Alkoholik

Renato díky, potěšilo mě, že jsi můj příspěvek vzala tak vážně. Pokud by tě cokoliv zajímalo, ptej se, myslím že mám bohužel tolik zkušeností, že mě žádná otázka nezaskočí. S alkoholismem jsem se potýkala několik let, a tím myslím období od okamžiku, kdy jsem po dlouhém odkládání šla na první léčení, do okamžiku opravdové abstinence. Absolvovala jsem několik léčeb, prošla jsem strašným alkoholovým dnem, zoufalstvím... Nemohu tvůj případ posoudit z pár řádek, ale podle toho, co píšeš to na mě působí, že doopravdy, vnitřně, přestat pít nechceš. Rozum, hlava samozřejmě ví, že chceš s pitím přestat, že tě to ničí, ale pro alkoholika je pití taková slast, to úplně nejvíc, co může na světě dostat, že se ho často nedokáže vzdát. (a to i v případech, kdy už jde třeba o život). Napadlo mě při čtení tvých příspěvků - PROČ vlastně piješ? Dále, nesnaž se alkohol omezovat, to není cesta - pokud jsi závislá, musíš bohužel přestat pít úplně. Absolutně. Ani kapku. Zní to asi nepředstavitelně, ale po nějaké době (no, jde o měsíce až roky) tě přestanou přepadat chutě a alkohol ti bude lhostejný. Co se týká AA, určitě je vyzkoušej, znám lidi, kteří takto abstinují bez léčebny, i když moc jich tedy není. Nejde o žádnou sektu nebo náboženskou skupinu a podobné blbosti, co tu někteří píší, ale záleží asi hodně na složení lidí, kteří se v dané skupině sejdou. U nás jsou áčkaři skvělí, každého nového člena přijmou velice přátelsky a pokud je člověk schopný docházet opravdu pravidelně a přemýšlet o tom, co se na mítincích probírá, myslím že je velká šance to zvládnout. Jít do léčebny bohužel neznamená, že automaticky přestaneš pít, minimálně polovina do toho spadne znovu. Ale je fakt, že v léčebně je odvykání mnohem snazší a pokud si vybereš nějakou "tvrdší", kde tě psychicky totálně rozeberou a jsi tam ne tři měsíce, ale tak dlouho, jak postupuješ v léčbě - až šest měsíců - pak je šance zase o dost vyšší.

Ahoj Jani,
toto fórum mapuji již rok, ale neměla jsem odvahu napsat a zapojit se, obava z toho, že odezva bude" přestaň chlastat" , zní to celkem rozumně , ale pro závislé to není tak jednoduché...Já asi nemám pevnou vůli, jelikož vím o své závislosti a stále se s tím peru a výsledek v nedohlednu...Nerozumím tomu, když jsi to dala, zvládla prvotní abstinenční stavy a abstinovala a pak dovolená alkohol,který k dovolené tak trochu patří, to znamená padnout opět do stavu alkoholika
? To se nedá ustát? Rovnou do stavu, který už byl už zvládnut a pod kontrolou.Je to pro mě nový poučný stav k mé závislosti, já čerpám zkušenosti zde, je to pro mě aktuální.

Zdravím "Reminiscence" , máte určitě spousty zkušeností, které nemám a jsem na samém začátku,potácím se v bludném kruhu a zároveń vnímam Vaše zkušenosti, jsem ráda za vaše rady . Přečetla jsem si příspěvek a stále se ptám proč Piji?? Celý den o tom přemýšlím a vlastně nevím, nemám důvod, je to jen tak..špatně, nemám konkrétní důvod, nejsem v háji ani žádné finanční problémy...prostě závislá!

Renata píšeš:
...Přečetla jsem si příspěvek a stále se ptám proč Piji?? Celý den o tom přemýšlím a vlastně nevím, nemám důvod, je to ...prostě závislá!

Rena,

opýtaj sa svojho ja/ega: "chcem vôbec prestať piť?"
...alebo aj naďalej budem iba kreatívne balancovať aj bilancovať a tancovať na hrote/špičke ihly?

Ahoj Reni. To je právě to, že to nepřijde až tak najednou. Alkoholický mozek je mazaný, aby zas dostal svoji dávku. Vytěsní vzpomínky na ty hrozný stavy a absťáky a neustále připomíná to blaho. Já to všechno věděla, načetla a stejně jsem si myslela, že u mne to bude jiný. Dokonce dvakrát - jak píšu v jiném vláknu. Abstinenci jsem měla asi jednodušší, než Ty, mi totiž bylo opravdu zle. Po ránu, pak už i během dne, i když jsem pila na udržení hladinky. A to pomíjím jiné problémy, třeba nevolnost po každým jídle a tak. Vlastně mi bylo fajn tak dvě hodiny denně. Takže jsem si tu početla, zavřela se na týden doma s čajema a vitamínama, přežila absťák a pak nevím, jak to vysvětlit, ale na alkohol jsem neměla dlouho vůbec chuť, ani ve společnosti, jako by pro mne neexistoval, nechyběl mi, nějak jsem si to tak přehodila v hlavě. Pak jsem si dala trošku jen tak, bezdůvodně, neb mne už se TO přece netýká, jsem hvězda a zvládla jsem to, budu ten občasný konzument, žejo No a pak jsem byla za pár dní třeba unavená (na únavu mi panáky fungovaly vždy skvěle)a řekla jsem si: hele, vždyť nepiješ, tak toho jednoho si dáš, no co, minule ti to pivčo nebo panáček taky nic neudělal. A furt dobrý. Ale postupně bylo panáčků víc a častěji, a furt to tak nic moc nedělá, přeci nepiju v podstatě, že. No a pak se člověk probere a zjistí, že je tam, kde byl. Jak píše jinde Ladislav, říká se tomu relaps. A ano, věděla jsem o něm, ale mne se to přeci netýká, u mne je to něco úúúplně jinýho. Haha. U každého je to jinak, ale efekt je naprosto stejný. Držím Ti palce

Ahojky Jani,

takže volíš plíživou smrt s tím, že se za čas doma a venku na ulici budeš válet ve vlastní moči a lidé tě budou překračovat a odplivovat si ? No inu dobrá, do toho.

Já ti to nepřeji, začni něco dělat, následují zničená játra, slinivka a brzký konec

Kdepak Ladislave, to vskutku nehodlám Jen jsem se Renatě pokusila odpovědět na to, proč někdo,kdo dlouho abstinuje,začne znova. Tedy popsala jsem svůj případ dvou relapsů. Doufám, že už žádný nebude a včerejší jediný panák byl opravdu poslední. Udělám pro to maximum, ale prostě to opět zatím zkusím sama Abstinovala jsem tak docela dlouho, budu si prostě muset zvyknout, že už nikdy ani zkusmo Birrel