Alkoholik

Ahojte!
Tak se zase po nějaké odmlce hlásím. No bohužel jsem to nedal. Zase liju. Třeba minulý týden jsem nepil a byl doma vzorným taťkou a manželem. Jenže pak jsem ženu s dětima odvezl na letiště (měla dovolenou s kámoškou a jejíma dětima) a první co jsem udělal, že jsem se zase vylil. Takže to sám nedávám a už mám kontakt na psychiatra, který si na mě snad udělá čas a předepíše mi Antabus. Je to asi jediná cesta z toho ven. Potřebuju to jako berličku, že když přijde to bažení tak si budu moct říct "Blbče, máš v sobě Antabus tak na to rychle zapomeň.". Popravdě myslím, že bych dodržoval i to jeho dávkování sám o sobě, ale zatím to vypadá, že to bude chtít mít doktor pod kontrolou. Uvidímě, zatím mě ani nedal termín. A to se na netu člověk všude dočte jak je Antabus dostupnej a když se to zkujsí prakticky tak zjišťuju, že je to složitější než povolení na stavebním úřadu.

Možná Ti z Vás, kteří už s tím bojujete dýl než já, budou vědět, že se boj s alkoholem nedá vyhrát hlavně, když je na to člověk sám. Mám výhodu, že ségra mě podporuje, ale žena mě jenom drbe. Popravdě se jí nedivím, když už chlastám tak dlouho a že jsem ji tím zklamal. Jinak na to byl kdysi i fór o Slovácích - Boj s alkoholem nejde vyhrát, jen východňáry s ním remizovali U nás se to možná říká i o moravácích - jen já už to prohrál.

David: pozrel som, čo je to harm metóda, ale troška som skeptický. Myslím, že určite sa dá využiť napríklad pri fajčení, pri liekoch a asi aj pri určitých drogách. Len ten alkohol. Ako môže to fungovať, ja to nespochybňujem. Len keď sa vrátim v myšlienkách dozadu, ako som skončil a prestal, nie som si úplne istý, či ľudia, čo hľadajú radu už tu, sú schopní piť kontrolovane. Dá sa to, ale je to ako výhra v športke. Ešte môj pocit. Aj keby som čisto teoreticky mohol sa napiť bez následkov, alebo by ma niekto dokázal naučiť to kontrolovane, nikdy by som to nespravil. Ja som si tak neskutočne zvykol na triezvy život, že nikdy by som už nemenil.

Petr: hej, hovorí sa to Ja som z Kysúc a tu je ten vzťah k alkoholu mimoriadne kladný. Čo si však všímam, že už sa tak nepije nonstop, lebo tu ľudí dosť drží triezvych robota (napríklad fabriky, stavby, kde sa stále fúka). V minulosti sa pilo častejšie aj v robotách, čo hovoria aj pamätníci, ale čo nemožno prehliadnúť, tak oveľa viac teraz odchádza psychika z toho pitia oproti minulosti. Pije sa možno trocha menej, ale problémov s pitím je oveľa viac.
Každopádne držím palce, musíš prestať, to je cesta. Dá sa to.

Měl jsem kolegy, kteří pracovali za komančů spolu a dnes si založili společnou firmu. Ten zvyk chlastat v práci si přenesli i do dnešní doby a tak se stávalo, že když jsem je navštívil (byl jsem u nich docela často) tak že do 10-11 dopoledne se vypila jedna nebo dvě flašky (ve čtyřech lidech). Sice nebyl nikdo úplně na mol, ale hladinku měli všichni. Mám takovej pocit, že to dělali proto, že stihli do odpoledne vystřízlivět a doma je pak žena nezjebala

Nicméně já mám teď asi 13-tý den bez alkoholu a je to zatím na pohodu. Mám menší výhodu v tom, že když si řeknu, že pít nebudu tak nepiju, ale kdyby se naskytla příležitost, která by "sedla" tak se asi zase rozjedu. Ta "harm reduction" nebo jak se tomu říká asi může mít smysl, ale třeba můj problém je, že když už si dám alkohol tak se musím hodně hlídat, abych se nezlil, protože ten zlitej stav už můj mozek od alkoholu očekává. Z tohoto pohledu je lepší si alkohol nedat a netrápit se počítáním piv Teda ono by stačilo nepít panáky a pak by to bylo výrazně lepší tomu odolat.

Ahojte! Tak se po nějaké odmlce zase hlásím. Trochu jsem do toho v mezičase spadnul takže to v mém podání znamenalo zhruba 0,5-0,7 litru vodky denně a vydržel jsem to vždycky 5-6 dní, pak chvilku pauza a zase nanovo. Nicméně jsem si řekl, že to není udržitelný a tak jsem si zašel k Mudr. pro Antabus. Dneska mám desátý den bez alkoholu a je to fajn. Naštěstí jsem neměl žádný absťáky, ale určitě jsem během těch 10ti dní měl chuť. Nicméně v tom je ten Antabus dobrá pojistka, že prostě si dát nemůžu no a tak jsem si nedal Tož si všichni držme palce!

Tak už nepiju 61 dní a tím pádem 2 měsíce. Je to lepší? Jo, je to lepší. Nejsou kocoviny a su vyrovnanější. Antabus je fakt dobrá brzda / pojistka, která na mě funguje, resp. nechci si kazit zdraví tím, že bych riskoval se na to napít.

