Alkoholik

Drobet jsem gůglil a opravdu to vypadá, že to nic jiného nemohlo být. Nebyly tyto informace centrem mého zájmu, takže jsem jim nevěnoval tolik pozornosti. Fakt nevím.
Píšeš- kompletní změna psychiky. Myslíš, že je to ten účinek psilocybinu, nebo síla toho prožitku co tu psychiku změní? Je možné, že halucinace a psychozy, které jsem prožil já při tom loňském létě, mohly způsobit něco podobného? Protože furt tu píšu, že mi něco seplo v hlavě a já nevím co to přesně bylo.

Možná bych houby nechal indiánům-používali to pod vedením zkušených a jen rituálně-jo, to nebylo, jako skočit do večerky nebo za dýlerem kdykoli, jak mámy my tyhle úžasný vymoženosti!
Teď jsem četl studii o alkoholismu u Asiatů. Ono to bylo psáno nějak korektněji, ale jde o to, že nomádi-indiáni, Mongolové, Inuiti-Eskymáci, Jakuti, Evenkové, Čukčové, prostě Sibiřani- holt pít nemůžou neb dou okamžitě do trosek-na rozdíl od těch, co jsou stabilně usedlí se svou většinou rejžovou kulturou-Japonci, Čínani, Vietnamci-totiž tělo si snad tisíce (?) let vytvářelo protilátky k odbourání alkoholu, enzymy-nebo kýho čerta a usedlíci si ovšem vyráběli alkohol a užívali ho a tak se nějak adaptovali (většinou)-na rozdíl od kočovníků.
Beru to tak, že my alkáči sme holt takový Eskymáci, no! A co má bejt,stačí nechlastat.
Jinak, Šantalko na Extreme jsem nebyl a na festival za Věchetem se taky nevydám, podařilo se mi víceméně s festivalama skončit. Podotýkám, že jsem měl na starosti stavby pódií a jiný věci-odsek jsem od toho. Ne, že bych se tak tam děsil bažení, ale holt mi ty hordy (i ožralů) už jdou na nervy.
A souhlasím se Včelařem, na sport kašlu, bourám plot, starý kůly, takže ono kolečko, krumpáč a sekyra sou vážně vynikající terapeutický pomůcky. Hlavně doporučuju všem nespavcům. Zním až tak trapně nadšenecky asi, ale když mě je v tom šestým měsíci nepití fajn.
A říkám si to každodenně. Co jsem nevěděl-bez chlastu je ten život zajímavější. Mě ten alkohol nakonec povlík takovou clonou nervozity, nestíhání, negativních věcí-někdy jsem teď fakt, jak vyjevenej budulín, když sleduju ty pěkný věci okolo. A to mě bolel zub, pekelec, ale říkal jsem si: Hlavně, že nejseš ožralej.
A loňský běs mi připomíná zase tahle ruina, kde jsem loni řádil. A jediný snad pozitivum-chodil jsem nakupovat chlast a jako to dělají i ostatní, jak jsem tu vyčet-fakt my ochlastové se chováme, jako ubožáci-vždycky jsem do košíku k těm pivům, nebo prostě flaškám něco přihodil.
Asi jsem se styděl i sám před sebou?
No, každopádně tu mám rejže a těstovin a konzerv z toho propitýho léta, že by to stačilo menšímu komandu k přepadení menšího poloostrova.
A to je dobře, protože jelikož sem seknul z touhle prací, nemám teď ani floka, ony ale zas prachy časem přijdou.
No a nakonec-předtím půlrokem jsem tu psal, když jsem si život bez pití nedokázal představit-že je mi ozvlášť líto, že se tu nebudu ožírat s jedním bezvadným staříkem-světoběžníkem, dobrodruhem-kolikrát jsme seděli u jeho králíků a chlastali do hvězd. To byly bezvadný historky-no, párkrát jsem mu od té doby už vzdoroval.
A když jsem přijel teď, tak je to tady-jeho baráček vyhořel, hned mě sousedi informovali, že on umřel. Na posteli, sám. Ty láhve okolo si dokážu živě představit. Byl mrtev už když přijeli hasiči.
85 - tak to snad jde.
Já tu už jinde poznamenal, že jsem ze silně zmasakrovanýho oddílu.
Ale nemůžu říct, že je to ta věc, která mi pomohla se od chlastu odtrhnout. Mohlo mě to naopak do pití úplně ponořit. Nedokážu přesně přijít na to, jak ten vypínač zcvakl, ale už nepiju.

