Alkoholik

AHOJKY.DÍKY ALKOHOLISMU JSEM PŘIŠLA O DĚTI-STÁLO MNE I TO ZAMĚSTNÁNÍ-DÍKY TOMU JSEM JSEM BYLA DLOUHÁ LÉTA NEPOUŽITELNÁ-NIKDO O MNE NEMĚL ZÁJEM.TAKY PROČ?AŽ SE JEDNALO O MŮJ ŽIVOT?JSEM DOKÁZALAABSTINOVAT.tEHDEJŠÍ DŮVODY K POKRAČOVÁNÍ V PITÍ ZMIZELY.JÁ SI KONEČNĚ SVOJÍ ABSTIMENCE ZAČALA VÁŽIT SEBE SAMA.A DNES JSEM ZÁZRAČNĚ ZÍSKALA VŠECHNO ZTRACENÉ.

Tak to je krásná zpráva , jsem ráda že to má i takovéto konce, a že to jde, a že jste to dokázala.

Čau Milane,

tvůj příběh je 100% totožný s mým, jsme stejně starý, začínali jsme uplně stejně a životní styl totožný. S tím rozdílem, že já na to dojíždím.

Zdravotní problémy, které (pokud budeš pokračovat) můžeš zažít také. Po jedné akci na sensation white (pití 12 hodin vkuse) jsem začil něco hodně divného.

Po 24 hodinovém střízlivění mi alkohol vyvolal něco jako abstinenční příznaky, kdy mě hrozně bochalo srdce, naběhla mi tepna, zbělal jsem, studenej pot a myslel jsem v tu chvíli, že je konec to se zakončilo zvracenim krve a jel jsm na pohotovost. Dal jsem si oraz a hned jak jsem se dal po nějaké době do pořádku a po jaterních testech mě rekli, ze jsou uplně v pohodě, rekl sem si, bylo to jen tim, ze jsem to přepísk a jel znova styl, ktery provozujes.

Jenže tím stylem jsem si vyvolal poruchu psychickou - panická porucha, je přesná formulace, kterou vyvolává i alkohol. Docela s tím bojuju, teď musím abstinovat, abych fungoval jako normální člověk.

S panickou poruchou se nedá ani normálně řídit automobil, je to nebezpečné, z ničeho nic chytneš záchvat na silnici a nemuzes ridit, zastavil jsem an dalnici v odstavnym pruhu, coz je zase nebezpečí, jedno riziko za druhym.

Po abstinenci se mi tyto stavy odeznívají. Bojím se, že kdykoliv se napiju, vrátí se to.

Vyser se na to dokovad muzes, dej si třeba alespon měsíc detox, pak pij měsíc z lehka kvalitní chlast, řeď to hodně vodou celej vecer, před spanim antiethanol, rano vodu a dva dny voraz, jenom takhle muzes alkoholicky dychanky nějakou delsi dobu provozovat, klidně cely život.

Ale tyhle extremy co pises, ktery sem dával taky, tě zdravotně zničí a tvůj poslední varovny signal bude stejny jako u mě, dříve nebo později.

Jamesi, moc se pleteš, jestliže je někdo alkoholik, nesmí už nikdy ani kapku alkoholu!Sice je to lákavé, po letech střízlivosti, vyzkoušet, přesvědčen, že se nic nestane, jednou, dvakrát vydržíš u pár skleniček, po třetí už jedeš svou starou cestou, tutově.Tohle už vyzkoušelo hodně lidí, někteří znovu začali abstinovat, většina se vzdala, umírají.Kontrolované pití u alkoholika neexistuje.

Já myslím že je to hodně hodně individualní je to jako se vším, nejen s alkoholem. Určitě z nějakých zkušeností je tu nějaká procentuální účast alkoholiků, kteří už nesmí nikdy pít, můžeme mluvit třeba o 90%. Věřím, že existují lidé, kteří dokážou svou mysl plně kontrolovat. Ale chápu, že se nedoporučuje něco takového prezentovat v léčebnách a pod, pak by to každý zkoušel a výsledek by neměl takový smysl.

Jamesi,

já jsem rozhodně pro absolutní abstinenci. Proč by se měl člověk učit kontrolovaně pít, když je lepší nepít vůbec. Je lepší si užívat život za střízliva, s dobrým čajem, minerálkou, mít tu jistotu, že Tě alkohol opět nestáhne. Každý jednou začínal pozvolna, pomalinku, s jednou skleničkou, jednou za čas, pak častěji, s více skleničkama a kam jsme to dopracovali? Se podívej, kolik lidí navštěvuje tyto stránky, kolik lidí se léčí, kolik lidí to tají a kolik lidí pije a neřeší to, protože si nepřipouští, že mají problém. Alkohol je metla lidstva a čím dál víc nás ovládá. A přitom nesmíme zapomenout, že i bez alkoholu se dokážeme radovat, smát, užívat života. A jde to. Takže, kašlem na chlast a jdeme se radovat z každého střízlivého dne .