Chuť samozřejmě je, ale je to spíš pouze "chuť" stejná jako mám třeba na biftek. Není to stejná chuť jako na cigáro nebo jiný nikotin - to je fakt hnusná závislost. Takže tuto chuť bych spíše přirovnal ke "zvyku" než k závislosti, ale vím, že mezi oběma definicema je jen krátkej krůček

Nedávno jsem měl sraz ze školy po hodně letech a tam jsem teda měl fakt pořádnou chuť na pivo. Dobré na tom bylo, že byla chuť "jen" na pivo a ne na panáky.

Ahojky,
mě se raději ani neptej. Mám za sebou 10 let alkoholismu. Sepsala jsem o tom knihu, tak třeba koukni.
form.simpleshop.cz/Jm96Q/

10 let alkoholismu, co to je, já chlastám 25 let.

Ahoj, rád bych se s vámi podělil o svůj příběh. Můj otec byl alkoholik. Bohužel to nezafungovalo jako odstrašující případ, ale bohužel chlastám taky. Začalo to v mých asi 16 letech a posledních asi 10 let leju těměř každý den. Je mi 38. Jsem schopný chodit do práce, jsem ženatý, máme dvě děti, ale popíjím. Když byla slivovice, tak denně tak 6-8 velkých panáků, občas do tpho pivo a o víkendu do mrtva (slivovice, pivo). Pravidelně jsem usínal v obýváku. Když už děti měly trochu rozum, tak se ptaly proč tatínek s nima nespí v ložnici. Když jsem vypil všechny zásoby domácí kořalky, tak jsem přešel na víno. Jenže to jsem do sebe lil, jak jsem byl zvyklý s pivem. Cca dvě deci na ex. A po pár takových dávkách, celkem třeba 1,5- 2 litrech- mrtvo.
A když jsem se v květnu odhodlal a přestal chlastat, tak jsem vydržel nepít 2 měsíce. Musím říct, že mi bylo bez chlastu dobře, ale byly to asi nejdelší 2 měsíce v mém životě. Psal jsem si takový stručný deník o mých pocitech a o tom, jaké situace vyvolávaly chuť se napít. Shrnu ty největší spouštěče:
Hádka s manželkou
Různé takové situace, jako grilování, u kterého se popíjelo pivo.
Nebo když jsem si koupil bednu lahvových birellů a dal si je do sklepa, kde jsem chodil upíjet kořalku a pivo. V ten moment, jak jsem tam tu basu položil, tak mi to v hlave zase sepnulo. Ten starý zvyk, jít do sklepa, otevřít si lahváče a dát si panáka. No vypil jsem těch birellů asi 5 po sobě.
Nakonec jsem 2-měsíční abstinování porušil na dovolené v Chorvatsku, kde jsem se jeden den tak zlil, až jsem odpoledne usnul na pokoji po celodenním chození po městě a pití místních kořalek a piva. Samozřejmě za přítomnosti mých nevinných dětí, protože ten den nebylo moc pěkné počasí.
Od léta zase leju, pokusů přestat bylo zase nesčetně. Nejhorší je teď ten podzim, kdy se moc nedá jít ani s dětma ven. A když jsme jen doma, tak děti samozřejmě víc zlobí a tak zase piju, aby mi bylo aspoň trochu jedno, že zlobí.
Vrcholem a docela velkým trapasem byl asi min. víkend. V pátek se pilo se známýma u rozsvěcování vánočního stromu u nás v obci. V sobotu jsem vstal asi v 5 ráno a šel si dát pivo, pak další, no a pak co zbylo ve flaškách- víno, vodka. Po obědě jsme šli blahopřát bratrovu mladému k narozeninám. Základ jsem měl slušný. Tam jsem dal pár piv a před celou rodinou jsem u nich usnul na sedačce. Samozřejmě to vím jen z vyprávění od manželky.
Tak jsem si řekl dost. Týden jsem se nenapil, až v neděli 3 panáky rumu (záminka byla ta,že mě bolí žaludek). A ještě je problém, že v práci se skoro každý druhý den nalévá po ránu jedna "zdravotní" štamprlka. Nevím už, jak jim to říct, že nechci. To bývá někdy dlouhé přemlouvání. V létě ty 2 měsíce jsem jim říkal, že už si s nima prostě nedám. Jenže teď je mi hloupé zase říkat, že nepiju, když třeba za měsíc zase otočím a dám si s nima.
Co jsem si tady přečetl vaše příspěvky, tak asi moje pití není tak hrozné, ale vadí mi to, že piju. Když abstinuju už třeba jen týden, tak se cítím líp, lépe se soustředím v práci, nedělám tolik chyb a přijde mi, že mám i lepší náladu. Když piju každý den, tak jsem pak v práci i doma otrávený a nemám chuť ani náladu se s nikým moc bavit.
Štve mě to, ale nevím jak přestat. Už jsem aj uvažoval, že navštívím psychiatra, aby mi předepsal Antabus. Ale nechci mít v "papírech" napsané, že jsem ALKOHOLIK.
Omlouvám se, že je můj příspěvěk tak dlouhý, ale jsem rád, že to můžu aspoň někam napsat a doufat, že si můj příspěvek třeba aspoň někdo přečte a zareaguje na něj.
Manželce ani nikomu jinému se s tímto svěřit nemůžu. Ona ví, že si rád vypiju. Když neusnu v obýváku nebo jsem schopný postarat se o děti, hrát si s nima atd., tak jí to až tak nevadí.
Mohl by mi někdo prosím poradit, jak postupovat při vyhledání odborné pomoci a jak to chodí? Budu pak mít např. ve zdravotní kartě "nálepku" Alkoholik?
Děkuju předem těm, kdo si přečetl můj příspěvek.