Sochaři já čekal, kdy napíšeš a potvrdíš mi mé pozorování. Ke konci pátého měsíce jsem se teprve začal cítit velice dobře. Ne, že by mi bylo předtím nějak zle, ale opravdu až po půl roce si to vyloženě užívám. Sedím třeba koukám na čmeláky a je mi vyloženě blaze. To jsem neznal. Též bych řekl, že jsem strašně zklidnil. Řekl bych, že nic mě už nerozhodí. Na tom se tedy snažím i dál pracovat a prohlubovat. Dneska jsem byl ve Sparu nakupovat na zítřejší opejkání buřtů. Koupil jsem i láhev vína pro ženu a přítelkyni kolegy z práce. Musím se smát jak jsem tam stál před tím regálem a vybíral. Přišlo mi to úplně takový bezprizorní jako, kdybych coby chlap stál před regálem dámských vložek a vybíral ty nejlepší... Člověk už musí vyloženě vzpomínat jaké to bylo, když tam stál a koukal hlavně aby se dobře zduněl.

Btw. Dneska u výročí loňského "meditačního kempu" se chci vydat na místa, kde jsem loni trávil pod šerákem několikero dní a hlevně nocí :o)

Včelař,

Metabolizace alkoholu ovliňuje hladinu serotoninu, čím víc člověk vypije tím méně serotoninu v těle má.
(vynechávám zvýšené vylučování vitamínů řady B a minerálů Mg, K, Ca atd...)
Nedostatek seretoninu mimo jiné vyvolává křeče, vede k depresím a úzkostem. Hořčík, vitámín B1 a glukóza naopak
podporují tvorbu serotoninu.
Ten tvůj prožitek měl pravděpodobně jiný mechanismus metabolizace. Alkohol totiž vyplavuje z těla serotonin a
minerály (Mg) - proto se nemá pít na antidepresiva (chlast ruší účinek antidepresiv). Možná tělo vyplavilo
veškeré zbytkové endorfiny a na základě toho jsi dospěl k nějakému poznání, možná to bylo úplně jinak. Nejsem biochemik.

Sochař,

houby (houbičky - lysohlávky) nejsou doménou indiánů a šamanů. Naši předci je používali také.
Předci v ne tak vzdálené minulosti používali muchomůrku červenou (právě místo chlastu nebo s ním), cca 150 let
Pošumaví.
Tzv. čarodějnice používaly durman a rulík, vstřebává se velmi dobře orálně a hladkým svalstvem okolo poševního
vchodu. Proto byly vyobrazovány na košťatech (klacek namatlaný směsí halucinogenních látek mezi nohama)
Byl jsem střízliv na antabusu a antidepresivech cca 11 měsíců - antabus jsem bral pouze jako pojistku (nehodlám
zkoušet jak mi bude blbě po kombinaci alkohol X antabus), ale žádné "zázračné" změny v životě mi to nepřineslo -
střízlivost.
Zastavit se nad čmeláky, květy a nevím čím vším dalším, umím když nejsem ve stresu/spěchu.
Vzhledem k tomu, že jsem od přírody pomalejší jedinec (ve všem), tak mám stres/spěch skoro pořád.

Též mám rád pomalejší tempo. Když mi někdo něco říká, tak jim odpovídám, že jsem tažnej kůň.(Tempem i konstitučně) - jdu pomalu, ale furt. Že nejsem žádnej závoďák. Dělám v Rakousku a jak jim těm po krvi sedlákům řeknu o Zugpferde, tak mě nechaj na pokoji...

