Alkoholik

Libo,
myslím, že odpověd nalezneš jinde, všude o sobě podrobně psát nechci.
Kdyby k recidivám došlo, jakože v mnoha případech dochází, a navštěvovala jsem pravidelně AA, pak se mi dostane útěchy a vyslechnu x příběhů lidí, kteří roky pili, přitom na AA docházeli, byli si rovni s ostatními dlouhodobě abstinujícími, pokud na AA nechodím, pak jsou mé recidivy jiné?
V čem?
Každý dělá, co umí, každý se pere po svém.

Mmch. recidiva může být i užitečná, člověk může snás dospět k tomu, že s alkoholem koketovat nemá.

Jinak jsem abstinovala rok a půl, pak jsem do toho padla, ale naštěstí se nedostala tak dolu jako v první etapě, přestože jsem neabsolvovala ústavní léčení. Což mnozí nezvládnou ani po něm. Oporou mi byla rodina a dobrý psychiatr, kterému jsem dodnes vděčná.

Trvalo dlouho, než jsem si připustila problém, ale mám ho - a sama se s tím asi nepoperu
Alkoholismusn máme v rodině - dědečkové, strýčkové....pro mne to byla vždy jen taková berlička´, kterou jsem ovládala. Jenže všechno je jinak. Tatínek mi umřel, rodina vlastně zanikla. Do toho mi umřela i nejlepší kamarádka - na rakovinu. A já mám docela problém, hledat najednou blízkou duši.... začaly i problémy v práci, které vyvrcholily tím, že po volbách začínají úsporná opatření , a já jediná s malým dítětem jsem prostě nadbytečná.
Když to shrnu - jsem sama, na všechno. Když se napiju, je mi líp - ale potom se nenávidím. Protože já se nedokážu jen napít - já se prostě opiju, a pak se nenávidím. protože vím, že alkohol ovládá mě, ne já jeho. A nemám nikoho, kdo by mi s tím poradil, a bojím se, že přijdu třeba i o rodinu....nenávidím alkohol, ale jsem na něm asi závislá. Je cesta ven ??????

Viki, cesta ven je-nepít!Vůbec nic.Je dobře, že si ten problém uvědomujete.S alkoholem se nedostanete nikam dál, nic nevyřešíte,jen na chvilku zapomenete.Jestliže jste sama s dítětem, musíte!!řešit daleko víc, starosti, bolesti se navalují, je to těžké, jenže s pitím to bude ještě horší.Opět jen to staré, tady opakované, zajděte k lékaři, berte antabus, zajděte na AA.Do léčebny můžete asi těžko, dítě.Jen někde naberte sílu,nenechte se zničit alkoholem.Vyřeší se vše, ale střízlivá to dokážete lépe.Život je někdy moc těžký, musí se žít, nepřežívat.Přeji sílu, odvahu k abstinenci.

Viki, máte štěstí, že jste si ten dlouhotrvající problém s pitím připustila a napsala o něm. Každý to nedokáže, pocit viny a flustraci přehluší a z bludného kruhu nevystoupí. Vy už jste vykročila tím, že uvažujete jak z toho ven. Vaše kamarádka o které se zmiňujete prošla velice náročnou léčbou a bojovala. Máte to moc těžké, dejte se do boje, vaše nemoc ( problémové pití, nebo závislost) je léčitelná, zadarmo to není, ale stojí za to. Pročtěte si to tu, je tu hodně bovzbuzujících a užitečných příspěvků, např. Radim, začal psát do podobného vlákna jako vy : ,, jsem alkoholik a nevím co dál,, po komunikaci zde na fóru a vyhledání pro sebe potřebné pomoci zahájil abstinenci a přešel do jiného povzbudivějšího tématu. Vyhledejte pro sebe další odbornou pomoc, pište sem, jak se daří, nedaří. Přeji hodně síly, milá Viki.

Jsem ta slecna. co se chova rizikove, a kdyz uz si dle vás "nemůže sáhnout, tak se alespoň dívá/. No, kdybych měla před chlastem mít zavřené oči, tak si budu muset pořídit slepeckou hůl, je totiž bohužel na každém kroku.
Jsem zpět z TOHO vinobraní, střízlivá, bez ochutnání alkoholu a moc spokojená a veselá, program byl úžasný. Kdo chtěl pil, já nechtěla a nikdo mi to do krku nelil a ani mě chlast nechytal za ruku a nevnucoval se mi. Jde to, když se chce. To jen pro dokreslení té neštastné diskuze z minulého týdne, snad o můj příběh někdo stojí.

Aneto,
věřím, že jste to vzala za správný konec a včas. Fandím Vám.
Souhlasím, že když se chce, jde to.

Potíž je, že pokud to člověk nestopne včas, ztratí sílu, sebeléčivou schopnost a pak, bohužel, má problém to zvládnout i s pomocí. Ovšem i to zvládnout, když je dobrá vůle se z toho dostat.

