Alkoholik

Tak v tom zase lítám.

Psal jsem sem asi před 30 měsíci. Tenkrát jsem si prodělal po dvoutýdenní pařbě něco co jsem už nechtěl zažít. Dal jsem se do kupy, začal pořádně makat. Našel si práci, pak druhou. Cítil jsem se strašně silnej a že zvládnu všechno. Pak, ale nastal zlom. Přišla jiná ženská než ta co s ní bydlím. Nejprve všechno ok, ale pak jsem se bláznivě zamiloval a bylo zle. Doma jsem řekl jak to je a že odcházím. Na tuto scénu jsem se posilnil basou piv a zlil se do němoty, takže si napamatuji, jak tady byli rodiče a odváželi partnerku do nemocnice, protože se zhroutila. Dcera byla zatím u rodičů. Já jsem si uvědomil, o co jsem přišel a že to nebude taková brnkačka jak jsem si představoval. Tý lásce jsem napsal, že je konec a ulehl opět do dvoutýdenní pařby, kdy si nepamatuju nic. Až jednou přišla zpráva, že je má milá ochotná přijít zpátky. Dal jsem se zase do kupy, abstinoval, zase se začalo dařit a já si dopřál pivo. Ještě jsem nedojel dom a druhý. Druhej den nic, pak pět a zas nastal kolotoč. Dotáhl jsem to až tak, že jsem se zbalil, nakoupil chlast a chtěl se upít někde v lese. Přežil jsem, nevím jak. Když došly peníze ještě jsem v těch letošních vedrech z posledních sil došel do nemocnice na protialkoholní. Jelikož jsem dělal v cizině, nebyl jsem si schopnej zařídit zdravotní pojištění tady v ČR. Domluvil jsem se, že to zařídím a přijdu. Nepřišel s tím, že to zvládnu. Od letošního léta jsem dal ještě toxickou psychozu v listopadu. A teď poslední kapka kdy jsem dal jen pět dní..., po malicherné hádce s partnerkou.

Fyzicky bych to ještě nějak zvládal, ale psychika je úplně v háji. Stydím se za sebe. Stal jsem se vězněm ve svém baráku, protože nechci aby mě někdo viděl. Nejvíc mi je líto ženy a dcery. Nenávidím se za to, že jim tak ubližuju. Když piju snažím se aby mě nikdo neviděl. Ale samozřejmě mi je jasný jak jim ubližuji.

Je hrozné vědět co dokáže roztočit jedno pivo. A stejně do toho jsem schopnej vletět zas a znova.

Sem jsem se znova zaregistroval, protože mi to tu vždycky dodá sílu, když čtu příběhy lidí co s tím praštili a daří se jim.

S tím jedním pivem, které to zase spustí.....opakuje se to tu často.....nemyslím si, že by za recidivu mohl takovýto podnět sàm o sobě...tedy podle mé zkušenosti....já bych řekl, že to stavem mysli.....Ale na něco se to svést musí

Dee napsal:
S tím jedním pivem, které to zase spustí.....opakuje se
...já bych řekl, že to stavem mysli.....Ale na něco se to svést musí

...závislosť má viac úrovní => sú to spojené nádoby:

~ fyzickú závislosť je aj vidieť -> emocionálnu môžeš prežívať -> psychickou sa trápiť a duchovnou sa vedome priviesť do chaosu až anarchie vlastnej mysle, aj úplne skolabovať(!).

Je to o tom, že já jsem víceméně kvartální liják. Vím, že ten chlast nesnáším. Ale, když se přihodí něco negativního první čím to řeším je chlast. Já nechlastám, protože by mě to bavilo. Chlastám, protože pak mám všechno tzv. uprdele. No a když se daří, tak upadnu do euforie a to pivo si dám. Pak to je jak jsem to psal. Nakonec spadnu dycky na hubu. Většinou po nějaký tý brutální ožíračce a pak se zase dostávám nahoru a cestou se bud daří, nebo se objeví komplikace atd...

Mein Gott!!!!

To bylo na JAnošíka

No vidīs...popsal jsi to dobře....co s tím?

Co s tím? Mě nevadí přestat chlastat a nějakej čas vůbec nepít. Pak jsem jak odnaučenej kuřák. Vadí mi pořád reklamy na chlast všudemožně, vadí mi neustále se vyskytující chlast kdekoli v jakýchkoli filmech a dokonce mi pak vadí i na oblíbeným Houmrovi. Vyloženě příčí. Minulej tejden, když jsem naposled šáhl po flašce, tak první lok byl vyloženě s odporem. Ale chtěl jsem na všechno se vybodnout. Nakonec se to protáhlo do středy a to jen proto, že jsem se tak bál těch stavů ze střízlivění, že jsem to uťal dřív, než obvykle. Dneska bych si za minulou neděli nafackoval. A místo do krámu pro flašku bych šel do lesa.

Na léčení se mi nechce, protože bych přišel o řidičák. Vrátím se zase k AA. Chodil jsem k nim jen jednou, ale cítil jsem se vždycky silnější. Hlavně musím zapracovat na tý psychice. Mám, ale strašnou výhodu oproti jiným. Ještě pořád mám vedle sebou báječné dvě holky. A to mi dává sílu. Kdybych byl sám, tak vím, že bych to nikdy nezvládl.S blížícím jarem mi snad pomůže i příroda.

Ten řidičák ti nevezmou....možné to je, ale nikoho z léčebny, komu se to stalo neznám.....a to tam byli veteráni...Pokud řešíš chlast v reklamách a filmech, to není dobře.....filmy ani reklamy z tebe alkáče neudělaly....a každý upitý začínal tak, že pil občas...kvartální piják.... nazývat se může i tak, jde o zvyšování závislosti

Dřív jsem nechápal jak někteří mi známí abstinují celé dlouhé roky a ani nevím jak, podařilo se mi to též, ale ještě to není ono, chybí mi taková ta úplná vyrovnanost...klid ten už mám, cítím se duševně fit a částečně zmizela nejistota. To jsem pozoroval třeba u Jany Mertos jak do toho vlítla po devíti letech a z těch příspěvků to bylo cítit, že není ve formě, stačila krizička, emoce, ztráta sebekontroly, silně se oháněla bohem, ale ani to jí už nepomohlo a kdoví co s ní teď vůbec je...

Teď nevím v kterém roce přesně, 06, 07 nebo 8...se mi to nechce hledat, sem svoje pití k vůli těm stavům začal oddalovat, požil jsem ten rok 19 dní a v prosinci, po 104 dnech sem si dal flašku vodky a pohár definitivně přetekl. Od té doby došlo k většímu zlomu, sám nevím co to je, pud sebezáchovy, nabytá právě ta větší jistota a hrozně moc se mně chtělo ještě žít, a být šťastný, což ten etanol k tomu nevedl...

Dobří lidi okolo jsou fajn, ale to nemusí být také věčně, ony se tím jistě trápí a sžírá je to a nikdo na světě nemá bezmeznou trpělivost...