Alkoholik

Jo, to jo. Ja za ten mesic usetril za nepiti minimalne 5000. A kdybych k tomu pripocetl ztracene penize, bryle apod. .. No, radsi uz se k tomu nevracet a nepocitat

Jano, tak ty penize odvzdej. Gambler taky nemuze chodit s penezma v kapse

Já se vždycky cítil nezničitelnej. Deprese? Na ty jsem nevěřil. Pak jsem se propil do stádia, kdy jsem ty deprese měl a jaký! Člověk si to neuvědomuje, když chlastá, že za spoustu může právě ten chlast. Když jsem tu začínal psát, byl jsem psychicky zničenej jak Drážďany v pětačtyřicátým. Tělo se dá do kupy relativně rychle - má-li na to ještě, kde brát. Psychika se lepšila též. Mě pomohlo fakt to, že jsem se zvedl z pelechu a dal si cíl, že dva měsíce se nenapiju, abych případně dosáhl na transplantaci jater. Byl jsem na tom tak, že jsem věřil a byl přesvědčenej, že ty orgány to prostě vzdaly. Zlomový okamžik nastal, když jsem si přečetl úsměvy smutných mužů od Formánka. Hlavně věta, kde říká: srát na všechno, je jedno co si myslí druzí, sousedi. Začal jsem se soustředit jen sám na sebe a na to co bude. To co bylo jsem prostě přestal řešit. S tím už nic udělat nešlo. Stav se zlepšil, po pár týdnech, kdy jsem se ke konci ledna naplno zapojil zase do prac. procesu. Byl jsem zabrán do řešení fin. situace, kterou jsem poslal do kolen během posledního roku chlastání... Chvíli trvá, než člověk srovná to co zmršil, než zastaví ten propad. Stabilizoval jsem to. Věřil jsem, že když budu střízlivej a problémům se postavím, že to zvládnu. Od mého "rozhovoru s Bohem" na něj i věřím. Nechodím do kostela na mše, ale začal jsem v Boha věřit. Ne toho z bible, z koránu ani z žádné jiné knížky. Ale mám ho. Postupem jsem v sobě vybudoval přesvědčení, že když nepiju a chci, že zvládnu úplně všechno. Po pěti měsících až půl roce nepití se situace začala radikálně měnit k lepšímu. Přestal jsem být nevrlý, nervozní a podrážděný. Též jsem přestal mít ten sžíravý strach, že zase selžu. Denně se utvrzuji a s potěšením konstatuji, že bez chlastu jde všechno a líp. Minulý měsíc jsem vykročil do desátého měsíce abstinence. Je to paráda. Kašlu na to co bylo, ikdyž si to občas připomínám a stále se za to stydím. Vždycky mě to vnitřně nasere jak jsem se choval jak dement. Ale i se pochválím za to, jak to dávám. Důležité je dát si relativně malý cíl. Splnitelný - bez pití dosažitelný. Pak člověk, když toho cíle dosáhne začne sám sebe přesvědčivěji utvrzovat, že to fakt jde. Krůček po krůčku. V lednu jsem byl nadranc. Dneska, když se bavím s lidma, tak říkám, že se mám tak dobře, jako jsem se nikdy v životě neměl. A nejsou to jen kecy. Je to fakt. Přál bych Vám to též zažít. Jen to chce nechlastat!

oprava: minulý týden v sobotu jsem vykročil do 10. měsíce abstinování.

Včelaři,máš můj obdiv,takto bych chtěla obdivovat sebe,já se naopak cítila vždy zničitelná a celkem překvapeně koukám ,že nejsem ještě mrtvá,zřejmě bůh chce abych tu ještě byla,že tu ještě nemám splněno,kolikrát si říkám co by lidí nemocných za to dalo být zdravý jako zatím já a já si tu ničím orgány tím nenáviděným chlastem.

Jo Michale ,už jsem nad tím uvažovala,že dám kartu příteli a nechám si jen na autobus.

Male krucky. To je pravda, ty velke jsou casto nesplnitelne a clovek je zbytecne zklamany a vede to.k pruseru.
To zvladnuti malych krucku pritom pusobi taky radost, posili sebeduveru, hrdost...

Jano, neuvazuj a udelej to. A jak pisi ostatni. Male cile a malo. Jak si toho clovek nalozi moc a nezvladne to, skonci to u flasky. Z me zkusenosti nema cenu nenavidet sebe a alkohol. Proste prijmout, ze ja nepiju kvuli sobe a ostatni a ostatni at si piji co chteji a kolik chteji. Dnes nepiji, vecer zvladal jsem to - parada. Druhy den - dnes nepiju. Meni zpusob zivota, menit navyky, chodit kolem hospod a obchodu obloukem, klidne zmenit trasu z/na bus o 1km, codit pesky, venovat se sportu, AA, terapie. A najednou bezi strizlivy tyden za tydnem!

Tak dej vedet, jak to zvladas a nezapomen na tu kartu!

To mas Michale pravduvs tim vyhybanim se. Ale ono to jde. Coz bylo pro me nepredstavitelny. Ted? Proste nejdu.... Chvilku pocit divnej, pak dobrej. Zabavit se, zajist to treba. Pak si reknu no, a je po akci (hospode, sedanku, sudu apod.) A ja jsem v pohode a strizliva a nic se nestalo...

Michale Tvoje rady mi připadají takové jak ty z knížek, ale to je k ničemu. Kdybych se vyhýbal hospodám, tak bych ani nemohl vylízt z baráku, protože jí mám přes cestu. Člověk musí nabýt přesvědčení, že chlastat nechce. Někomu k tomu stačí prochlastat barák, někdo se rozfláká vožralej v autě, někdo se probudí na JIPce, někdo se jde uchlastat do lesa a po tejdnu zjistí, že to nejde a někdo se prostě zdravě nasere a přestane. Též jsem ze začátku tady psal jakej jsem frajer, že projdu v obchodě kolem chlastu a ani to se mnou necuká. O tom to není. Je o tom přesvědčit sebe sama o tom, že chlast tu je a bude, ale je pro jiný. Já už ho nechci.

Michale a jak dlouho ty už nepiješ,jo a mě ostatní nezajímají jestli pijí,s těma malýma cílema to zkusím,vždy jsem na sebe naložila ,abych si sobě a všem dokázala ,jak jsem dobrá no a nedopadlo to.