Alkoholik

Dobré ráno všem
Úspěšně vstupuji do 4 týdne nepití...a co mám místo flašky?
Skvělé rána, elán na ...no skoro celý den, žádné pracovní resty, spokojenou rodinku ...no a hlavně...KONEČNĚ V NOCI SPIM I BEZ PRÁŠKU.
ono je toho víc, ale musím do práce

Jjj, ani nevím, v jaké fázi svého života jsem si začala hledat falešné jistoty. Asi vždycky. Sama za sebe jsem asi nikdy nežila, proto je to možná tak těžké, vždy tu byl někdo, na koho jsem se "nalepila". Jen v tomhle případě to má sebedestruktivní charakter.
Jen přemýšlím nad tím, kdy vznikl ten problém s alkoholem. Ten stav se mi líbil od patnácti, prostě to být free a když byl člověk zakřiknutý a nesmělý, bylo docela fajn o víkendu "se odvázat". Pak jsem zmírnila množství, ale začala pravidelně, ne abych byla free, ale abych byla v klidu.
Nechci přestat pít úplně, nechci abstinovat ve společnosti. Jen bych chtěla zase získat kontrolu. Doma ne, občas venku proč ne... Přestat z toho mít berličku, ale jen občasnou zábavu. Protože od patnácti zábavu jinak neznám... Když to tak čtu, asi to mám nastavené blbě už 16 let
Ale jedno malilinkaté plus teda: včera večer do osmi hodin o jednom birellu a jedné cigaretě, v klidu jsem dokoukala film, vyžehlila měsíc odkládané prádlo, bez alkoholu, což dlouho nepřipadalo v úvahu. Pak teda přišly tři na spaní, ale sebemenší chuť hnát se pro další nebyla. Malý krok vpřed, ale lepší 3 než 5.

Hanko já Tě fakt moc nechápu. Víš, že svoje pití nemáš sama pod kontrolou, ale pít přestat nechceš. Víš, že tě sere partnerský život, ale měnit ho nechceš.

Pokud chceš změnit svůj život, tak budeš chca nechca udělat v životě nějaké změny. Tomu se prostě nevyhneš. A věř tomu, že na to, že jsi ženská, tak není normální večer přetrpět s birelem a pak na spaní do sebe fouknout tři lahváče...

Baví ho jeho život, do mého moc vstupovat nechce.
Zaujala ma tá veta. Pretože on už do tvojho života vstúpil. Je v ňom 5 rokov. Chápem, že sa bojíš samoty, lenže ty si sama. Vidíte sa cez víkendy, aj to za ním musíš ísť ty. Máš 31, to nechceš mať normálnu rodinu? Čas opravdu beží rychle? U žien to platí dvojnásobne.
K tomu pivu len toľko. Ty už z toho večerného piva máš rituál. Ak by si si nedala, zrejme by si bola nervózna, podráždená, možno by si ani nezaspala. Cesta do pekla. Doma by si piť nechcela, len občas vonku. A večer si dáš tri pivá(ok, je to menej ako 5 ). Kedy chceš teda začať?

Krtek, Včelař, já vím, to je na tom to nejhorší. Máte recht. A je pravda, že bez piva večer to je už divné, podrážděná ani ne, spíš mi něco chybí, popsala bych to jako zoufalství, sama a žádný stimul, oblbnutí mozku. Vlastně jediná radost.
Ten krok bude třeba. Na otázku kdy? Já nevím. Mám strach. Vím, že za tohle sklidím vlnu kritiky, ale lhát tu nebudu.
Co někdo jiný, nechcete tu napsat svůj příběh?