Lysohlávky, mochomůrky-troufnu si říct, že předkové to ale spíš jen tak sem tam uloupli, v literatuře snad ani nic není, nevím.
Já ty houbičky párkrát pojedl v mládí, v rámci takového toho a la hippie Timothy Leary-rozšířeného vědomí. Byla to pecka, ale už bych do toho nešel-ze strachu. Ony pak úzkosti převládaly.
A to je zajímavý, že tyhle představy, že totiž drogy mohou snad blahodárně rozšiřovat vědomí a tak dál-snad zůstaly vězet opravdu v šedesátých letech.
Zřejmě než přišla vlna umrtí, šílenství.
Myslím, že dnešní mladá generace už to takhle nemá-kdo chce drogu, tak, aby se sjel, aby mu "bylo dobře." A nějaká ideologie "braní" je směšná.
Omlouvám se, tak to melu, docela z radosti-neb tady není připojení a já jsem teda po týdnu zas mohl sem nakouknou.
Ale krumpáč volá, tak já jdu ještě na to, dokud bude světlo. A jak tu byla debata menší, to je mi vždy líto, když někdo hlásí odchod-Jana K.-samozřejmě, že to asi jako každý občas cítím, že je to tu nápor. Ale to kladný převažuje. Alespoň já na to nikdy nezapomenu-když jsem v té kocovině sem poprvé přišel, tak jsem četl a četl-pomohlo mi to.
A celou dobu-ta srovnání všelijakých stavů, kdy se člověk jen sám v sobě trápí a nechápe co se s ním děje-tady to všechno, nebo snad všechno je.
Tak teď jdu, ale určitě zas tenhle kopec se strojkem zas někdy vylezu.

Mnoho lidi zde pise, jak jim v hlave"neco"secvaklo a proste prestali pit. Za sebe k tomu mohu rict, ze to mam podobne a myslim, ze to bylo tim, ze jsem se uprimne, stoprocentne, vedomne rozhodl skoncit s pitim a zacal konecne zit. A najednou se to proste deje. Jakmile se alkoholicka iluze zivota rozpustila, vratila se mi veskera sila, kterou alkohol drzel v poutech. Casto to bylo tak, ze jsem si rikal, ze koncim s pitim..ale uprimne, vedel jsem nekde hluboko, ze je to lez a ze se zase nekdy napiju. Ted je to jine. Jako kdybych knihu s nazvem alkohol docetl a hodil do ohne, je to pryc..neexistuje. A taky jsem si uvedomil, ze moje casta chyba byla, jak jsem s tim alkoholem porad bojoval a mnel ho stale v hlave, uz jen tim jsem mu daval nad sebou obrovskou moc. Dost mi taky pomohly ruzne studie o alkoholu a jeho celkoveho vlivu na telo, psychyku atd. , je to jed, nic jineho a rikal jsem si: a dost s tim svinstvem. Neco mi v hlave rikalo: Tohle neni smyslem tvyho zivota, probud se! Je to tak, bez alkoholu je svet hezci a sam clovek se stava necim nadhernym. Prirozena schopnost mit dobrou naladu a radost, to je vyhra..klid v dusi, k nezaplaceni.

Ahoj Škorpione, smekám před tebou. Tvůj příspěvek pozlatit, slova vytesat do žuly.
Všem ostatním přeju, aby došli tak daleko.
S odstupem času a po zjištění, že to jde, dojdete k pochopení, že to přece nic nebylo, že šlo o první krok, o vystoupení z vlastního stínu.
hlavu vzhůru a rozum do hrsti, vždyť život je tak krásný.
Zdeněk s háčkem

Registrovany napsal:
Davide podla mnozstva ktore uzivas ako pises si nemyslim ze je to extremne vysoka davka. Zaroven som este nepocul o pripade ze by niekto po neurole trpel takouto fyzickou zavislostou.
Osobne sa aj nadalej domnievam ze su tieto stavy vyvolane skor psychickou zavislostou (alebo inym psychickym problemom)......

Hele, je to těžké. Když víš, že zkoušíš opakovaně vysadit a nejde to, přičemž Ti i MUDr. řekne, že jsi závislý fyzicky - přirovnáním k závislosti na Heroinu - nevím, jaký je absťák na H., ale i toto pro mne bylo nepříjemné, tak už si řekneš, no asi budu potřebovat pomoc odbornou, lékařskou. A co si od toho slibuji? Už jsem to psal - potřebuji se dát dohromady v tom smyslu, že potřebuji stabilizovat stav kolem léků - mám úzkosti, potřebuji se naučit nějakému režimu a odpovědnosti - kdybys mě poznal uznáš, že tu pomoc potřebuji - sám sebe popíšu, jako osobu nerespektující jiná pravidla než svá a taková obecná, to jest nedělám bordel, nedělám naschvály, nepovyšuji se a podobně, ale neřeším nějaká nařízení, příkazům se nepodvoluji, pokud nechci a jedu si tak nějak svůj život - sám sebe s uvozovkami označuji za "asociála", který si jede podle sebe a podle svých zákonů a pravidel. S životem se peru a nic jsem nikdy neměl zadarmo, všechno, co jsem měl, jsem si tvrdě vydřel. Bohužel jsem měl opakovaně i dost konfliktů v práci, protože nad sebou nikoho nesnesu, proto jsem nakonec skončil za volantem, kde jsem pánem svého času a práci si organizuji podle sebe i když jsem přesvědčen, že mám na daleko více, než točit volantem. Nicméně ta práce mě baví. Každopádně tohle ale není dobře, proto se potřebuji srovnat, začlenit se a rád bych se srovnal i po stránce přístupu k druhým. Takže problém tam určitě je rozsáhlejší, je potřeba jej řešit a jsem připraven udělat pro to maximum, protože sám sebe chci změnit. Čili není to pouze o odvykání na Neurolu, ale i o dalším nasměřování a směřování obecně - pokud to nezkusím, zklamu sám sebe. Sice to pro mě nebude žádný med se někde něčemu podřídit, ale za zkoušku a změnu mi to sakra stojí.

