Alkoholik

A až se po tý tvý malý vesnici budeš motat vožralá jak pumpa to ti jako nevadí,jo )
Typický stav : Chci pomoc ale nechci proto nic dělat, čekám na zázrak, který se ovšem nestane

petrch:
Hana má možnost jít přímo ke specialistům, psycholog nikam nic nehlásí a psychiatr také nemusí dávat zpravu obvoďákovi. Mě se psychiatrička ptala, jestli chci zprávu pro obvodního nebo ne.

To, že si chci zajít k někomu jinému, než chodím, znamená, že nechci pomoct? Aha, tak to jo.

Pred par rokmi som tiez pisala, ze dokazem vypit jednu sklenicku a viacej uz nepit... Aj mne cele okolie vyvracalo moje podozrenie, ze som alkoholicka... Hladala som pricinu svojho trasenia vsade-mozne, zaujimalo ma, ake je to byt zavisly od alkoholu a akonahle mi niekto napisal priznaky, hned som mala argumenty, preco to ja byt nemozem... Ano, zvladala som si vypit s priatelom len jeden poharik a ani ten kolkokrat nedopit, alebo sa ani nepridat k ostatnym, ktori pili... Lenze roky isli a isli a zrazu uz to tak uplne nebolo.... Aj napriek tomu som navstevovala vselijakych lekarov a hovorila im o svojom probleme s trasenim sa a oni mi vzdy ochotne "potvrdili", ze to bude zapricinene iba stresom, ze mam panicku poruchu, ze mam zle obdobie, ze to mam z rochodu s priatelom atd atd... Zakazdym som im ale zabudla povedat (alebo len velmi jemne naznacila), kolko a ako casto pijem... Pomaly som zacala vyhladavat stranky tykajuce sa alkoholu (co ma to asi tak napadlo?) a pytala som sa na moj problem aj ludi tam... Zaujimave, predtym by som asi hladala odpoved na svoje problemy na nejakych medicinskych strankach alebo psychologickych... holt uz som asi vedela, odkial vietor fuka, ale aj tak som si stale tvrdila svoje a bojovala s tym. Vsetky ine diagnozy boli prijatelnejsie, ako ze som alkoholicka, alebo ze mam problem s alkoholom... nevyhla som sa tomu, nedalo sa utiect... ostatnych sa mi oklamat podarilo, ale seba nie... skoda ze je to u vacsiny vzdy to iste a prilis neskoro prideme na tu spravnu pricinu... keby som byvala skoncila s alkoholom skor, mohla som sa vyhnut mnohym neprijemnostiam, napr. mozno aj tejto "diagnoze". Ale asi som si tym prejst musela .

Hanko, údajně nepiješ tolik, abys měla diagnozu alkoholičky, máš třes rukou, tak nevím, proč se bojíš obvodní lékařky, drbů?

Tim pádem nechápu, proč jí napadlo navštívit zrovna tyto stránky..když už červík hlodá, vždy na tom bohužel už něco bude

Hani,
sama nepřijdeš na to, jestli jsi alkoholička a máš třes anebo máš nějakou duševní nemoc/ sociální fobii - cokoliv a piješ, aby ses toho zbavila. I pro lékaře je těžko určitelné, co bylo první.
Já ti naprosto rozumím v tom, že nechceš k praktické lékařce, kterou znáš. Mám to samé. A na lékařské tajemství můžeš mnohdy zapomenout. Mojí lékařku znám léta a nikdy bych za ní nešla. Moc dobře si pamatuju, jak mi řekla cokoliv, co jsem potřebovala vědět o svém muži (tenkrát jsem jí byla vděčná) a i ona to fakt myslela dobře. ALE.
Navíc si myslím, že to je kravina i z jiné stránky. Podle mě jsou antidepresiva ta poslední možnost a až na základě určení diagnozy by ti je měl předepsat specialista a to takové, které půjdou přesně na tvojí případnou diagnozu. To praktik fakt nedokáže.
Mnohdy ale stačí začít pracovat na odstranění bloků, pochopení nějakých životních traumat, uvědomění si něčeho, začít se mít ráda, přijmutí sebe sama atd.To je ale případ od případu a NIKDO tady ti takhle na dálku neporadí.

Sedni si k netu, přečti si nějaká doporučení na lékaře, pocitově si vyber někoho, kdo ti sedne a vyraž do světa řešit svůj problém. Já bych na tvém místě asi začala psychologem, anebo nějakým psychosomatickým lékařem, ale je to jen můj názor.
Měla jsem také fobii z lidí. Když jsem přišla do hospy a někdo na mě promluvil, zrudla jsem a tvářila se jak debil. Objednala jsem si pivo, pak další, pak mi dobrodinci objednávali panáky. Pic, pic, sranda, huba od ucha k uchu. Obdiv přítomných mužů, jak jsem vtipná, krásná. Další panák.
Myslela jsem, že jsem středem světa. Pak jsem se odpotácela domů. Druhý den katastrofa. A co jsem si uvědomila? Všichni ze mě měli prdel, protože jsem neměla klapku a "kamarádi" se bavili mým znemožněním. Přestala jsem tam chodit a pila doma. To jsem na to vyzrála!

Petra, který píše hodně depresivně pochop, nepíše o tobě, píše o sobě. Je moc nešťastný, neví si rady. Budeme mu přát, aby našel světlo na konci tunelu.

Běžím do práce, dnešek bude ve znamení střízlivosti. Začínám si na to zvykat.

Heslo dne - vzhůru k výškám, vzhůru k výškám:-).

P.S. Je nádherné, že se už zase směju, i bez chlastu. Jupííí

Píšu ze svých zkušeností s alkoholem, to máš pravdu.Stejně jako asi ty a každý tady..Nejsem v tomto směru vůbec optimista, spíš pesimista

Peťo, rozumím ti, já např. přijala svůj alkoholismus se vším všudy a zas taková tragédie tato nemoc není, našla jsem si v tom i výhody, a opravdu to jde, musíš ze sebe jen vytlačit trochu optimismu:), nevidět vše tak černě, ono se líp abstinuje s úsměvem na tváři, snaž se trochu chlape furt nebruč Na mítinku jsem tě dlouho neviděla, flákáš to Pěkný den !