Alkoholik

Po noci s ucpaným nosem mám v "ústech" jak při kocovině. Chtěl jsem použít ústní vodu a uvědomil jsem si, že i ta obsahuje alkohol. Netuším, jestli by mi způsobila nějaký problém, když se vlastně jen kloktá, ale radši jsem to hned vylil.
Je to hnus, ten chlast je dneska opravdu všude!

To se časem spraví, je to spíš psychologická bariéra....já si dovolím vypít sklenku alkoholu při oslavách, Silvestru a tak...a nic to se mnou nedělá. Ale z počátku bych to taky neriskoval.

Dee,


ted me trochu zarazi, co to tady pises o sklenicce alkoholu. Ty nejsi alkoholik?

Ja nejsem alkoholik ale velmi dobre vazim slova, ktera tady pisu, tady hledaji mnohdy prvni pomoc alkoholici, kteri si nevedi se sebou rady a precist si tady "dovolim si vypit sklenku alkoholu" - tohle se urcite v lecebnach neuci.

Peknou nedeli bez alkoholu vsem

Lemog

Chce to čas. Mozek chce alkohol. Stačí trocha stresu, vyliješ něco a tím víc ti to v hlavě začne šrotovat. Je to hrozně individuální. Já vlastně taky používám ústní vodu s alkoholem, nevím od kdy, asi po dvou letech abstinence. Jinak si sklenku teda nedám. Když nic tak nic.

Měl sem včera po dlouhé době alkosen. V tom snu jsem byl pod vlivem a motal se ode zdi ke zdi. Probudilo mně to a nebyl jsem si chvíli jistý, jestli je to pravda nebo co vlastně. Jinak si sny nepamatuju, spím málo hodin, ale tvrdě.

Hlavně klid

No nepiju, ale než bych se při přípitku vymlouval, tak ho vypiju....nic mi to nedělà.Tak dvakrát třikrát do roka....nic mi to nespouští. Nechci to nikomu nicméně doporučovat, to si asi každý dovolit nemůže...

Upřímně řečeno jsem si po vylití ústní vody připadal trochu jako paranoik, ale zase si říkám, že lepší paranoik, než něco riskovat...
Teorii s panákem na přípitek zkoušet radši nebudu (i když věřím, každý to má opravdu trochu jinak), naštěstí v libovolné společnosti docela magicky funguje cinkání klíčkama od auta. Zatím se mi nestalo, že by někde neuvítali dobrovolného řidiče

Tak jsem tak nějak prošel kalendářní měsíc bez kapky chlastu. Absolutně žádný problém. Furt se mi představě pití svedá kufr. Asi jsem si v hlavě vytvořil nějaký mentální antabus... Po depresích ani vidu, ani slechu. Občas mě přepadnou pocity studu, a vyloženého odporu k sobě za to co jsme stihl napáchat, ale tak nějak se to snažím hodit za sebe a soustředím se na tu budoucnost, kterou ovlivnit můžu. S minulostí už nic neudělám.

Začíná se mi i dařit v osobním životě. Začínám se zase radovat z hezkého počasí, z toho, když se mi něco povede, z toho, když se ke mě přitulí mé dvě holky...

Jdu do krámu a nešmějdím po chlastu, ale vyloženě ukájím nebývalé chutě na věci, které mi nikdy moc neříkaly. Je super zaběhnout do obchodu, prolítnout kolem chlastu aniž by mě to jakkoli lákalo. Koupit si džus k tomu dva kvalitní jogurty a frčet dál... Nějak se i drobet snažím pomoci fyzickému tělu dát se drobet do kupy. Mám štěstí, že na zevnějšku se na mě chlast nijak nepodepsal, ale o vnitřku si nedělám velké iluze. Mám plán si za měsíc dva zajít po 11ti letech k doktorovi a nechat si udělat technickou...

Po měsíci abstinence se mi nejvíce líbí, jak se mi život zjednodušil. Žádný lhaní, přemejšlení o záminkách jak se dostat k chlastu. Žádný bludy, žádný okna a výčitky. Žádný strach jestli to ze mě táhne, nebo netáhne, jestli bych nadejchal, nebo nenadejchal.

