Alkoholik

Ahoj.
U mě to začalo před mnoha a mnoha lety. Takový to obyčejný pochlastávání,pak se přitvrdilo postupem času,a najednou sem zjisil,že alkohol mi trochu jakoby pomáhá psychicky líp zvládat stresy a nervy každodenního života. Vedlo to tak daleko,že sem si na chlast zvyknul,a udělal si z něho kámoše. Nebo on ze mně lokaje? Asi tak to bude lepší vyjádření,protože časem sem se bez panáka už nebyl schopnej ani normálně podepsat,a frťany sem si lil do dvoudecky abych to nerozlil a flašku sem si schovával ve sklepě v paneláku aby mně nikdo neviděl. To je další level.
Nicméně,zvládnout se to jistě dá,neboj se. Prostě to tak chceš,nebo ne. Nic mezi tim neni!!! Tak to prostě je. Jen na Tobě záleží,co se stane dál.
Byl jsem svýho času jako Džin...kde se otevřela lahev,tam jsem byl. A litr kořalky byl muj denní ,,základ,,
Přišel jsem o manželku,práci,přátele,řidičák,úctu i respekt,a co víc,málem i o děti. Jednoduše sem jim nedal šanci jinou,než to sledovat,jak se ničím. Jednou se ve mě vzepřelo svědomí,teda spíš jeho zbytek,a řek sem si DOST,TOHLE UŽ NENI K ŽIVOTU. Přestal sem ze dne na den. Musim říct,že to bylo dost tvrdý. Absťák od rána do noci,a celou noc až do rána. Halucinace,blití,mluvení s kytkama,návštěvy mrtvejch kamarádů,a po tejdnu i brouci pod kůží,pavouci...co Ti mam povídat. Po celou dobu mi moje druhý JÁ cpalo DEJ SI PANÁKA A ULEVÍ SE TI,PAK TO ,,NĚJAK,, POŠÉFUJEŠ...ale sám sem si řek NE,prostě budu hustej,a dyš sem si nadělal do hnízda,tak si taky sám vykydam...! Delírko se mi míchalo s realitou,a naopak,až sem se z toho probral v blázinci. A tam to bylo snad ještě horší. Tolik trosek,zničenejch lidí bez mozku,to sem neviděl,a netušil jak je to otřesnej pohled... Dost otřesnej i v tom,že sem tam byl mezi NIMA. Já,dřív veselej člověk,bavič,zodpovědnej táta,chlap co daroval kostní dřeň,nebo třeba zachránil 2x život při autonehodách. Já ochotnej všude pomáhat,přátelskej prostě týpek,jsem najednou neměl kolem sebe svoji rodinu,děti,přátele...ale jen bandu takovejch bezmozků,kterejm už bylo uplně jedno,jak fungujou,a jesli vubec fungujou,a ja byl jeden z nich,se stejnejma vyhlídkama do budoucnosti... Na to sem fakt nechtěl přistoupit! Naštěstí moje mamka podepsala za mě,40tiletýho chlapa reverz (ja nemoch,ja byl jen číslo,bez občanky,telefonu,práv) a po týdnu sem šel domu. Dneska si myslim a sem přesvědčenej o tom,že kdyby to neudělal,asi bych tam s NIMA zustal nafurt...
Byl jsem nejdříve asi 3 dny u mámy,a přišlo další rozhodnutí. Dál musim zase sám. Sem přece chlap,mam 9ky nohy,tak to prostě ustojim. Prostě to tak bude! Šel sem bydlet zase k sobě do bytu,našel si práci,děti si zaplať Bůh našli zase tu starou optiku,kterou mě vídávali,a ja byl blahem bez sebe,že si znova užívám ,,normální,, barevnej svět,v klidu,bez výčitek svědomí...a všechny problémy a počáteční potíže se začleněnim zpátky mezi ostatní,mi připadali jako radost. Byl sem,a jsem pořád vděčnej za to,že to můžu zkusit znova. Beru to tak,že jsem dostal druhou šanci,protože v delíriu se stalo pár lapálií,kdy sem to malem nevydejchal,ale byl jsem zpátky.
Je to teprve 5 let zpátky,a už jsem odnaučil říkat NIKDY a slovo ,,chlast,, ve mě evokuje jen vzpomínky na ty chvíle motání se,pohrdání,a pohled do lednice,kde se na mě každej den smála flaška rumu a vodky,a vzpomínky na blázinec a ,,kolegy,, pochcaný nebo posraný,co drmolej nesrozumitelný věty a bláboly...
Dneska jsem šťastnej a pyšnej děda,mam kolem sebe milovaný děti,nový přátele (o tamtěch sem si musel opravit mínění,a opravdovejch mi zbylo ,,jen,, 3) slušnou práci,na starý kolena sem si splnil klukovskej sen,a pořídil si čopra,a se svoji roštěnkou nebo dcerkama vyrážím na kochačku Českým rájem,kterej tak miluju...
To všechno ale nemuselo bejt...
Ber to takle třeba: ztroskotáš na holym vostrově (alkoholismus) a nikde tam neni žádnej bar,sámoška,nic,prostě realita je,že chlast neni. A budeš taky muset abstinovat. Bude se Ti chtít umřít,nebo to budeš řešit?
Hlavní pak je,jak říkával náš dneska už nebožtík trener hokejový reprezentace Ivan Hlinka: HLAVNÍ JE SE Z TOHO NEPOSRAT!!!
Přeju všem dost pevný vůle a víry v sebe sama. Tím se to ANO dá zvládnout...
Skladatel
¨
ahoj,skladatel

