Alkoholik

Ladislav napsal:
jsem srab, ale udělám to, je to naložené, je to silnější, včelaři, kamaráde dej mi pár facek, ještě si dám kafe doma, kočku nechám umřít doma, nevím, je mi to líto , ona nebo já ??????????????????? JÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

Láďa,

"vzmuž se - buď chlap!"
(..."Umřít nech tu závislost!")

Kočce i sobě dej péči - život je dar! - a ten péči zasluhuje, viď?

Ladislav, nerob pičoviny, nie si až taký slávny ako Martinka z Turca.

Ahoj,

sleduji, ziram, je smutne online cist, jak se Ladislav - pro mnohe zdejsi diskutujici nebo jen ctouci - vzor a donedavna motivacni pribeh, jde uchlastat do lesa ....a to ma ještě smulu, ze je studene leto.....
Tak Ladislave, ja takove stavy neznam a zrejme je velmi tezke odhodlat se a místo do lesa jit do blazince ale v tom blazinci ti pomůžou a vratis se sem na forum a muzes byt dal varujicim i motivujicim prikladem pro další nešťastníky postizene touto nemoci.

Snad zvolíš spravne.

Žilinčan, píšeš:
Ladislav, nerob pičoviny, nie si až taký slávny ako Martinka z Turca.

Ladis ani Sláv alebo obaja ako Ladislav,

...zrejme, takúto slovenskú *cele(v/b)riťku* z Turca asi nepozná, iba ak má v menu programov aj dekadentné televízie: Narkóza/Markíza, joj & joj plus a obdobný šrot.

(Veľmi (tuho/mocne) o tom pochybujem...)

Ach jo, Ladis. Koukám, že to Bulharsko příští rok asi nedáme. Je mi Tě moc líto, ale snad to ještě dobře dopadne. Ze Včelaře jsi si vybral tedy špatný příklad, upití se v lese ovšem není tak jednoduché naštěstí - jak psal. Spíš jsi měl u něj následovat to, jak se chlastu zbavil. Ale doufám, že to ještě přijde. Moc Ti držím palce, škoda, že nemůžu pomoct i jinak. Tohle je na tomto fóru příšerný ..jen sledovat a doufat, že se dotyčný ještě někdy ozve. Jinak - tvrdila jsem, že sem už nikdy nevlezu - ale stejně to tu pořád čtu Jen jaksi nemám moc co psát - abstinence je celkem nudná Palce držím samo i všem ostatním

Je mi to lito, Lado . Ale uz jsi to jednou vyhral tak preju hodne stesti at Ti to vyjde i ted. Jsi silnej a nekde tam v hlave to vsechno mas...

Pokud se opravdu odhodlal vyrazit ven a pořádně zachlastat a to i se záměrem se dopít, tak největším nepřítelem nebude ten chlast (s tím se za poslední dobu opět zkamarádil), ale zima. Pokud někde zaexuje nějakýho wizoura, usne, tak je počasí takové, že hypotermie zaúřaduje celkem spolehlivě. Furt si vybavuju, jak se mě doktorka na AT v Budějcích ptala na to, proč jsem do toho lesa šel. Po stručném vysvětlení na mě kouká a skoro pobaveně mi říká: No, to je docela smůla něco takovýho podnikat, když je venku i v noci třicet... Vím, že jsem jí tenkrát odpověděl, že jsem prostě smolař. Dneska bych to vyhodnotil, že jsem byl klikař. On se ten úhel pohledu dost změnil.
Ale jelikož my zkušení norci jsme dosti koumáci, tak počítám, že jestli bude někde venku, tak bude sedět v autě a to pak jen nastartovaný auto je to nejluxusnější apartmá pro kalbu jako stvořené a plná nádrž vydrží neuvěřitelně dlouho... též osobně odzkoušeno. Navíc rádio zbaví pocitu tíživé samoty.

Pavle, já tohle prožil a povím Ti, že to vůbec není v dané situaci těžké rozhodnutí. Ono, když se dopiješ do takového stádia, že se fakt nenávidíš až bezmezně sereš, tak Ti to přijde jako celkem přirozené řešení. Prostě o tom ani moc nepřemejšlíš. Jsi pár týdnů nasračky, a ten mozek už bere jen dvě věci na světě. Sebe a chlast. Nic víc nezajímá a sobecky na všechno ostatní zapomeneš a ani si nevzpomeneš. Možná se fakt inspiroval mým příběhem a rozhodl se, že fakt nemá cenu se upíjet po troškách a vzal to z gruntu. Opět to tipuji, že má kořen jako blázen a že to zase vydrží. Záleží na tom, kolik toho nabral. Je po výplatách, může toho bejt docela kopec...

