Alkoholik

No to by mě taky zajímalo..protože je sakra rozdíl abstinovat bez stresu doma a chodit do práce

Proboha,Petře Ch.,můžete mi vysvětlit rozdíl mezi abstinencí doma a v práci? Nechápu.Buď abstinujete a potom všude, nebo neabstinujete a potom nikde.
Já osobně, když jsem začala abstinovat,tak jsem ještě chodila do práce a po několika letech abstinence jsem v důchodu(je mi 65 let),neexistuje rozdíl!

Ta abstinence patří k normálnímu životu, tak jako chodit do práce.Stres tam nepatří.

Milá heleno, pokud jste dělala prodavačku (jako že 100%) chápu, že tam rozdíl neni.
Pokud někdo šetří denně vraždy, je chlasu blíž než vy u plotny

Libo,
stresu se nevyhneme, ani doma ani v práci, je potřeba naučit se sním pracovat.
A Karle, ještě jsi mi neodpověděl, cos dělal ty tři roky?

Alena

Stres nás jistě dostává každého, ale neměl by patřit do normálního života.Práce, abstinence ano.Karle, každý dělá to, na co má.Jestliže se v práci ničíš, odejdi, a třeba zkus tu plotnu, možná Ti bude ještě hůř.Helenu neznáš, tak nesuď, možná dělá a dělala zodpovědnější i těžší práci, než začínáš Ty.Jsi asi 3 roky doma, takže sil by jsi měl mít dost.

Ahoj všichni. Líbo ten příspěvek:
Re: Pochopení x polovojenský režim Před 10 hodin, 9 minut
Milá heleno, pokud jste dělala prodavačku (jako že 100%) chápu, že tam rozdíl neni.
Pokud někdo šetří denně vraždy, je chlastu blíž než vy u plotny Jsem nepsal já a nikoho bych si tady nedovolil soudit. Přesto s Petrem souhlasím že člověk, který opustí pracoviště a dál ho zaměstnání osloví až opět vkročí na pracoviště to má jednoduší než ten, který je na telefonu více méně 24 hodin. To byl můj případ před léčbou. Stejně jak mi tu Líba radí, mi to řekla i moje terapeutka v léčebně. Pokud nemusíte, nevystavujte se stresovým situacím. No a protože díky svému podnikání před léčbou do práce chodit nemusím, nešel jsem. Po léčbě jsme se s přítelkyní pustily do půdní vestavby a celkové rekonstrukce RD. Chtěl jsem se vyhnout tomu stresu, ale kdo se občas musí setkat s úředníky na obecních úřadech a potřebuje nějaká povolení ví že tam se stresu nevyhne. Vůbec celá stavba byla jeden stres. Dva týdny jsme měli rozebranou střechu a než byl hotov nový krov, byly to nervy...Hodně o startu do života po léčbě mluvím s jedním kamarádem z léčebny. On do léčby nastoupil z pozice primáře onkogynekologa a po léčbě ihned nastoupil do zaměstnání. Sesadili ho z primářské pozice a zařadili mezi řádové lékaře. Denně se setkává s lidským neštěstím a smrtí a psychycky to těžce nese, ale NEPIJE. Někomu může připadat, že pokud má někdo peníze a nemusí pracovat abstinuje se mu lépe, ale zase: V léčebně byl můj vrstevník, před léčebnou BMV 6 (dost drahé auto) statek o který se mu celoročně stará správce a PIJE. Byl dvakrát u nás a pokaždé říká, že by dal všechno za to, kdyby věděl jak přestat. Upřímně ale musím přiznat, že začátek své abstinence bez koruny někde na ubytovně se spolubydlícím co do sebe od rána háže pivka si moc představit neumím.

Ahoj.
Já nikoho nesoudím, nechal jsem se včera trochu unést,za což se omlouvám.
Jinak jak píše Karel,dle mého názoru je rozdíl, když má někdo těžkou práci a jiný je více méně v klidu..Co si budeme povídat, stres patří k životu víceméně všech at se nám to líbí nebo ne.
Já jen chtěl říct, že když mám problémy (třeba v té práci) poté co přijdu domů mám někdy větší chut na pití, které od toho stresu a jiných problémů na chvilku zbaví.A kdořekne že ne, dle mne lže..To, že to pomůže jen psychicky a nic to neřeší je samozřejmě věc jiná

Dobrý den Petře Ch.
jestli jsem se Vás nějak dotkla,tak se taky omlouvám-to jsem nechtěla.Chtěla jsem jenom říct, že vůbec nezáleží na tom, co kdo dělá,pokud jde o rozhodnutí k abstinenci.Píšete svatou pravdu, že po stresu v práci ta sklenička doma pomohla-i já jsem takhle s alkoholem kdysi dávno začínala a po letech jsem skončila 3x na záchytce a s děsnými jaterními testy-až to mě potom probralo k té abstinenci.Nebyla jsem prodavačka,pracovala jsem celý život v cestovních kancelářích a po roce 1990 jsem začala ve stejném oboru podnikat a prakticky v tom pokračuji i nyní v důchodu.Patřím tedy k těm, kteří jsou aktivně na telefonu pořád, jak píše Karel-tam opravdu nejde stáhnout roleta.Já si vážím každé práce,kterou někdo dělá dobře-já například ke svému podnikání nosím i letáky a vůbec se za to nestydím.Jinak průvodcuji německy mluvící skupiny,chodím na policii němčinu tlumočit-tím se nechlubím, jenom říkám, že alkoholismus může postihnout kohokoliv a cesta k abstinenci je hodně dlouhá a těžká, ale nikdy bych jí už nevyměnila, bez alkoholu totiž i ten stres se dá přežít.Přeji Vám, abyste k tomu poznání taky došel!
Helena

Píšete to přesně. Za ty tři roky jsem šel x-krát kolem mé oblíbené hospůdky a x - krát jsem do ní i zašel. Žádné chutě ani nápad. No a včera od 7:00 do 21:00 v práci a večer jak jsem projížděl kolem, najednou taková ta chuť na odměnové pivko. Úplně jsem se toho lekl. Přitom při práci na domě (kromě krovu a rozvodů vody a elektřiny jsme vše dělali sami), jsem nikdy takovou chuť se napít neměl. Mám o čem přemýšlet a v úterý na skupině to samozřejmě proberu.