Radko K.
Přijela jsem z víkendu a čtu si tady to vlákno a rozhodla jsem se, že toto je úplně poslední komentář k naší diskuzi, která absolutně nikam nevede. Tak tedy k tomu vašemu:

cituji:"Psychiatr k člověku přistupuje individuálně a doporučí postup léčby. Aneta to má zatím srovnané, takže není důvod ji izolovat od nejrůznějších....

Aneta to má tak srovnané, že má chuť na alkohol, mrzí jí, že si nemůže dát. A jede na vinobraní...Nejsem hlupáček, čili No comment.
Psychiatři přistupují k lidem individuálně do té míry a doby, do jaké jim to zaplatí zdravotní pojišťovna, se kterou mají smlouvu, nikoliv potřeba pacienta. Což je ovšem logické, protože nynější civilizace je nemocná a citově plochá. A to se mimo jiné odráží i zvýšenou měrou psychiatrických onemocnění. Je jich prostě moc - těch pacientů.

Téma slečna Aneta a Kamča vynechám, protože netuším z jakého titulu zastupujete tato jmenované osoby a diskutujete se mnou o nich. Právní či morální zástupce nebo co? Jestliže by o mě kdokoliv tímto způsobem diskutoval, už bych se opravdu cítila méněcenná a neschopná komunikace..

Nemíním s vámi ztrácet čas házením hrachu na zeď. Mohla bych vám tady povídat fakta o tom, že každý rok zemře strašná spousta lidí na chlast. Mohla bych vám tady vyprávět o tom, že léčebny neustále praskají ve švech, protože jsou plné lidí, kteří si to nedokáží v hlavě srovnat a melou si stále tu svojí písničku, že oni jsou na tom ještě dobře..
Mohla bych vám tu povídat o příšerné frustraci lidí, kteří se závislostním chováním zabývají profesně a léčí ho, jak jsou denně konfrontováni s těmito lidmi a jejich příbuznými, jak jsou tito lidé nuceni pozorovat, jak jejich snažení přichází vniveč, protože ti, kteří jsou závislí, prostě nejsou ochotni odseknout sebe od alkoholu a snaží si vyčůraně nechat otevřená zadní vrátka, protože bez chlastu, kterého je protkaný každičký kout našich ulic, si nedokáží život vůbec představit...
Prostě se ho nechtějí navždy vzdát. Jen jednou si dát..
Moje dcera, která je m.j. lékařkou, měla jednu hodně motivovanou klientku, a ta se jí po roce jednou strašně rozplakala v ordinaci a pak se rozpovídala, že to má v hlavě srovnané a vím, kam může a kam nemůže, ale že touží si alespoň ještě jednou dát. Jen jednou.

A tím končím toto téma a už se k němu vracet nechci a nebudu.
Radka

Aneto, určitě máš takový hřejivý vítězný pocit!Udělala jsi kus práce na sobě, jen vydrž.Bude líp!

Radka napsal:

Můžu Vám říci, že já osobně jsem s utajením svojí identity měla tolik práce a stále ještě mám, že nemohu vše tak úplně podrobně vypravovat.
Radka
Radko, jsem ráda, že jste dosplě k závěru se mnou nedebatovat, neboť my dvě se shodnout nemůžeme.
Přehlédla jste komplet vše přínosné na mých příspěvcích, patrně jste mne chtěla poučit.
Váš přístup se nelíbí mně, můj zase Vám. Což bude dáno věkem a vašim dlouholetým prohráváním v boji s alkoholem.

Nedělám mluvčí Kamčovi ani Anetě, Aneta Vám odepsala sama, stejně tak Vám doplnil znalosti o pojmu al-koholik Kamča.
Chodí sem lidé, kteří si mohou vybrat názory, rady, postoje a udělat si svůj obrázek, což je O.K.

Mne zaujalo, viz citace výše, že po čtyřech ústavních léčbách kryjete svou identitu, tedy nejste sama srovnaná s problémem, netvrdím, že je dobré na potkání vykládat, že jste alkoholička. Je mi sympatičtější přístup Liby, která své jméno dala všanc a bojuje a pomáhá celou svou bytostí, ač to nemusí každému sedět.

Nelíbí se mi, že srážíte Anetu, tím mluvím za sebe, přijde mi to silně nevhodné, protože zatím se jí abstinovat daří, svůj život může úplně v pohodě žít vedle alkoholu a nevyhýbat se partě lidí, které má ráda, ani akcím, které si dovede bez alkoholu užít. Patrně soudíte opět dle svých zkušeností, že vy byste to nezvládla, proto to samé podsouváte Anetě.

Líbo, mám opravdu fajn pocit a "dík " za pochvalu. Dělám to hlavně a predevsim pro sebe, i když už jsem si řekla, že sem psát nebudu- viz Radka. Držím všem palce. !! Krásné dny.