JanoK, já tam kde jsem dneska bych bez zážitku s lesem nebyl. Tvrdím a i po roce trvám na tom, že jsem toho vypil tolik, že se mi chlast tak nechutným způsobem zhnusil, že mi ještě dneska naskakuje husí kůže i z pouhé upoutávky na Svéráz národního lovu... Měl jsem totiž zpoustu času na přemejšlení. Už jsem to tu psal, že ten mozek funguje jinak, ale funguje. Ikdyž nejsem si jistý jesli ten ozdravný účinek na mě mělo to chlastání, nebo ten šílený absťák a ty probdělé noci. Já bych spíš věřil, že ty halucinace a psychózy a různý vjemy a fyzická destrukce zapůsobily. Ono já jsem se nezbavil jen závislosti na chlastu, ale jiné úplně jiné. Vždy jsem byl hotovej z nahého ženského těla. A čím víc jsem byl nametenej, tím víc jsem byl nadrženej. No a jelikož nametenýmu Včelařovi nezbývalo díky své nametenosti nic jiného než se spoléhat na to, že ho opíchají včely, nebo se obrátit na net, kde je vždy možné sledovat co nového ve světě ku.d. A hrůzou se mi ježí vlasy, když si vzpomenu na ten absťák, kdy jsem strašně si přál usnout, ale jakmile jsem zavřel oči, všude jsem viděl ku.dy. Tisíce. Ten mozek někde našel archiv všech v životě v realitě jak fyz, tak virtuální viděl a servíroval mi je po stovkách. Fakt masakr. Dnes mohu s klidem prohlásit, že stejně jako chuti na chlast mě přešla i ta chuť na ženský. (Ale, zas ne úplně i zde občas přijde carving )

Takže Láďovi přeju aby přišel na to, že zima je svině a je třeba se jí aktivně bránit, ale zároveň mu přeji aby se mu konečně podařilo přesvědčit i tu poslední molekulu v těle, že chce žít a ne pít.

Doufám též že tu kočku aspoň nechal venku a ne v bytě. Nechtěl bych prožívat abstinenční příznaky, dilema jestli pít, či nepít a najednou by mi vyvstala představa jak asi vypadá byt po té co vněm týden byla zavřená kočka... To bych měl hned o důvod míň přoč přestat pít.

Ahojte. Napíšem trochu z mojej skúsenosti. Ja keď som sa snažil kedysi o abstinovanie a zlyhal som, tak pre mňa už to pitie v recidíve bolo iné, ako keď som nejakú abstinenciu neriešil. Pri recidíve už som pil s výčitkami. Drvilo ma sklamanie zo seba samého, aj že som sklamal blízkych. Boli to ťažké časy. Po každej recidíve príšerné výčitky, depky. Psychicky ma ničilo začínať stále od začiatku. A že tých recidív bolo. Bol to neustály boj s alkoholom, niekoľko mesačné abstinencie striedali recidívy. Našťastie vždy som sa postavil na nohy a nevzdal som to. A teraz som rád. Zmenil som oproti minulosti predovšetkým myslenie, upratal som si v hlave. Prijal som tzn. zmieril som sa s tým, že som alkoholik. Prijal som to ako chorobu a nie ako hanlivý výraz, urážku. Prestal som s alkoholom bojovať, ale mám pred ním rešpekt. Prestal som sa trápiť myšlienkami na kontrolované pitie. Ako napísala pekne kedysi Kira, uzavrel som s alkoholom prímerie. A je mi takto fajn.
P.S. Gennosuke, nemám rád, keď niekto nazýva psychiatriu blázincom. Je to oddelenie psychiatrie, kde sa liečia psychické ochorenia. A alkoholizmus ním je - F10. Rozhodne sa nepovažujem za blázna.

Kurňa, teraz som sa dočítal, že tá naša slávna Martinka z Turca to už má za sebou. Alkohol ju nakoniec dostal.

Včelař.. tywoééé já se z Tebe picnu .. ku*dy To muselo bejt teda hrozný
Já jsem Tě četla pečlivě a vím, že zlom nastal až po kompostu
Ale já si fakt myslím, že Ladis prostě vyrazil dle Tvého vzoru s batohem chlastu do lesa. Žádný auto. Je šílený si to myslet a nemoct nic udělat. Jo, ta kočka mne se*e taky, hodně - nemůže za to. Snad to dopadne, lesy jsou plný houbařů, někdo ho doufám najde. Anebo leje doma, páč by nikam nedošel. Bože, já jsem TAK naštvaná .. má toho tolik za sebou, ustál příšerný stavy, dlouho abstinoval a stejně to prostě do sebe zase bude lejt, i když ví, co ho čeká .. no nic, nebyla jsem lepší, že.
Ale třeba mne tohle fórum poučilo, že já na to svý "lesní" dno nechci nikdy dosáhnout. Stačilo, svůj rybník mám vypitej.
A jak píše Krtek, Kira a další - smířit se, nebojovat, ignorovat. Prostě přijmout, že ať se děje cokoli (a že se mi toho zrovna teď děje hodně), bude to bez té zatracené tekutiny.
Mám teď i mimo jiné zdravotně blbý období a vrátila se mi ta děsivá únava a vyčerpání - každý odpoledne spím a v podstatě nedojdu ani do sámošky, aniž bych to pak hodinu odležela - takový krásný léto a já nemůžu nic. Dle doktorů jsem zdravá, hm. Jen mne kouslo klíště a jedla jsem ATB -na Boreliozu - tak možná proto.
Ale až dnes mne v tý sámošce úplně fascinoval regál s vodkou, vzpomněla jsem si na Ladise, a říkám si, jak by mne půllitřík hezky nakopnul. Ale jsem si taky vzpomněla, jak mi bejvalo zle... radši budu spávat a prolejvat se energeťákama.
Já vám nevím - kdy přijde u každýho ten zlom, to dno, je to individuální a u spousty lidí asi nikdy -se prostě uchlastaj. Ale přeci - život je tak krásnej, stojí za to se troška snažit, ne?