Alkoholik

vědět nestačí.Nauč se to a bude se ti žít mnohem lépe.Nebudeš se tolik trápit,že nepiješ a budeš mít sám ze sebe radost každý den.

Kluci nesmutněte, já sama tomu ani za mák nerozumim, kde se ta prázdnota bere. Jistě jsou smutné a veselé dny, ale tohle je něco jiného. Vždy si říkám že čas vše zachrání, sice to chvilku trvá ale většinou opravdu vše pomine. To jak rádí Janča přijmout to jako nemoc, je ta nejlepší cesta. Ale asi to chce OPRAVDU přijmout, budu se o to snažit.
To že vám nevyhovuje les nebo příroda chápu, sice to mám naopak ale musim upřímně říct, že společnost ráda mám. Dneska jsem se ztrhala na zahrádce, většinou když mám depku a tu teď mám, pomůže mi fyzicky namáhaná práce nebo sport, ale když jsem v práci a všechno mě tam s..e tak si to v tu chvíli nikde nevybiji.
Nevím jestli bych chlast radši nikdy nepoznala, protože vím že mě přinutil o sobě přemýšlet, možná jsem taková od mala - nevím. Ale vím že musím najít způsob jak se tím neužírat....a vážně si to užívat.

Díky všem za komentáře, jsem rád, že se sem vždy můžu obrátit o radu..hezký večer

Pavli,není ostudou zajít k psychiatrovi,poradit se s ním a nějakou dobu užívat antidepresiva.Zvaž to,kdyby ty stavy trvaly déle.Může se to časem zvrtnout na neúnosnou mez.A nástup kýženého účinku léků na psychiku se projevuje až po 3 týdnech užívání a to musíš mít štěstí,že ti hned ty první padnou.Stále platí JE TO NEMOC A JAKO TAKOVÁ SE PROJEVUJE RŮZNĚ ALE SE I LÉČÍ,POKUD SE TĚLO NEMŮŽE VYROVNAT.

Pokud je to nemoc, je správné si ji stále připomínat?
Myslíte že člověk s nevyléčitelnou nemocí pořád přemýšlí nad tím že se nikdy nevyléčí aniž by ho to neubíjelo? Mám pocit že to je tím, ráno vstanu a myslím na to. Pokud jsem se rozhodla nepít, tak pít nebudu, nejsem asi ten tip co to může stále řešit. Potřebuji myslet na jiné věci a né na to že trpím alkoholismem. Až na mě přijde chuť nemoc se sama ozve, pak ji budu nejspíš řešit.
Nemůžu si každý den připomínat že jsem nemocná, šíleně mě to ubíjí.
Určitě budu psát, ale ráno vstávat s myšlenkou jsem alkoholik - fakt to nezvládám.

Pavlo to je přesně ono..Já první na co si ráno vzpomenu je, že jsem alkoholik a nesmím se napít.A už to jede, sevřenej žaludek, pocit strachu co když mi rupne v bedně a napiju se (což se ti jak si psala stalo) a tak dále...nejsem schopen na to nemyslet vlastně neustále...je jediná doba kdy nemyslím na to, že nesmím pít..když sem nalitej (je to šílený ale je to tak)

Pavlí, co se děje? Dlouho jsem tu nebyla...

Ano Petře sice nemám sevřený žaludek, pila jsem spíš o víkendech, ale stejně pokud stále jen přemýšlím o tom že jsem nemocná - není to určitě v pořádku a asi ani normální ne.
Víme že jsme nemocní a nesmíme pít - a basta fidli.
Justýnko nic moc jen mám nějaké depky, a popravdě už nevím co s nima. To že stále myslím na to že jsem alkoholik mě nějak ničí nebo co. Ale pít nechci v tom mám jasno, prostě jsem se rozhodla, je to mé rozhodnutí protože to tak chci.
Nemůžu se užírat nemocí, když je třeba člověk s cukrovkou nebo podobnou nemocí, většinou ho lidí litují. U nás to tak není i když vlastně v sobě tu nemoc máme. Ona u nás propukla, něco jsme podědili, ale když se někde zlejete, nikdo vás nepolituje že jo. Pro ně jsme ožralí prásátka a hotovo. Cukrovkář dostane hypoglemický šok a všichni ho litují. Pokud jsem nemocné budu se léčit tím že holt nebudu pít, a to bude můj nový přístup, víc řešit nemůžu, nebo se s toho zblázním. Nevím každý jsme psychicky vybaven jinak, a mě tohle ubíjí, číst špatné věci, vidět špatné věci - moc si vše od mala beru, jsem zkrátka citlivka.
Takže moji milí přátelé - toto je můj nový postoj k věci a uvidíme.
Vy se moc a moc držte a Petře tobě zvlášť držím palce a prosím neužírej se, víš že s chlastem to jde jen do pekel. Člověk pak může skončit velmi rychle a za ty posraný deprese nestojí nic.

napětí vzniká tím, že se člověk potlačuje, aby se nenapil.
Každý boj "sebe sama se sebou" je nanic, protože nakonec ho musíš prohrát Ty.
Platí takové duchovní moudro, které říká "S čím bojuješ zůstává, co pozoruješ mizí".
Cokoli potlačuješ ve skutečnosti sílí, protože svým odporem tomu
nevědomky dáváš sílu a ono to roste.Jenže tohle si člověk neuvědomuje
Do neštěstí tak vlastně přivádíme svojí chybnou reakcí sámi sebe..

Dobrá úvaha. Je lepší být nad věcí, pokud to jde. Není snad smyslem našeho zbývajícího bytí "bojovat" s alkoholem. Nejlíp ho ignorovat, není to problém, a k tomu nepiju.