Alkoholik

Já jsem taky neměla abstaky ty přišli až s psychikou.Jen mě dnes zaráží s jakou rozkoší jsem si otvírala lahev k telce a když jsem se snažila abstinovat,tak jsem nevěděla co s volnem a neuměla jsem se zabavit bez pití a byla jsem nervozní.Už to mělo být pro mě varovným signálem,ale to já né já to musela dotáhnout až do konce a zažít si i absták abych náhodou o něco nepřišla.Ten byl když jsem začala natvrdo asi půl roku před léčbou.To mě asi donutilo, nikomu to nepřeju.Hani nenech to tam dojít.Přípitek si nedávej.

Ivane, Ivliku, Květo a ostatní, vím, že vaše příspěvky vycházejí z vašich zkušeností a je super, že tady jste. Právě ty krizové večery, kdy mnozí z nás otvírali lahev, jsou tady dobrým relaxem, pomocí a inspirací.

Moje alkoholové dny bívají stejné.Piju tak jednou za 14 dní,ale pak to je doslova katastrofa.Nemám na alkohol chut,ani se neklepu,jen se mě usídlí myšlenka co kdybych si dala tak jedno pivčo,jenomže té myšlenky se už nezbavím.Nedokážu se přimět myslet na nic jiného,pokud je semnou přítel doma tak si nedeám,ale když je v práci,tak to většinou nezvládnu.Dělám si do kalendáře poznámky,kdy jsem se napila.Potřeboval bych od přítele psychickou podporu,aby si semnou v klidu posadil a popovídal,rozebral problém,ale on jen nadává a křičí.Jistě chápete že to mě moc na psychice nedodá.Problém doma dusím v sobě a snažím se to zvládnout sama.Alkohol mě moc potěšení nepřináší,jen ten den,vše vidím s nahledem,ale druhý den jsem na tom po psychické stráce dost špatně a dostávám se z toho několik dní.Zátím když jsem v pohodě,doma je paradní nálada,vše je ok a já jsem moc štastná.A to je můj problém,když jsem moc štastná,tak se opiji a vlastně se trestám,protože moc dobře vím jak mě bude mizerně.Přítel je pořád na mě dost naštvaný a já si už začínám myslet že se to nikdy do pořádku nedá.Je dost z toho mizerně,vlastně nemám chut žít,ale asi to chce čas.Poradte jak zahnat myšlenku na alkohol.

Tak jsem napsala psychoterapeutovi,jsou až v Praze,ale dojíždění mě nevadí.Výhoda je v tom že tam jsou od pondělí do neděle,platí se za sezení, ale v životě už jsem prochlastala víc.Uvědomila jsem si,že bych mohla stratit v životě vše na čem mě záleží.

Alenko, určitě jsi udělala super rozhodnutí, buď na sebe pyšná.

Ivliku, přípitek jsem si nedala i když jsem o tom přemýšlela. Začali si připíjet brzo po obědě a to na mě bylo brzo já jsem byla zvyklá na večerní popíjení. Já jsem jim jenom dolévala.

Hani super,bud na sebe hrdá,překonala jsi další zatěžkávající zkoušku,doufám že jsi na sebe pyšná a máš dobrý pocit.Nezapomen se s tím svěřit v laxusu a říct tam o svém pokušení.Jsem zvědavá co ti řeknou.

Ahoj Ivliku, v Laxusu se určitě pochlubím, ale my tam s psychterapeutkou alkohol vůbec neprobíráme. Řešíme moje psychické pochody. Jedním z cílů, které jsem si dala (čeho chci za půl roku docházení do Laxusu dosáhnout) je zvládnutí příležitostného pití. Jsme domluvené, že od dubna to budu zkoušet. Já věřím, že to dokážu a pokud selžu, tak to pro mě bude velká životní lekce, přehodnotím svůj přístup a začnu znova. Já jsem se nikdy moc neřídila radami a všeobecně danými pravidly, já si musím všechno vyzkoušet sama.

Oukej Hani,dělej jak to cítíš,zatím vydrž.

Ahojky všichni .Konečně se můžu zase zapojit.Měli jsme problémy se sinálem a nešel internet ( no,co bych taky chtěla, u nás na "samotě u lesa").Já jsem měla typický alkoholový den dost drsný.Zaprvé jsem hladinkář,takže jsem musela mít pití denně a za druhé jsem ho potřebovala hodně.Vlastně jsem pila v té poslední fázi 24 hodin denně.Problém byl s tím: jak to koupit,jak to dostat domů,kam to schovat.Bydlíme na polosamotě,nejbližší obchod 3 km a ještě se tady všichni znají,takže to všichni věděli ( já si samozřejmě myslela,že jsem hrozně nenápadná).Když jsem obešla oba malé krámky,nezbylo,než si jít pro zásoby do hospody.Když mi vzal manžel klíče od auta,jezdila jsem si na kobyle s baťohem.Nechala jsem ji u krámu,nakoupila si a cestou domů přemýšlela,kam to schovat.Nechávala jsem to třeba v lese,pár metrů od baráku a pak to nemohla najít,nebo jsem měla super schovku za křížkem v zatáčce kam nebylo vidět a bylo to hodně zarostlé,nikdo tudy nechodil.Jednou se mi povedlo schovat si tam 3 dvoulitrovky vína a když jsem si pro ně šla,slyšela jsem hlasy.Trampové si krátili cestu našli to a hulákali :" Ty v..e. to je super zásoba,berem". V tom okamžiku mi bylo na umření.Ale to patří spíš do kategorie komickáých. Ve skutečnosti to bylo hrozné.Hlavně pro moji rodinu,manžela,dcery.Prodělala jsem alkoholovou hepatitidu,z břicha mi tahali 15 litrů vody,úrazy ani nepočítám.Ostuda.A stejně mě to neodradilo.Teď abstinuji krátce (od 5.10.09),ale je mi v tom tak dobře,až se toho někdy bojím.

Irenko, tak to je teda hustý. Musím se přiznat, že jsem se i smála, omlouvám se, ono je to spíš k pláči, ale já jsem si tě představila jak cváláš na koni a cinkají ti lahve v batohu na zádech.
Seš skvělá, vím jak se cítíš, já mám taky občas pocit, že abstinování jde až podezřele hladce, že to snad ani není možný. A když by se náhodou blížil nějaký mráček, tak se tady nahlásím a tady ti to nebe pěkně vymetou