Hanka, ja nemám potrebu ťa kritizovať. Píšem len svoj názor na situáciu. Je to tvoj život. Ako si ho zariadiš, taký ho budeš mať. Veľa z nás bolo takých istých ako ty. Báli sa zmeny. Aj keď ten život s alkoholom za veľa nestál. Ja som napríklad pil v krčme, mal som kamarátov len tam alebo v práci. No a na liečeniach všade odporučaju nenavštevovať krčmy a hlavne vynechať tých krčmových kamarátov. Nevedel som si to predstaviť, zostať bez "kamarátov". Ale spravil som to. A našiel som si nových v klube. Je mi s nimi fajn. S tými predtým sa maximálne pozdravím, keď ich stretnem. Zmenu som spravil aj tým, že som si našiel prácu, kde sa nepije(predtým som robil na stavbách a tam sa pilo). Nemôžem si dovoliť len tak neprísť do práce, lebo večer som sa ožral. Predtým to bolo často.
Ak tomu lhaní len toľko. Načo by sme tu klamali? Sme tu anonymne. A aký by to vlastne malo zmysel? To tu potom ani nemusím byť.
No a naše príbehy tu niekde sú. Každý sme o sebe niečo napísali.

Ahoj všichni,Hani - naše příběhy najdeš na začátku našich registrací.
Já dnes v ruce opět Čtyři dohody. Nějak si je zase potřebuju oprášit. Taky si ucedomuju, že jsem asi na své okolí moc náročná, neuznává, asi i škodolibě nepřející nebo co. Prostě se asi k ostatním nechávám košer. Mě vždycky stoupne "sláva do hlavy" jak se cítí líp a hned soudím, diriguju, hodnotím, pak drbu a to nechci. Zas je to o té pokoře. Maris, ty víš o čem mluvím .Chci se v tomhle změnit, být lepší, chválit a uznat, nemít na ostatní vysoké nároky, vážit slova, atd. Cítím že nejdu správnou cestou a to se mi vždy časem vymstni.
Jinak je mi dobře, bez pití

To je přesně ono!! Jasný, teď řeším, to že piju doma a to v žádné míře není dobře, pokud je to pravidelně. Je to ale jen (dle bývalé psycholožky) logický krok, jak řešit svoji nepohodu, vzhledem k tomu, že alkohol v mém životě je od puberty. Naučila jsem se, že pěkné chvíle jsou hlavně s ním. Alkohol byl zábava, odlehčení. Ve škole mě šikanovali, ale v hospodě mě objímali a říkali, jak jsem výjimečná. Já vím, jak laciné, jenže já si v těchhle lidech našla přátele. Všichni mi známí pijí. Prostě - co dělat v sobotu? - co asi, jít na pivo. Ne, nemají problém, jako já. Proto píšu, že příležitostně bych chtěla pít. Ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc si říkám, že to není realita, že celé roky žiju v závislosti na něčem, co není pravda. Že sem na zábavě odvázaná? Super, ale vždyť to nejsem já... A mí přátelé? Ano, i v tom je ten strach, vždyť přijdu úplně o všechno...
Problém je v tom, že alkohol tu se mnou byl dlouho, pomáhal vcelku. Nevím, možná v určitém koutku svého já se ho nebojím, protože pomáhal. A konec konců pomáhá i teď, drobet, na chvíli. Drogy, to mě děsí, přijde mi to odporné. Ale pivo? Spousta lidí si večer před spaním dá, můj bratr třeba pravidelně čtyři...
A tyhle šílené peripetie se mi honí hlavou. Asi klasické alko omluvy, co?

Šantal, Čtyři dohody jsou krásná kniha. A dává smysl. Ale neboj, málo kdo dokáže ony pokyny dodržet v plném rozsahu. Jsme prostě od malička nějak naprogramovaní, společností, rodinou, jsme limitováni naší povahou. Všechno tohle jde upravit, nevěřím ale ve změnu zásadní. Co tím chci říct? Zas tolik si to nevyčítej. Každý jsme nějaký. Jasně, snaž se, to je dobře. Ale konec konců co je na tom být na sebe pyšný? Kritika druhých? No jak se to vezme. Ale není to důvod k bičování se.
Hele já sem zase typ, že na sobě nechám dříví lámat, koukám na druhé, je vyzdvihuju, jim se přizpůsobuju. Ale ve vztahu sama k sobě jsem tak kritická až běda. Taky nic moc. Každý máme něco

Je těžký v tomhle najít tu rovnováhu. Já jsem ještě k tomu zbrklá, hrrrrrr, takže dřív mluvím a jednání, až pak přemýšlím. Je se mnou asi někdy těžký vyjít Moje nátura - co nadělám