Alkoholik

Víš,děti přijímají a učí se vším.Nejen slovem-ale též tím co vidí.Napodobují nás rodiče,své kamarády v tom dobrém,ale i v tom špatném.u nás doma se říkalo jedno a dělalo druhé.Nebyla jednota v ničem ani v přístupu.Otec k nám přistupoval jinak a matka také jinak.Vzali jsme si vzor z toho guláše,který neměl ani hlavu ani patu.Pořekadla sice byly moudré,ale co s tím,když byly jeh v hubě a hlavě.Tak jsme jich znali spoustu,ale co s tím?Je smutné,když kážeš vodu a piješ víno.Je tragedie když víš,jak máš žít,co máš dělat a v podstatě to neumíš!Tady nemůžou nikdy vzniknout žádné základy pro dítě.

Ty jsi poznala hodně.Je dobře,že si dokážeš vážit svých dětí a že je máš ráda.Myslím,že hodně lidí se naučilo brát všechno jako samozřejmost a nikdy nad tím nemuseli tolik přemýšlet.Jen člověk,který cokoliv může ztratit,či ztrácí?Si začne uvědomovat pravé a podstatné hodnoty života tak,jak jsou.Tak jak mají pro nás být!

zajimave cteni,dnes jsem se zaregistrovala.a budu rada kdyz odpovite na me ktere dotazy.Jsem abstinujici alkoholicka po ustavni lecbe.Navrat do civilniho zivota neni pro me jednoduchy ale bojuji

Tak tě tady vítám za nás všechny.

Ahoj.
No, Jano ta věta že člověk může cokoliv ztratit ... to je dost ošemetný.
Pokud to je člověk, co si to říká, tak taky všechno ztratí a nepoučí se na tom. pokud je to člověk, který se různejma ztrátama učí a váží si nějakých, pro něj důležitých hodnot, tak to potom jo.
Je fakt, že u některých lidí (taky u mě), dojde k tomu, že naplno pochopí a procítí ztrátu teprve tehdy, až k ní dojde.
Do té doby, je to jen teorie, kterou si říkají.
Ahoj

Ahoj Romane.Jsem ráda,že jsi na světě.Máš pravdu.Jak piješ těžko se připouští,že vůbec něco ztrácíš.Nenapadne tě o tom vůbec přemýšlet.Já musela všechno ztratit,abych si toho mohla začít vážit.Abych poznala jiné hodnoty,které jsem dřív neviděla a brala jako samozřejmou věc.Nikdo mne na to neupozornil a kdoví,jestli bych vůbec slyšela.Jestli bych o tom vůbec začla přemýšlet a měla sílu vůbec změnit.Alkohol mi vzal všechno-já mu to vlastně vlastně dobrovolně odevzdávala.Poslední věc,kterou po mně chtěl byl můj život.Až toto mne vzpamatovalo z alkoholického opojení!

ahoj,řekl bych že trpíš komplexem méněcenosti a nedokážeš si najít práci a tím pádem příjem a tím pádem střechu nad hlavou a tím pádem zařadit se do společnosti Petr

Máš pravdu.Alkoholik bud´trpí komplexem méněcennosti,nebo je zase přespříliš egocentricky zaměřený jen sám na sebe.je to nejen nemoc,ale též porucha osobnosti.