Alkoholik

No,můj manžel mluví víc když pije větší sebevědomí. Jednou jsem nás objednala k soukromému terapeuta i a manžela jsem posadila do auta a jeli jsme. Měl v sobě Teda 1 promile a najednou tam mluvil. Jeho otec denně pivo hned jak přijde z práce pivo a tak každý den a jemu to přišlo ok. Vždyť je to pivo. A docela to pomohlo.Choval se Teda docela povrchně,ale aspoň konečně mluvil. Já byla kráva a zda jsem spokojená atd. Nechci aby naše děti byly jednou stejne. Řekla jsem mu ať si pije, ale ne doma a nebudu mu to kupovat.Tak začal pít po tají a v práci. Vlastně dával přednost lahví.stale mu říkám ty mě vyměnis za 20kc. Smutne

Tohle jsem vzdala. Nikdy kvůli nikomu. Musí to vadit jemu. Dat si do hlavy. Chci být se ženou, ale ona nechce, protože jsem pil. Mě je už jasne, že já jsem za tou lahví.

Ano, manžel se taky rozmluví snad jedině když má hladinku. Já už si s ním ale ani to vínko nechci dát, nechci ho v tom podporovat. Ne, že by se mnou tedy chtěl trávit nějaký čas, má pocit, že pořád jen řeším a prudím a asi moc rád utíká do té své pohody s pivem. Kupovat jsem mu to už taky odmítla, ať si to řeší sám. Kdybych mu řekla, ať doma nepije, tak to teda nevím, co by s tím dělal. Asi by mě poslal do háje.

Já už neměla 2 roky ani lok. Nesnáším alkohol. On ani na děti moc nemluvi pokud nemá hladinku. Pak je chce vychovávat nebo dělat blbosti a končí to brekem. Tak jsem se přistihla jak je posílám do pokojíčku a došlo mi takhle ne

Já už taky vlastně vůbec nepiju. Klidně bych se dohodla na doživotní "solidární" abstinenci, kdyby do něčeho takového chtěl jít. Tak nějak jsme to udělali s cigaretami, se kterými úspěšně skoncoval. Proto vím, že když chce, vůli má velkou. Jenže on to pivo má prostě moc rád - řekla bych, že opravdu možná víc, než nás.

Tak si říkám, jestli by fakt nebylo jednodušší odejít. Mně to řešení úplně pohlcuje celou moji existenci. Jasně, bylo by to těžký zase v jiných věcech, ale tenhle problém bych úplně odstřihla a myslí byla o tolik svobodnější... Jak jsi to zvládla ty? Neodejít?

Jinak jeho otec taky otevírá pivo hned, jak zaklapnou domovní dveře a byly časy, kdy chlastal i v práci a předtím, než měl řídit. Manžel to několikrát okomentoval, že už to teda je docela příliš, ale teď, když jsem na něho vytáhla jeho tátu, tak jako nechápal táta co, bránil se. Nechápu. Přijdu si už jako blázen.

Manžel je s dětma právě fajn, teda nesouhlasím občas s jeho výchovnýma metodama a občas mě vytáčí, že se povaluje na gauči a mobiluje místo toho, aby se jim věnoval, ale to je myslím celkem "normální" problém téměř všech manželů:D Do aktivity ho občas musím nutit, ale pak pomůže, s čím potřebuju. Takže v tomhle směru relativně ok.

Posledně na mě vytáhl, co pořád řeším, že to nechápe, jsme zdraví a máme co jíst...

Nezijes s mým manželem? To bylo odlehceni. No měli jsme 3 holky a žádný kluk a dohodli jsme se, že když přestane pít tak svolim 4 dítě a snad to bude kluk. Takže máme kluka, ale od 20 týdne těhotenství se to vrátilo zpět a od porodu nemluvím. A je to divné, ale furt ha rada. Ale teď mám peklo. Zrovna mu říkám co jak mám zbalit. Už tu poslouchám jedu tam jen aby jsi mela klid a za 3 měsíce se proste vrátím. Doufám, že ho tam zlomí.

Já toho svýho taky, hlavně když občas vykoukne ten člověk, do kterýho jsem se zamilovala, což je teda samozřejmě čím dál tím míň, hlavně když jsou teď furt akorát řešení a hádky.

My máme dva kluky, tak si asi dovedeš představit, jak moc se bojím, že budou jednou taky s tímto mít problém. Synové otců alkoholiků do toho prý spadnou nejpravděpodobněji. A jeho táta a děda jsou toho důkazem. Docela vlastně jeho tátovi zazlívám, že ho to celé naučil, že to znormalizoval, že popíjel s ním.

Má svoje mouchy a jsme hodně jiní, ale nic, na čem by se mi chtělo přestat pracovat a proč dětem brát tátu. Ale tohle...to mě fakt drásá a od té doby, co jsem si opravdu naplno uvědomila, že je to problém, tak fakt nemyslím na nic jiného.

A tvůj manžel tedy teď už dlouho abstinuje? Jak se chová když dlouho nepije? Je naštvanej nebo tak?

My jsme se nedávno dohodli, že jeden den v týdnu budeme večer trávit spolu a bez alkoholu... a pak nějaká dohoda o množství v ostatní dny, kterou ale mám pocit, že stejně nedodržuje. Nevím, nestačí mi to. Chtěla bych, aby to bylo naopak - ne výjimečně nepít, ale výjimečně se napít. Nebo samozřejmě ideálně úplně bez...

Jinak jsem se ho ptala, kolik piv denně by mu teda už přišlo moc, když to, co dělá, se mu zdá ok. Říkal, že třeba deset...

Já vím, mohl by pít mnohem víc, mohl by pít tvrdej, mohl by chodit do hospod, mohl by... ale prostě já se nechci smiřovat ani s tímhle.

Damy, na to je jednoducha rada a tezko proveditelna. Prestante jim poskytovat jakykoliv servis a zazemi. Proste ho opustit, byt spolubydlite. Pro me jedina cesta z toho pekla ven bylo, ze se na me vsichni vykaslali a poslali tam, kam jsem v tu chvili patril, do pekla . Bez zazemi je to kousek k socialni a ekonomicke propasti a pak je sance na odrazeni se ode dna.

Hlavne neverit zvastum: kontrola, zvladnu, uz nikdy, ja budu ..

Ruzove bryle dolu a priznat si realitu, ktera ovlivni vas a deti.