krasne!

Ahoj, potýkám se se stejnou otázkou. Rozhodla jsem se přestat pít. Dnes je to 22 dní. Zatím necítím žádný problém, ale pořád čekám, co a kdy něco přijde. Nevím, jaká doba je opravdu kritická a za jak dlouho si budu moci říci, že z nejhoršího jsem venku. Kouřit se mi podařilo na 2. pokus - byla to největší zkouška pevné vůle, jakou jsem kdy v životě zažila. Nekouřím již 30 let. Kdyby to bylo podobné s alkoholem jako s nikotinem, řekla bych, že mám docela dobře našlápnuto. Ale slyšela jsem, že po několika týdnech abstinence může dojít k depresím. A tak váhám, zda bych přeci jenom měla kontaktovat nějakého doktora? Prosím o váš názor. K.

Karolíno, stačí si vypovídat duši, svěřit se s depkama, které možná přijdou, zajděte na AA, kde pochopíte , co alkoholismus je, jak ne tu abstinenci, je to lehčí.Deprese k Vám můžou dorazit, nemusí.Jestliže už 22 dní jste v pohodě, je to bezva.Ale stejně by bylo lepší vědět, kdyby!! nastalo zle, co dělat.Určitě nechytejte po skleničce.

Alkohol sice není tak silně návykový jako nikotin (ten je nejnávykovější drogou vůbec), ale nenech se zmást, Karolíno. Alkohol je totiž mnohem záludnější tím, že ho společnost vnímá naprosto jinak než ostatní drogy.

V praxi, když se řekne, že člověk nekouří, zamená to, že nekouří vůbec. U alkoholu je tomu jinak - Když řekneš, že nepiješ, většina lidí to chápe, že se neopíjíš, tzn. dáš si dvě a jdeš domů. V určitých situacích budeš považována dokonce za neslušnou, když si s někým nepřiťukneš.

Další problémy alkoholikovi činí paměť, která má tendenci zlé vzpomínky vytěsňovat. Proto přijde doba, kdy si vzpomeneš většinou na to dobré, co jsi zažila s alkoholem mezi přáteli a ne na to špatné, kvůli čemu jsi přestala pít.

Také se může stát, že se dostaneš do problémů, přijde na Tebe nějaká životní tíže a Ty v oslabení na své rozhodnutí nepít snadno zapomeneš.