Davide mam otazku...Doktor uzival neurol denne v akej davke predtym nez si zacal slehat heroin?
Nie je vzdy vsetko podla sablony. A zvlast ty ako "rebel asocial" by si to mal vediet.
Ale teraz vaznejsie... V poriadku...uz tomu a tvojej situacii snad rozumiem lepsie. Je tam toho viacej a je mozne ze Ti
taka to zalezitost moze skutocne pomoct. No nezabudaj ze naozaj si mozes pomoct len a len ty sam. Ziadny doktor alebo liek to v tvojej hlave za teba neurovna. Mozno to znie ako klise no je to proste fakt.
Rad pocujem ze stale existuju ludia ako ty ktori nechcu byt "ovcami" a otrokmi euronoriem a bruselskeho diktatu.
Je spravne a ziaduce rozmyslat a konat sam za seba. No osobne si myslim ze prave toto je kamen urazu v tvojom pripade.
Mam pocit ze na zaklade tychto zalezitosti sa v tebe odohrava konflikt medzi tebou a tvojimi pravidlami a spolocnostou.
Mas problem s pravidlami a ako sam pises neznesies nikoho nad sebou. Podla mojho nazoru zijeme v spolocnosti v ktorej platia
iste pravidla ktorimi sa ludia ako celok-spolocnost riadia. Tieto pravidla sa daju zmenit bud hrubou silou alebo schvalenim majority. Hrubu silu asi nebudeme mat dostatocnu a povedie to len k tomu ze nas spolocnost "potresta" za nase konanie. Ostavaju nam teda len dve moznosti ak sa nechceme podriadit ich pravidlam.
Bud presvedcime spolocnost (peknym slovom) a ona nam to co ziadame schvali alebo sa z nej vyclenime. Teda budeme sa snazit co najmenej podielat byt jej sucastou.
Tolko moj nazor a moznosti na cesty ktore vedu z tejto situacie. A kedze mam pocit ze ty sa nechces vyclenit tak jednoducho musis (ako kazdy) akceptovat iste veci/pravidla ktore v spolocnosti platia.
Napriklad zniest nad sebou nadriadeneho v praci. Zniest uradnika sluziaceho spolocnosti nech je aky je. Zniest kontrolu na letisku...a tak dalej. Co ale neznamena ze nemas pouzivat zdravy rozum a mas sa podriadit automaticky vsetkemu. Jednoducho musis si najst tie mantinely sam v ktorych budes fungovat. Napriklad teraz si sa rozhodol pre liecebnu. Je to tvoje slobodne rozhodnutie a taka povinnost z toho vyplyvajuca respektovat to co ta tam caka a teda ich pravidla. Pretoze sam si sa takto rozhodol. A ak by sa ti nieco nepacilo tak slobodne mozes povedat dakujem neprosim a ist.
Tak ako v praci sa urcite najde len malo sadomasochistov ktori by milovali nadriadenich no clovek ma vzdy na vyber zostat alebo ist. Aj ty ako pises si sa rozhodol ist radsej za volant.
No raz mozes byt nadradenym aj ty a taktiez budes ocakavat aby podriadeny konali v istych medziach. Nemusia ta milovat ale pracovny respekt budes vyzadovat.
Neviem mozno pisem nezmysli. Poznam ta len z par riadkov ale z toho co pises mi prislo ze toto bude ten kamen urazu. No mozem sa mylit takze si z toho zober co by pre teba mohlo byt prospesne ak teda nieco.