Alkoholik

Ahoj,
jednou upadnout asi není důvod pro to, aby se člověk začal nesnášet, hlavu vzhůru!!! Máš to hodně náročný, každý máme svoji míru stresu, kterou jsme schopní ještě zvládat, ale to není důvod pro to, aby to člověk vzdal.

Měla bys mít svého obvoďáka, jestli mu věříš, tak to začni řešit s ním nebo si najdi jiného, kterému můžeš věřit. Dojíždět 2x týdně 75 km není úplně reálné dlouhodobě. Partner Tě asi docela dusí, zkusila jsi s tím něco dělat?

Venku bude asi hezky, docela dobrý den na zbavení se zásob, co říkáš ))?

Když sama přiznáváš, že by Ti pomohla léčebna, nemáš opravdu někoho!!!kdo by malého pohlídal?Tvůj alkoholický stav se bude jen zhoršovat, co dál??Vrať se mezi lidi, řeš své problémy střízlivá a hned!

Ahoj,

ať se to s tebou má jakkoli, řešit spíše dřív než později. A co nejvíce. Z mojí zkušenosti říkám, že tě chlast hrozně podvádí, pořád to vypadá pod kontrolou, přijdou excesy, někde ti něco ulítne, sklenička, dvě, patnáct, tak dneska zavolám do práce, že jsem nemocný, zítra to doženu. Prd. Já jsem teď před léčebnou, dokopávám se k tomu, abych se tam zašil. Před pár týdny jsem to chtěl zaříznout, že prý silná vůle, jsem osobnost, poradím si. Je to jen pouhopouhá lež. Jak to tu už padlo, to jsou ty podvědomé strachy, co s námi mávají. Každý tím chlastem katalyzujme něco jiného, ale ve chvíli, kdy si uvědomuješ problém, je už pravděpodobně tak velký, že to sotva můžeš zvládnout. Ale nejsi sama, v těhle průserech se nás motá spousta... vydržet, vytrvat, řešit! Je jaro, nejlepší chvíle se k těmhle trablím postavit čelem. Mně pomáhá příroda, to je takový ten vnější smysl. I když se to v hlavě sere sebevíc, když okolo kvetou kytky, víš, že před tebou i po tobě ta všeobjímající vůle k životu bude. Což není návod, posuď si sama, co je pro tebe inspirací a životní silou a toho se drž. A já tobě držím palce!

Ahoj, já píšu, protože mám podobný problém. Dřív jsem pila taky tak třikrát týdně, nejlépe večer doma, když děti usnuly. Taky jsem to přikládala stresu. Časem se z toho stal zvyk. Pak jsem se rozvedla a poznala trpělivého a hodného partnera. Ten samozřejmě nechce abych pila, takže jsem to zkusila. Nějaký čas to fungovalo dobře. Musíš si to prostě zakázat. Ale je to těžký. Musíš to chtít celýmm srdcem.Jinak kontrolované pití je kravina, aby tě to náhodou nenapadlo jako mě:-) Jenom by sis prodloužila utrpení. Já si řekla, že když jsem zvládla nepít přes rok v těhotenství, tak to dokážu zase. Něco na tom je.

My ženský jsme stavěný jinak než chlapi a máme jinej metabolismus. Mluvila jsem o tom s psycholožkou a ta mi řekla, že v tomhle typu občasného pití a při typu osobnosti (kterou asi máme trochu podobnou) doporučuje absolutní abstinenci navžy.

Bojuju s tím, ale zrovna včera se mi po pěkně dlouhý době podařilo se zlískat a ztropit ostudu, takže nejsem vítěz. Každopádně znám jednu terapii, kterou nedělá psycholog. Jmenuje se klíč k životu a je to na styl kineziologie. Velmi mi pomohla v jiných oblastech, takže teď jsem se objednala i na to pití. Je to taková forma lehké hypnózy a vřele ti ji doporučuju. Cena se pohybuje kolem 500 a určitě ji najdeš i poblíž svého bydliště.

Nečetla jsem tuhle diskuzi do konce a zřejmě ta slova jako že jsi zpitka a tak, jak tu někdo psal, tě mají nakopnout. Ale já si myslím, že jsi dost silná na to, abys s tím něco udělala. Protože jinak bys neměla odvahu ani chuť sem napsat.

A nemyslím, že jsi alkoholik, ani já nejsem, ale forma alkoholismu to je. Máme nakročeno do pekel. Přeju ti hodně štěstí:-) A jsem si jistá, že to zvládneš.

Ahoj, pokud to máš takhle, z vlastní zkušenosti vím, že sama to nezvládneš. Léčila jsem se ambulantně, ale musíš být pod dohledem neustále a nikdy se nenapít. Jiná žádná cesta není. Pak jen pít a umřeš.
Také mi pomohla skupina abstinujících alkoholiků, ačkoli nerada říkám ze svého soukromí, tam mi to nevadí. Aspoň si vyslechneš jiné, stejně postižené lidi a zjistíš, že není důvod se opíjet. Taky si musíš se skupinou sednout. Mně to vyšlo na druhé skupině v okolí svého byddliště. Předtím jsem jezdila do velkého města, abych byla anonymní, skupinu vedli dva mladí terapeuti, papouškovali naučené fráze bez prožitků a zkušeností..to není taky jednoduché najít si dobrého psychiatra a terapeuta. Já jsem měla štěstí, ale vše záleží jen a jen na Tobě samé. Držím palce a nepij!