Proto je třeba původní rozhodnutí k abstinenci neustále obnovovat konzultací s odborníky a hlavně, udržováním trvalých kontaktů se sobě rovnými, tj. s abstinujícími alkoholiky.

Mimochodem, určitě časem poznáš, že mnohé Tvé problémy okolí "normálních lidí" ani nechápe, a proto Ti není schopno společnost podobně postižených nahradit. Nakonec také můžeš dospět tak daleko, že budeš sama pomáhat jiným, a to už je přece krásná životní náplň, ne? A o to vše by ses samotářstvím připravila...

Vřele doporučuji podívat se na :Hyde park, z 19.9., psychiatr Radkin Honzák.

Já nemůžu říct,zda je člověk schopen pomoci si sám.Po 20ti letech paření se o to snažím již 11tý den.Zatím v poho,spíš cítím odpor k alkoholu...nějak se mi to příčí.Ani nemám chuť,jsou mi odporný ty rána...
Ale to je zatím,nevím co bude dál.Nemám s tím žádnou zkušenost.
S gamblerstvím jsem přestala taky ze dne na den a cítila jsem taky takový odpor...kéž by to tak bylo i s alkoholem.
No uvidíme...

Ještě něco,dnes jsem nad tím v noci přemýšlela...ne,že bych nemohla z nějakýho absťáku spát,ale bolelo mě břicho...ženy vědí proč
a říkala jsem si,že jsem prostě mezi lidmi zapsaná jako pařmenka a tak to bude těžký odmítat...za 14dní jedu na školení a tam se vždy hodně pije a vím,že mě jedna kolegyně bude nutit...(jde do důchodu,tak se bude loučit a chce oslavit i moje státnice),řeknu jí ale ještě než tam odjedeme,že si nepřeju,aby mě nutila...trochu jsem jí nastínila situaci,tak to buď pochopí nebo ne...a nebo nepojedu vůbec a bude
Zítra je ta oslava,kde na mě budou všichni koukat jak na někoho z jiný planety a bude jim vrtat hlavou,že zrovna já nebudu pít...zmínila jsem se oslavenci,že jedu autem a prej,že to teda ani nemusí slavit,když nebudu pít...
musím se smát,copak tu oslavu dělá jen kvůli mě? bude tam ještě dalších 8 lidí...mě to přijde jako citový vydírání...a každej se třepe na to jak oslaví panákem moje státnice.Já stejně panáka nechci pít,nějak těm hospodským nevěřím,že prodávají kvalitní alkohol...o peníze mi nejde,takže ať si na mě klidně dají,třeba i dva
Abych od jejich narážek měla pokoj,říkám,že i pro ně z toho plyne výhoda...odvezu je pak klidně domů a že když se neumím chovat,když se napiju,tak prostě pít nebudu vůbec,no a?
takže tak

Není smutné to, že spousta lidí si myslí, že slavit se musí opíjením?Zlato, gratuluji ke státnicím, a ať si každý pije jak chce, co chce, je to opravdu jeho věc.Vy už víte své!No a!

Děkuji,včera to bylo 14dní co jsem odstátnicovala opila jsem se,svou blbostí jsem to všechno zkazila a druhý den z krásného pocitu byla jen blbá kocovina a radost pominula... to mě teda otrávilo a proto jsem se rozhodla,tak jak jsem se rozhodla.

No právě,smutné je,že oslava je dle většiny spjata s opíjením se...

Zlatko také Vám gratuluji ke státnicím, nejsem žádný adborník na alkoholismus, ale pokud si člověk uvědomuje své chování, tak je na nejlepší cestě vše zvládnout. Oslavy bývají skoro vždy spojovány s popíjením alkoholu a je těžké ho odmítat, abyste jiným nerpřipadala divná. Já to vždy řeším tak, že si řeknu o větší skleničku a naliji si tak deci vína a doleji minerálkou nebo vodou pomalu upíjím, potom si dolévám vodu skleničku mám stále plnou a od ostatních mám pokoj. Jsem člověk, kerý nepotřebuje pít k tomu, aby se dokázal bavit. Druhý den jsem jak rybička.