Alkoholik

My alkoholici jsme hrozně podezřívaví až někdy paranoidní, vztahovační a opravdu jiní v názorech než obyčejní konzumenti.

Jaké měli manželství nevím, z lásky mají synka a ona začla pít, k vůli manželovi, z nudy, jen tak? Nevíme. Nestáli jsme u nich celou tu dobu.

Alkohol lidi mění, na každém to nechá stopy, na někom víc, na někom to moc nepoznáš. Kdo byl ten hodný a kdo zlý? Podle toho co psal, měl ji rád, ale ona s ním už zůstat nechtěla. Ona by možná napsala něco jiného.

Kataríno ty máš manžela pořád ráda, zastavilas to a klape vám to. Manžel k vůli tobě nemusel nic takového řešit.

Charaktery rozebírat nechci, já sám nejsem žádný zázrak, vím o svých chybách a snažím se být lepším člověkem, každý to má u sebe uvnitř nějak nastavené.

Krtku máš pravdu, stručně a jasě jsi to napsal.

Perte mas pravdu netreba to riesit a vrtat sa v tom. Kazdy sme iny a nemame pravo ich sudit.
Ja svojho manzela mam rada a teraz este viac.problemy su boli a budu

Nemá význam vrtať sa v cudzom vzťahu. Zrejme sa brali z lásky. A ako píšeš Pert, alkohol mení povahu človeka. To je fakt. Dopadlo to ako to dopadlo. A týmto z mojej strany ukončím svoj názor na to.
Jediné čo ešte dodám, že trvácnosť vzťahov z liečenia(Mirovej partnerky) je minimálna. Ale poznám taký pár kde to funguje.

pavel napsal:
Miroslav napsal:
...no zatím pomyšlení moc nemám, ale určitě bych sám nechtěl zůstat...

No docela by mě zajímal i názor té "druhé strany" jak to vlastně u vás doma vypadalo, zvláštní je, že máte děti dvacet let od sebe...tak nevím, ale pořídit si další dítě s alkoholičkou to nechápu...Když ty tvoje příspěvky čtu, tak je to samej Kubíček a o starším ani zmínka a když, tak jenom jakej je to flink a jak se "pomamil"
Pak ten tvůj výpotek "kolik manželství by bylo zachráněno, kdyby stát zakázal alkohol..." to snad nemůžeš myslet vážně.
Něco mi na tobě chlape nesedí...No nic to, že ti bejvalka neřekla nic o léčbě je naprosto v pořádku - asi ti nevěří. To, že ti doktoři nic o léčbě neřekli je taky v pořádku, je to lékařské tajemství...
No možná to třeba i tvojí bejvalce zachránilo život, když od tebe odešla. Nebyla by první ani poslední která by se uchlastala v soužití s chlapem disponujícím poněkud specifickým charakterem....
Milý Pavle, svým příspěvkem jsi potvrdil to, co tu jiní zmiňují. Alkoholici mají odlišný pohled na situaci a taky jsem se mnohokrát setkal, že se cítí ukřivdění, že je okolí nechápe. Psal jsem to už jinde, že kdo mě zná ví, že jsem úpřímný a mluvím pravdu. Ale klidně Ti odpovím na Tvé otázky, názory, domněnky....
Takže věkový rozdíl mých synů je zapříčeněn nemocí mé (ještě) ženy. Měla od malička těžkou skoliosu páteře, kdy nosila do prváku střední školy korzet 23 hodin denně. Když se nám narodil první syn, tak už manželce nedoporučovali lékaři druhé dítě, jelikož by mohla skončit na vozíku, protože by její páteř nápor při porodu nezvládla. Mj. synovi nic nedlužím, věnoval jsem se mu pokud možno stejně jako druhému. Jezdili jsme na výlety, dovolené, sportovali, učil ho novým věcem. Rodina fungovala v pohodě. Jak vyrůstal, manželce začalo být líto, že mi nemůže dát druhé dítě a tady byl i jeden z důvodů jejího pití. Jednoho dne došla s tím, že byla na vyšetření a lékaři by neměli nic proti tomu, aby jsme se pokusili o dítě, že její páteř je ve výborném stavu. Já jsem dlouho váhal, jelikož jsem měl už přes čtyřicet let a necítil jsem se na výchovu miminka. Ale nakonec jsem podlehl (za což dnes jsem šťastný) a narodil se Kubík. Myslel jsem, že její pití tím skončí. No, byl to můj velký omyl. Bohužel, časem se její pití stupňovalo ještě více.
Dále k zákazu podávání informací o jejím zdravotním stavu, mýlíš se, pokud dá souhlas, rodina je informována. Sám určitě víš, že se i v nemocnici na to ptají - časem jsme zjistili, že nechtěla, aby jsme věděli, že jezdí za přítelem, jelikož nám tvrdila, že nemá čas jezdit domů, protože v léčebně vykonává funkci předsedkyně a pak jezdí často na terapie se psy do jiného města. Samozřejmě to by jsme se od ošetřující lékařky dověděli, jelikož jí uvedla, že domů už se nevrátí a bude bydlet v jiném městě.
Pokud jde o můj 'specifický charakter' asi máš pravdu. Jsem jeden z mála otců, kteří mají synka ve vlastní péči a jsme spolu šťastní. Užíváme si život, jsem konečně solventní (na rozdíl od manželky, která dluží, kde se podívá a dokonce donutila staršího syna aby si zrušil stavebko a peníze použila na uhrazení části dluhů), protože už neplatím její dluhy.
Samozřejmě styk s matkou umožňuju jak se domluvíme. Matka je jen jedna, ať je jaká chce.
Na závěr ještě k tomu staršímu synovi. Má svůj podíl viny na tom, že manželka dopadla tak jak dopadla, protože sám ji podporoval v chlastu tím, že jí ho nosil. Řádně nepracuje, nedbá na sebe a když jsem mu chtěl pomoci, tak mě i prarodičům jen nasliboval jak už bude žít řádným životem a pak zjistím, že mi doma v mé nepřítomnosti odcizil věci za cca 8000,- Kč. Tak mám se o něm dál ještě zmiňovat?
Když už ten život oba tak po.rali, tak aspoň ať ten 'vymodlený' Kubík má klid a u mě ho má a bude vždy mít!
STAY PROUD! Mirek

