodný:) Vnitřně se pochválit. Nastavit si vnitřní dialog jinak. Mluvit se sebou, třeba si říct: tohle tělo se teď uzdravuje. Pochválit se. Přesně to co píšeš, ta vděčnost, to je základ!
Ze začátku mi pomohlo sledovat videa o tom, co se děje s tělem, když člověk pije. Spočítat si kolik ušetřiš. Rozhlídnout se kolem, kam tě to dovede pít dál.
Zavést si nový rituály, co tě v tom dni nebo týdnu podrží. Třeba krátká procházka denně, nový čaj ve 4, nebo já nevim co máš rád a udělat si z toho pravidelnost.
A pak pomalu hledat co moje duše nejvíc chce, zpatky se sjednotit s tim, co tě nejvíc baví, co máš nejvíc rád a najít v tom nový smysl života. Pomalu tam dojít, každý den malý krok. Budeš se divit, za rok, za dva, je to opravdu úlet, kam až se můžeš dostat. Držim ti moc palce!


Chuchto nejde mi to pustit... Je tam jen odkaz ja youtube.

Když člověk pije, žije ve lži. nemusíš být ani uznávaný alkoholik:)) aby to tak bylo. Třeba můj příbuzný, je pán ve středních letech, je velmi majetný a rentier. Snažil se těd nepít, dva měsíce cca vydržel, ale pak se stejně přiznal k nějakýmu pivu, ale prý jen jedno dvě, to se prý nepočítá (jak to myslel? )) to se počítá:) A nakonec šel a uprostřed dne se sundal tak, že si nic nepamatuje, sotva došel domu a bylo. Stejně dál sobě i světu tvrdí, že on problém nemá. Protože vydržel přece dva měsíce nepít.... Jak moc se mi to zdá povědomé

Ahoj ještě doplňuji odkaz na Tv dobově autentický medailonek Alkoholismus (1972)
www.youtube.com/watch?v=tQpyOwnCRVQ

Ahoj Michale ... taky je mi 38 a jsem dost rád, že jsem objevil toto fórum. Asi opravdu škoda, že nejlepší dobu už má za sebou .. možná i jako já.

Jak jsi na tom? .. držíš se?
..
já mam zase pro mne typický pondělní třas a únavu po víkendu. V neděli už nikdy nepiju abych vystřízlivěl .. což jsem .. ale teprva v noci z neděle na pondělí to začína. Strašny tlukot srdce, strach, pocení .. a jakoby iluze polospánku kdy se mi zdá, že srdíčka mám dvě .. a druhé tluče v nějaké skřínce vedle mne.
Piju spíš jen o víkendu a s láskou vzpomínám na období kdy jsem míval kocovinu jako normální člověk .. to pak žadná chuť na alkohol nebyla. .. teďka není špatně z alkoholu ale ze dne kdy se přestane brát.
Nechci příjít o práci .. tak přes týden nechlastám .. ale i tak mám pocit, že zapomínám a jsem roztěkaný .. nicmnéně víkend bez alkoholu jsem naposledy měl asi před rokem .. stal se to pro mne rituál na který se těším celý týden.
Ahoj

Ahojte, vy jste mě teda zahltili A já žádal moderátora, aby ty moje nářky raději smazal. Vidím, že to tu zůstalo a vy jste kamarádi a našli jste si na mě opět chvíli času. Děkuju, děkuju, děkuju.
Eriko, rád Tě tady zase vidím. S tím psychologem to nejspíš zase nedopadne. Já jsem prostě typ člověka, který se s tím raději popere sám. Doteď jsem se neodhodlal ani zavolat na linku pomoci pro závislé. Jsem introvert a jak píšeš, taky nechci otvírat některé šuplíky. Hezky jste to popsaly a zároveň mě nakoply v dobrém slova smyslu, Eriko a Rachel. Začíná mi to pomalu docházet, že toto je prostě můj skutečný život. Toto je moje skutečné JÁ, neovlivněné toxickými látkami a já se s tím musím smířit a brát to jak to je. A taky začínám vidět v jiném světle lidi okolo sebe. Hlavně teda v práci. Nějaký společenský život nebo navštěvování se s příbuznými nepřichází v úvahu, protože se poslední dobou u nás doma, hlavně u dětí točí jedna nemoc za druhou. Ale na druhou stranu to beru pozitivně, možná je to sobecké, ale aspoň nemusím odolávat pokušení a vysvětlovat, že dnes nepiju No a jak teda vnímám lidi jinak? Najednou mě nebaví tlachat o běžných věcech, počasí, politika, dění ve světě a takové ty povrchnosti. Raději si dělám svoji práci v klidu, v koutě, sám- obrazně řečeno.
Eriko, nedávno jsem se tady o tom počítání bavil s Pistikem. Radil mi, že by mi možná pomohlo nepočítat střízlivé dny. Ale já stejně počítám. Dokonce jsem si stáhl appku, krerá počítá každou vteřinu. O víkendu jsem dosáhl milníku 90dnů, takže magická stovka se blíží Ale spíš chci říct, že ta appka je krom počítání, něco jako sociální síť pro abstinující. Přispívají tam v drtivé většině abstinující alkoholici a docela to tam žije, řekl bych jako tady za starých časů. Jmenuje se to I am Sober.