Sláva alkoholikům, co dostali rozum a přestali pít .

Světlana

P.S.: já sama jsem na začátku a vím, že nesmím ani kapku...

Světlano,

ano, jde se bavit bez alkoholu. Alkohol není metla lidstva, ale jen určité části populace, která nemá nad sebou kontrolu, znám lidi co se baví bez alkoholu a napijou se občas na nějaké společenské události jednou za uherák, nicméně i neurolog ti sám doporučí alkohol úplně nevypustit ze života, neb má blahodárné účinky pro mozek, pokud se konzumuje doktory doporučeném množství, samozřejmě né tak, jak jsme to předváděli / předvádíme nyní.

Vypustit úplně alkohol musí alkoholik, člověk, který nemá kontrolu sám nad sebou. Vypustit alkohol nemusí člověk, který se dokáže celý život 100% kontrolovat a slovo alkoholismus je cizí, nebo člověk, který dokáže včas přestat ještě než do něčeho spadne, člověk, co má od začátku do konce nad vším kontrolu a přehled. Těchto lidí je více, než alkoholiků a znám je

chápu že se ale musíte takto motivovat, jinak to aní nejde, ale není to realita normálního člověka.

Myslím že v určitém věku opíjet se do němoty příjde mladejm jako velká sranda. Už vím že když jsme s holkama začínaly já měla největší výdrž, ale taky největší opice. Neuměla jsem přestat už tenkrát. Chodily jsme pomalu každý víkend. To člověk nějaké zdravotní problémy moc neřešil.
Postupem času člověku začne docházet že tak to asi není v pořádku, a proč ostatní dokážou jít domu a on ne. Proč on nemá tu klapku, a ostatní jo, a proč mu ostatní začínají říkat že je celkem dobytek, a že by měl trošku ubrat.
Sama v tom porád tápu, zkouším se najít východisko. Spíš taklhle zkoušela jsem to už mnohokrát, hodně se najíst, méně pít, nebo nepít tvrdé, ředit to s vodou. Popravdě povedlo se mi to jen když jsem druhý den opravdu ale opravdu musela něco zařídt. A to už jsem do toho šla s tím že se moc nepobavím.
Je to hrozný, je to vlastní sebetrýznění.
A myslím že psychiku to ničí v plné míře.
Vážně nemám v úmyslu ze sebe v budoucnu udělat psychicky labilního člověka.

Jamesi, alkoholismus je nemoc, chápeš?Jediná léčba na ní je naprostá abstinence.Není to jen motivace, ale fakt.Každého alkoholika nějaké pokusy o kontrolované pití dostane opět tam, kde skončil předtím, a bleskově.O alkoholismu je toho napsáno všude plno, od chytřejších, než jsem já, tvrdí ovšem totéž.

Ahojte,..

Když jsem začala chodit na tohle forum a na terepie, bylo mi jasný, že musím něco začít dělat. Můj život šel do kopru a já věděla, že to s chlastem už tak dál nejde. Chtěla jsem začít něco dělat, ale rozhodně jsem tehdy nechtěla přestat pít... Byla to pro mě hrozná představa.... že bych přestala pít v 19? Tehdy jsem si to nemohla připustit...
Tak jsem se snažila omezit množství chlastu... tahle myšlenka mi vydržela do té doby, než jsem ujistila sama sebe, že jsem v pohodě a že to přece zvdládám, tak proč nepít častěji (cca 2 týdny)... a pak se to vrátilo do starých kolejí..
Dostávala jsem se zase do kolen. Psycha, schýzy, depky, výčitky, třesy, bezmocnost, nicotnost,.... Bylo mi hnusně s chlastem, a když jsem pár dnů nebyla bylo mi zle bez něj. Netušila jsem co mám dělat. Chtěla jsem najít nějaký smysl života... Nenacházela jsem nic.
Několikrát jsem dostala radu, ať si zajdu na AA. Nechtěla jsem tam nikdy jít. Byla jsem přesvědčená, že všechno zvládnu sama. Že když budu chtít dokážu nepít... Nedokázala a znova padal níž a níž...
Nakonec jsem zašla na AA. Teď můžu říct, že to byla moje záchrana. Je mi 20 a upřímně mi je úplně fuk, že si už nedám panáka. Nedám si, protože už nechci. Už nemám sílu znova rozjet ten šílenej kolotoč.