Nikdo Vám nemůže radit co máte dělat, ale z vlastní zkušenosti vím, že nejtěžší a zároveň jedinou možností je odejít. Nemůžete to udělat dětem, chápu. Ale žwe jim děláte to, že jim dáváte příklad jak vypadá manipulativní vztah, to vás určitě nenapadlo. Neberte to ve zlém, nechci ani náhodou moralizovat, ale měla jsem takový vztah. A dvě děti. A odešla jsem. Teď jsem konečně šťastná s hodným partnerem. Proto na nic nečekejte, ono se totiž nic nestane. Změnu musíte chtí Vy sama. Hodně štěstí Vám i dětičkám přeje Verča

Mám úplně stejný problém. Nepiju nijak často, ale jednou za čas se zpiju do němoty. Dělám strašné věci, jako bych to nebyla já. Naposled včera. To, co dokážu udělat za ostudu snad nezvládne nikdo. Chci přestat pít. U psychologa jsem byla, byla mi doporučená abstinence. Jinak mám také problémy a složitý život, ale umím se jim postavit. Proto si myslím, že piju z jiného důvodu, ale nevím z jakého. Cítím se pak sebevědomá, což normálně nejsem. A chovam se jako ta největší potvora z filmu. Strašný stavy, jsem z toho nešťastná. Mám strašný výčitky a je mi hrozně. Jak ale začít, stačím na to?

No jo, tyhle stavy já znám také, když se napiješ jsi úplně jiná.
Já jsem byla hrozná, přitom jsem docela hodný člověk..
Navíc otec je abstinující alkoholik, v rodině se popíjí všeobecně /ale nikdo s tím neměl takové problémy jako my dva/, takže genetická zátěž tam je. Stresové prostředí, spouštěcí mechanismus, to je známé, navíc jsem dlouho byla na MD. když jsou děti, je to vůbec nejhorší.
Já jsem to sama nezvládla, a to jsem rozhodně nepila denně, ta pomoc je důležitá, ty se totiž vidíš v lepším světle, a řekneš "ále co,nic se nestalo". Ale může se stát, sama píšeš, že v opilosti děláš věci, které bys za střízlivého stavu nedělala, takže klidně můžeš způsobit neštěstí někomu nevinnému. Já jsem také dlouho otálela, než jsem tu pomoc vyhledala, dokopal mne k tomu nakonec i manžel, který mi dal nůž na krk: "Buďto my nebo chlast!" A já se rozhodla pro rodinu.
Záleží na tom, co Ty chceš sama, ale já vím, že to není jednoduché, ale jde to, zaměstnávej se něčím užitečným,a pěkným. Držím palce!

Je rozdíl mezi abstinujícími alkoholiky a anonymními alkoholiky,jsou to 2 různá společenství.Na Abstinujících jsou terapeuti, na Anonymních jen alkoholici, co už nepijí,ví, jak na to.Děvčata, jste asi alkoholičky obě dvě, výmluvy na stresy.....to známe každý.Většinou nezbývá moc sil, energie u alkoholika, zvládat sám svůj problém s pitím, určitě je nutná pomoc, vřele doporučuji Anonymní alkoholiky, každý z těch, co si prošli peklem opilců rád pomůže, poradí, a zadarmo!!!!!!!

Já se právě nevymlouvám, mně to totiž dneska došlo. Po tom včerejšku. A to jsem se tak pěkně držela. Dřív ještě v manželství jsem byla nešťastná a pila doma skoro obden. Pak jsem se rozvedla, nevím proč, ale omezila jsem to pití. Našla jsem si skvělého přítele, překonala tolik těžkých chvil a teď už doma nepiju vůbec. Ven jdu tak jednou za měsíc s holkama a i tam jsem se snažila držet, ale nikdy to nezvládnu. Vždycky se opiju a dělám strašný blbosti, upozorňuju na sebe, flirtuju, prostě jsem hnusná. A pak je mi to strašně líto!

Včera to bylo ale jiné, vůbec to nechápu. Jsem v pohodě, nic se mi neděje. Před dvěma měsíci jsem prodělala nervové zhroucení, ale dala jsem se do kupy, zašla k psychologovi a na takovou jednu trapii, jmenuje se Klíč k životu. Je to něco mezi lehkou hypnózou a kineziologií. Nemám totiž žádné sebevědomí a mám tendenci se sama pořád ponižovat. Odjakživa. Ale pomohlo mi to, všechno bylo v klidu. Zašli jsme s přítelem na příjemnou večeři na jednu takovou rozhlednu a já se tam prostě opila! Nakonec jsem odmítla s ním odjet, že to dojdu pěšky přes les, a zabloudila jsem. Tak jsem se musela nalitá vrátit. Nu a tu rozhlednu má přítelovo spolužák, takže ostuda jak brno.

Odvezli mě domů, ale to bych nebyla já, abych nezavolala kámošce a nepokračovala v hospodě a na diskotéce. Tam jsem se lascivně svíjela jak poslední ..., než jsem po dvanácté v noci došla domů. Ano toto vše jsem byla schopná stihnout od sedmi večer.

Našla jsem si sdružení AA online a přihlásila se tam. Nemám problém nepít normálně, ale mám problém ve společnosti. Máte nějaké rady, jak teda začít? nemám abs´táky ani nic jiného, netrpím, když nepiju. Ale když jdu s holkama tak prostě po tom alkoholu se cítím líp nebo co. Nechci si zničit život. je mi 32 a mám dvě krásné děti, krásnou práci a skvělého přítele. Jsem vlastně strašně šťastná žena. Nevím proč si šlapu po štěstí, nerozumím tomu. Budu ráda za každou radu.

Díky Veronika