Alkoholik

Nikoho k ničemu nenutím, a kolem života alkoholiků je tolik zla, že jsem až příliš slušná.Jsou to sice už konce, ale ty čekají každého, kdo zavčas nepřestane.Znásilnění, kopance, rvačky, krádeže, zneužívání,nemoci, pomalé umírání, šílenství, smrt, s tím se bohužel setkávám velice často.A být střízlivý 25 let, musí být motivace pro každého, protože je vidět, že se to dá zvládnout.Diskuze o alkoholismu není dámský čajový dýchánek.Proč litovat, fňukat, falešně souhlasit, to dokáže ublížit totiž nejvíce.

Paní Líbo je mi z vás zle

V tom máš pravdu.Tak daleko mnozí nepokročili ve svém poznání alkoholismu.Je mi jasné,že ses musela na sebe naučit být tvrdá.Já také.Vyplývá to z našeho poznání.Jen mnozí to berou bohužel jinak.Tím,co jsem napsala jsem vůbec nechtěla,že ne to jdeš blbě.Právě naopak.Každý pohyb vpřed a rozhoupat se jakýmkoliv způsobem je důležitý pro všechny.Každý přístup má cenu zlata-je-li účinný.Jen ty odezvy a protesty,které se objevují jsou ,zavádějící a mnohdy zbytečně vyvolané a bolestivé.

Víše mnou napsané bylo adresováno Líbě.

X..X, mě zase je zle z toho, kolik lidí alkoholismus podceňuje, toleruje, skrývá, kolik bezmocných dětí ztrácí dětství, kolik mladých žen pije , zanedbává je, kolik rodin se rozpadá.Kdyby alkoholik ničil jen sebe, bylo by to zlé, ale spousta nevinných lidí se s touto nemocí veze, ničí také.Bolí to hodně, když vím, že stačí jen přestat pít.Nebývala jsem lepší, naštěstí jsem už žila sama, tolik jsem neubližovala svým blízkým, také vím, jak je těžké přestat, ale že to jde.A čím dřív se přestane, tím to jde lehčeji.V poslední době umřeli 4 známí, nejstarší 50 let, taky podceňovali doléčování, mysleli si, že ještě není tak zle, že to zvládnou sami!Nezvládli.Vím, že je to humus, bohužel, je to ale pravda.

Líbo, někde na tomto webu se dá najít zhruba tento text: Závislost má rysy obsedantně - kompulzivního chování. Když čtu vaše příspěvky, tak mám dojem, že jste závislá na poskytování rad alkoholikům. Pozor, ať si z toho nevypěstujete také silnou závislost.

Čtu příspěvky v tomto fóru a nedá mi to zase něco nedodat. Jeden z důvodů proč jsou pro mě AA je fakt, že členství je dobrovolné a že mě nikdo neradí a k ničemu nenutí. Během mé alkoholické kariéry mi spoustu lidí radilo, zakazovalo, vyhrožovalo, přemlouvalo a bylo to marné...V AA mi nikdo nezakázal pít a to bylo pro tu mojí povahu to ono...Mám rád spoustu lidí z AA a jsem vděčnej za pomoc, kterou jsem dostal. Vím,že přestat pít nestačí...Člověk se musí změnit a já mám možnost pomalu a nenásilně měnit svůj postoj nejen k alkoholu,ale i k životu. Ale jsem i realista a nepovažuju AA za samospasitelné. Nedám dopustit na léčebnu, protože mi tam několikrát zachránili život, nedám dopustit na prim Nešpora a na Bohnice:-). V AA se učím neradit, nekritizovat, být tolerantní, vážit si sám sebe a tak a jako bonus nepiju. Tradice a kroky v AA chápu jako návod na spokojený život, jako celoživotní cestu, kterou kdyby se řídil každý člověk na je na světě až nesnesitelně dobře:-).
No a dnes končim, jdu na setkání AA a pak se pobavit, protože je sobota:-)...samozřejmě pít budu jen vodu

Petře, byla bych ráda, kdyby tu bylo víc lidí, co odepíší hned,vím, jak každý tazatel zoufale čeká na rychlou odpověď, několikrát jsem psala, že je mě tady moc, vím to,bere to čas, doufám, že budou jiní víc odpovídat, já mám koníčků, práce dost.S alkoholikama pracuji i jinde, spíše to cítím zatím jako povinnost, odpovídat hned.Závislá bych nechtěla být, vycucává to, vysiluje.Znám plno terapeutů,lidí, co pomáhají závislým, jsou na dně, vyhořelý, nechci takto dopadnout.

Ono to je asi těžké. Chápu. Chápu celkem dobře, že sem moc lidí nepřispívá. Osobně znám jen jednoho člověka který nepije asi 14let. Ten stojí mimo AA, doléčování prostě nepije a nikomu nic neradí. Sám za sebe nikomu moc radit taky nechci. Tak nějak se k tomu necítím oprávněn. Nepiju teprve tři měsíce. Jdu vlastní cestou. Antabus + adiktoložka, zvlášť psycholožka, antidepresiva na OCD.
Nový pobyt v léčebně mi nic nového nepřinese. Vykládat na skupinách a před komunitou o obsesivních myšlenkách, tykajících se především víry, sexu, násilí a jiných sra*ek fakt nemíním.
To co popisuji nebylo vyvoláno chlastem. Táhne se to se mnou už od dětství. Formy se měnily a rozrůstaly. Vlastně až před pár měsíci jsem přišel na to, jak s tím žít a postupně se toho zbavit.
Chlast jako takový považuji za přílepek, ne příčinu. Ostatně alkohol má krátkodobé antidepresivní a uvolňovací účinky. Ale dávat se takovým způsobem dohromady nemíním. Před pár lety jsem dokonce měl, debilní přání chlastem si uměle snížit inteligenci, aby mě to přiblížilo běžné populaci. Naštěstí mi rychle došlo, že to je cesta tak akorát mezi dementy.

To je na tom alkoholu tak zrádné, pomáhá, nakonec se chytí a zabíjí.Tobě přeji dobré lékaře, a lepší nápady, než získávat demenci díky alkoholu, ať už Tě to nenapadá.Neboj, bude dobře, vše chce svůj čas.Přeji Ti najít chuť se smát a radovat se z každého dne.Zatím máš toho moc, ale časem Ti odezní alkoholismus, možná částečně Tvá druhá nemoc a pak třeba dostaneš chuť pomáhat, mluvit před ostatníma.Je to většinou radost, pomáhat.