Nejlepší je, že to najednou jde úplně samo.

Klid a pohodu bez chlastu přeji všem.

Pro Včelaře
to je dobrá zpráva, tak se drž chlape! S tím obchodem to dobře znám...já měla ze začátku velký problém nakupovat, pak to postupně odeznělo, ale jsem ve střehu)))
Zrovna jsem si dala do čaje pohankový med,. Ty chováš včely, že jsi se v některých příspěvcích hodně zmińoval o medu a i tvůj nick?

Vaše zkušenosti s obchodem a nakupováním přiměly napsat i mě... Kousek od bytu mám večerku, kam jsem chodila kupovat pití. Byl tam vždy stejný, starší Vietnamec. Zažil mě jako tu nejhorší alkoholičku, co si asi lze představit. Chodila jsem tam potlučená, se sešitým obličejem potřeným takovou tou zelenou desinfekcí, v mrazu jen v tričku a teplákách, protože jsem nebyla schopná se obléct (je to nepochopitelné, držela jsem v rukách bundu a nebyla schopná ji nasměrovat tak, abych se trefila do rukávů), mockrát jsem mu rozklepaná vysypala na pult hrst kovových mincí (už jsem neměla doma peníze a tak jsem hrábla do nádobky, kde mívám 1,2 a 5tikoruny), aby si vzal, kolik mu patří,protože jsem to nemohla sama spočítat, pokud jsem se tam objevila OK a nakupovala běžný nákup, po namarkování se automaticky ptal, ještě vodku?... Nikdy mě neokradl (jako to na mě např. zkoušel jeden šmejd na pumpě, kdy mi na tisíckovku při nákupu finské v. vracel 180 korun - když jsem se ohradila, dal mi těch chybějících pár stovek s úšklebkem a bez omluvy), ale jeho opovržení bylo tak strašně znát. Když jem tam chodila nakupovat střízlivá, hrozně jsem se styděla (chodit jinam nemělo smysl, znali mě všude), ten pocit ztráty lidské důstojnosti je na alkoholismu jedna z nejhorších věcí. Jeho pohledy se nezměnily ani poté, co už jsem několik měsíců abstinovala. A teď ta pecka: ta vietnamská rodina vyměnila prodavače . Je to asi jejich syn, odhaduju. Ta úleva, to si neumíte představit. Pokaždé, když beru za klidu, si to uvědomím. Že jdu do krámu jako normální člověk a nemusím se stydět.

Já se taky styděla, To je jasný, že to okolí vidí. U nás aky obchůdek, vesnice a pak ještě večerka. Tak jsem nakupovala vždy jednu lahvinku a druhou ve druhém...A to jsem v té své palici si myslela jak jsem nenápadná, když přihodím k nákupu rohlík, brambory, tak jakože se to ztratí...Ale denně jsem kupovala chlast, oteklá v obličeji a nemohla jsem se dočkat až dojdu domů a dám si první lok, abych fungovala jakž takž.
V součastnosti můžu v pohodě řídit, to je pro mně další obrovské plus co jsem přestala chlastat.Žádné obavy ze zbytkáče, ale i tak jsem v obchodě ve střehu, prostě na moji povahu musím. Když se necítím dost silná, že odolám, tak nakupovat nejdu. Nicméně už je to čím dál méně. To se zepne něco v hlavě a něco mi v podvědomí našeptává, však jen dneska, jenom sedmičku...zítra to nezopakuješ. V ten moment se rychle zaměstnám jinak, začnu dělat cokoliv, zaharada... už jsem takhle stěhovala , no spíše šoupala i nábytek, ale zvádla jsem to )))teda v rámci pokojů a vypadá to dokonce i lépe)))
Byla jsem v místním obchodě co už nepiji a velice mě potěšilo, jak mě prodavačka pochválila, je místní , takže ji to asi neuniklo. Řekla, že vidí na mě změnu k lepšímu, že vypadám dobře. To potěší.