Alkoholik

asi si můžem tykat jestli to nevadí.Na to téma si s tebou ráda popovídám,protože nejvíc nejdůležitější je přijít na to PROČ.A prostě je chyba někde v dětství,jak nás rodiče poslali do života připravené.Já jsem opravdu poctivě zkoušela nepít,ale mě by se ta abstinence nedařila právě proto,že jsem si spoustu věcí uvědomila,něco nechala být a tím už nepotřebuju ty "útěky z reality".Za tu dobu co jsem venku,jsem zažila opravdu nepříjemného,ale naučila jsem se to zvládat."Zatím"mě ani jednou a to říkám fakt poctivě nenapadla myšlenka na chlast.Už mám v hlavě zakódováno,že to jak to teď mám,je jenom s čistou hlavou a jedna až dvě a jedu...mějte se a budu se na vás těšit

jasný, tykání je v pohodě...
Já se právě snažím být v pohodě... Naši zřejmě neví o tom, že jsem s chlastem v pasti ale já jim o tom ani neříkám.. Nebavím se s nima o tom, a neví, že chodím k terapeutce.. Snažím se to zvládat sama.. ale teď mě máma hrozně rozstřelila a já nevím proč.....

Není nutné pátrat po příčině pití.Svádí to k sebelítosti, vina někoho se vždy najde.A moc se nám to hodí k pokračování v chlastu.Prostě jsme se narodili s genem alkoholickým, alkohol nás dostane, ať žijeme v nejlepší rodině nebo nejhorší.A je to silnější nepřítel, než jsme my.Nemůžeme s ním bojovat, musíme se naučit s pokorou vedle něj žít, nepít.Není to lehké, ale stojí to za to!

Naprosto souhlasím s těmi posledními třemi větami.Ale já osobně na geny moc nevěřím.Zatím jsou to pouze teorie,které nejsou podložené.Ale mě opravdu pomohlo,dobrat se příčin,kde jsem já dělala chyby,že jsem život nedokázala zvládat a když tak jen pomocí alkoholu.Aleto nebylo zvládání,jen útěky a přežívání.A určitě ta sebelítost.Já jsem ten chudák,co má ty a ty problémy a tak mám "právo"se občas napít,abych zapoměla.Mě určitě pomohlo se v sobě porýpat.A to říkám velmi jemně,protože tam jdete,ano piju,ale mám seksakramensky těžký život.Začala jsem si to uvědomovat v okamžiku,kdy jsem o svém životě mluvila a moje psychyložka mě řekla,ano máš to těžký,ale litovat tě nebudu.Nauč se žít tak,aby jsi to zvládala.Nedávno jsem četla,že deprese je vlastně nezpracovaný pocit,který nějakým způsoben neodžijeme a zasouváme ho.To "vracení" to byl můj způsob léčebného procesu,ale to hrabání už tak nějak skončilo.No,trošku mě dostane telefon s matkou,ale už se nevztekám,nebrečím a hlavně nemám chuť se napít.Je mi to jen líto.Že nemám matku,která by mě pomohla,když mi není dobře,moje děti namají babičku,ale tak to prostě je.A tak jsem to myslela,je to nějakým způsobem uzavřená kapitola,smutná,ale uzavřená.Nejvíc jsem si uvědomila,že mi bránila tomu prožívání tady a teď.Ono jde o to,že jsem se v léčebně setkala s mnoha lidmi,různého věku,různých profesí,různých závislostí,ale ty problémy,které nás tam přivedly,byly bohužel hodně podobné.Jenom ještě příklad nakonec,když jsem chtěla jít po střední na medicínu,tak mi moje matka řekla,ty na to nemáš.Tak,jsem samozřejmě poslechla,to mě naučila dokonale,ale mé sebevědomí a pocit,že něco dokážu,něco umím,byl na nule.Smutné je,že abych se tohoto pocitu zbavila,jsem se "musela"prochlastat.

ahoj zeny, ja si taky tak nejak myslim ze je treba najit ten mechanismus proc a ten zmenit...a to ze jsou to vetsinou nezpracovane pocity je jasne...kazdy to resi nejak, my alkoholici chlastem...utekem..ale nepit nestaci, bych teda taky videla,je treba zvladat ty situace,jinaka zdraveji,
jedu ted do prace...tak az vecer, ale tohle je dle mne na dlouhou debatu, tak mejte damy pekny cas,vlastne i ty dodo

Zdravím vás děvčata,
dříve jsem tomu moc nevěřil, ale něco pravdy na tom opravdu je.A z mých aktuálních zkušeností to zatím funguje.
Jde o to skutečně změnit denní stereotyp.
člověk už si tak nějak navykne na ten svůj režim a podle toho jede.
Zkusil jsem si trochu popřehazovat své návyky( nějaké vypustit ).
Na prvním místě samozřejmě zůstala rodina a práce.
V práci mi alkohol nechybí a ani myšlenek na něj nemám.
Po příjezdu domů nastává ten zlom, kdy byla chuť vzít láhev a napít se (ať už piva nebo i vína).
Místo toho beru do ruky některé z mých dítek, je-li nálada tak pracovní nástroj.
Večer - zůstává-li sil - sauna,bazén,posilovna či nějaká malá procházka.
Nedávno jsme si pořídili velký boxovací pytel (40kg) .
Mohu doporučit - perfektní odbourávač stresu.
Ráno si pak uvědomím, že i těch pár málo hodin, které mohu po práci užitečným způsobem využít, užitečně opavdu využiji a mám z nich opět radost.
Musím za to ale poděkovat manželce (vám na foru samozřejmě taky),tentokrát se do toho "obula" na plno, bez ústupků, tvrdě.
A jsem jí za to moc rád.
Tentokrát už to vyjde
Držte se a mějte se fajn
DODO

Ahoj.
Zdravím všechny ptáčky bez rozdílu...
Ano,ano,myslím,že se na apoustě těch věcí co byly napsané shodujem.Problémy a stereotyp to jsou ty naše spouštěče k napití.Někomu stačí se vykřičet,prásknout dveřmi,nebo prostě mlčet a my utíkali k láhvi.Též jsme se naučili rychle udělat vše potřebné a honem běžet za kámoškou lahví.Ta nic nechtěla,byla to tichá,spolehlivá přítelkyně....Ale ouha...,najednou už jsme její přátelství nechtěli,a ona najednou promluvila a nechtěla nás opustit....
A teď je na nás se jí postavit,aby náš život byl zase šťastný jako byl před tím,než nás ta zloděka životů navštívila...
Ježiš,to jsem zas uvědomnělá .
Jen jsem chtěla říct,že se nesmíme dát a bude vše v fajn.
Mějte pěkný den.

Čaute....,
tak co děláte ranní ptáčata...
A co já tady noční pták?

Já jsem tady a ráno jsi to napsala hezky.Mě tyhle řeči dřív zněly jako fráze,ale když ony jsou táááák pravdivý.

Aničko,
já když nepila jsem tyhle fráze moc používala a velice jsme se tou jakoby ironii bavili.Pak přišlo pití a z veselé holky byla najednou samotářka.A teď bez pití tačínám zase vidět život jinak.
Stává se ze mě opět divoška