Alkoholik

Dnes nelitu ničeho.Musela jsem naučit v životě vážit si svých dětí,svého života a všeho toho co dostávám.OPRAVDU SI VÁŽIT.TOTO JSEM DŘÍV NEUMNĚLA-BRALA JSEM VŠECHNO(PŘIJÍMALA JSEM VŠECHNO) JAKO SAMOZŘEJMOST.

Ano.
Máš úplnou pravdu ve všem co píšeš. Dokázala jsi hodně

Někdy jen zírám , co dokážou lidi!Naše jedna áčkařka včera vyprávěla svůj život, dostala se až na ulici, přítel ji těžce zranil nožem, je v ID, a sbírá se do života, je to těžké, abstinovat, a ještě zkoušet hledat bydlení, práci, přesto se drží a bojuje s kreténama na úřadech, snaží se , aby se vrátila do běžného života , který my máme, vůbec si ho nevážíme.

Libuš,souhlasím s tebou.Kolikrát mne napadlo co bych sama dělala v situaci kdy bych se ocitla na ulici.V dnešní době se to může stát komukoli.Ztratíš práci,nemáš na nájem a letíš.Vím,že bych už hledala pomoc třeba na azylovém domě,či levný podnájem u někoho,kdo by byl rád,že není sám.A vůbec bych se nestyděla za žádnou práci.I to uklízení a zbírání smetí po sídlištích bych dělala s radostí.Z vlastní skušenosti vím,pokud nezačnu nad sebou brečet abych se napila?Snažím se řešit všechny problémy.Znám už díky AA tolik abstinujících alkoholiků,kteří řeší šílené dluhy,které si v životě stihli natropit,že je jasné,že je ve svém životě nemůžou splatit.Dokázali to přijmout,nepít a poprat se s tím.Vážím si jich!

V azyláku bydlí, horor, baby z basy, dost tvrdé podmínky, žádný klid.Práci bere každou, jenže má bydliště na výboře, každý ohrne nad ní nos,a spoustu dalších starostí, to si nedovedeme představit.

Ahoj Libo.Stále čekám,že se Roman Roman ozve.Věřím,že žije,že nevzdal svůj život jen tak.

Ahoj.
Neboj ještě chodim po světě. Je pravda, že kolikrát mám chuť se na všechno vykašlat, ale i to vyžaduje určitou sílu.
Snažím se co nejvíc šetřit s penězma, co mám a co nejméně se rozčilovat popř. propadat zoufalství. Snažil jsem se svůj život nějak domyslet, tedy co a jak asi dál. Nedá se to, při pohůledu na realitu doby a mojí situace je to neřešitelné. Je mi jasné, že spousta lidí namítne, že všechno se dá řešit. Je to určitě pravda, ale vyžaduje to podstatně víc síly a odhodlání, než výše zmíněná chuť to zabalit.
Snažím se tedy dál alespoň něco dělat, tedy hledat práci a ubytování, a opravdu se nesnažím věci domýšlet, jelikož vždy bych narazil na nesmyslnost takového počínání.Moje situace je opravdu náročná, nechci tím říct že jiný lidi to mají lehký.
Pro překonávání těžkých situací je jistě velmi důležitá motivace. Bez ní toto nelze. Mám s ní problém.
Samozřejmě, alkohol je jistota konce, neděsí mě tato věc, ale spousta jiných.

Mějte se fajn a třeba zase někdy.

Romane, máš nás, je to málo, ale měli jsme o Tebe strach.Využij v azyláku probační, sociální pracovníky, měli by Ti pomoc se vším.Posílám Ti kus síly, úsměvu, chutě do života.Chytej!

ROMANE-JSEM RÁDA,ŽE SES OZVAL.JEDNOU JSEM ZASLECHLA VĚTU-ALKOHOLICI JSOU ZKRACHOVALÍ IDEALISTI-MYSLÍM,ŽE NA TOM JE KUS PRAVDY.JÁ UTÍKALA DÍKY REALITĚ K PITÍ-STEJNĚ JAKO VĚTŠINA ZÁVISLÝCH LIDÍ.NĚJAK DLOUHO JSEM V TOMTO SVĚTĚ NEMOHLA PRO SEBE NAJÍT MÍSTO A UŽ VŮBEC UPATNĚNÍ.TED´JSEM RÁDA,ŽE JSEM SI TO MÍSTO NAŠLA MEZI PŘÁTELI V AA.POMOHLO MI TO.OPRAVDU!!!!A POMÁHÁ I NADÁLE-TO MI VĚŘ!!!!!

Ahoj.
Jsem rád, že tam chodíš ráda a hlavně, že ti to pomáhá.
Nevím, jestli jsme zkrachovalý idealisti. Alkohol, je jen jedna z mnoha možností, jak se člověk může snažit o útěk před realitou. Možností je bezpočet. Mezi ty sofistykovanější, které se netváří, jako únik, můžeš počítat třeba vorkoholismus atd. Někomu, dokonce stačí sobeckost. Ono totiž před realitou nelze utéct, jen se dá utíkat sám před sebou. V realitě jsme neustále a co je na tom nejlepší je to, že si ji tvoříme jen my sami. U hodně metod, jak utíkat před sebou, je patrná sebedestrukce. Toto a spousta dalších věcí je majetkem nejen alkoholiků, ale spousty dalších lidí. Samozřejmě, že na těchto stránkách je alkohol důležité téma, ale skutečné důvody problémů , které má spousta lidí a z nihž někteří spadnou do závislostí,, jsou podstatně hlouběji. Jasně že je jednooduchý odsuzovat závisláky, jsou totiž nejvíc vidět, a hlavně...je to moc dobrá výmluva pro vlastní neschopnost odpovědnosti ve svém životě. Myslím odpovědnost ve vědomí že si život děláme sami.
Já sem nikdy do AA nechodil. Asi je pravdou, že teprve tam by se daly řešit problémy, který člověk má. Nemyslím tím jako alkohol. No na azylák, nevím, mám tolik problémů, že vůbec si nejsem jistý, že by to mělo nějaký význam.
Asi bych měl na chvíly kde přespat, ale s duhy, prací, bydlením a fobií kvůli stalkingu mě asi těžko pomůžou. Navíc to město, kde mám trvalý pobyt, a kam bych musel jet na azylák,pracák, atd, chci ve svým životě vidět co nejmíň.
Už vůbec nemůžu napsat, že by mě na takovým životě záleželo. Rozhodně na něm nelpím. Nemá pro mě hodnotu. Chci mít klid, a nějakou představu o tom, že bude líp. Jaksi se mi nedaří pozitivně tvořit do budoucna a motivovat se, jsem totiž neustále masírovaný realitou, a ta je bohužel i pro normální lidi dost náročná, tím hůř pro člověka jako já, co má podělanej život a vlastně o něj ani nestojí.
Tak ahoj.