Zdravím,
jsem alkoholička, ale budu svému manželi vděčná, což se asi nedozví, jestli by to nastalo, , kdyby bylo se mnou nejhůř ať ochrání naše děti, ale ještě více mu budu vděčná, jestli bude více schovívavější k našim synům, jestli budou mít obdobné problémy.
Prostě za ty děti bych lobovala , i za toho staršího syna, viz u Tebe... dát mu ještě šanci.

Mirku,
nosil ji chlast...byl zmanipulovanej, mysli na to.
Je to jeho máma, přečti x příspěvků dozadu, jak to děti alkoholiků spoluzávisle vnímají.
Tady tím se nezastávám tvé manželky, ale obhajuji tvého syna.

suhlasim so Stopkou

Stopka napsal:
Mirku,
nosil ji chlast...byl zmanipulovanej, mysli na to.
Je to jeho máma, přečti x příspěvků dozadu, jak to děti alkoholiků spoluzávisle vnímají.
Tady tím se nezastávám tvé manželky, ale obhajuji tvého syna.
Já vím, že to myslíš dobře. Těch šancí jsem mu dal nepočítaně. Nikde v práci nevydrží. Když jsem mu já nebo prarodiče finančně přispěli, aby si koupil něco na sebe tak to propil v hospodě. Řekl jsem mu, že rád pomůžu, ale musí žít řádným životem. Zatím se to nedaří. Má 25 let a to už by mohl vědět o čem je život. S matkou se teď vidí jednou za čas a 'blbne' stejně.... Chlast mu je přednější než rodina, práce... Bylo by to na dlouhé povídání a už mě to i unavuje.

Ja napsal:
Miro,

najspravodlivejší arbiter je samotný život...
Čas ukáže...

Naprosto přesné. Je to jeho život a když odmítá pomoc, tak se člověk může snažit jak chce. Znám hodně případů, kdy se oba rodiče snažili a bez výsledku... Já jsem teď přešťastný, že vedle v pokojíku si v absolutní pohodě hraje ten malý a to je prvotní. Protože ten se o sebe ještě nepostará a vkládá ve mě důvěru.