Alkoholik

Pribeh z noveho Nespora: mala holcicka ma jen jednu ruku - levou. Přest by rada chodila na judo. Trener ji prijme, klade duraz zejmena na jeden chvat.A dokonce ji vezme i na zavody. Holcicka si mysli, ze bude jen fandit, ale trener ji postavi a ona vyhraje. Zajima ji, jak je to mozne?? A trener odpovi: na tvuj chvat byla mozna jen jedna obrana: chytit soupere za pravou ruku...

To největší pozitivum jednoduše je, že ustaly ty deprese. Bylo to tak poslední dva, možná snad tři roky té houpačky, totiž pití, brždění pití a následného flámu a pak zas nepití, ty kvartály.
A to vše bylo občas doprovázené opravdu černým křídlem deprese, hnusného duševního skleslého stavu, spojeného - po vyloupnutí se z hrůzy - samosebou s fyzickým vyčerpáním, ranním hnusem, neustálou sebekontrolou a poté zas bujarým rozpitím, atakdál.
Ten nejzajímavější posun asi je v tom, že totálně zmizela jakási alkoholická nostalgie, totiž přemítání nad různými těmi "úsměvnými vylomeninami", tou "srandou", prostě alkostavy spojené s hospodskou a mejdanovou zábavou s flirtováním i různé alkohovory, kdy má opojenej člověk pocit, že si s někým obrovsky rozumí, má totiž pocit - přemáhání nebo překlenutí samoty. Která ale není smutná, je jen prostě normální.
Tak to je pryč. .
A taky, myslím, je už pryč ta počáteční euforie z nepití - že to jde. Že to vůbec jde - nepít.
Prostě - to je teď moje realita. Príma.
Pamatuju si, jak mě babička vláčela, jako kluka do toho venkovskýho kostela - já moc nechtěl, ale pamatuju, jak tam věřící vždy říkali: DARUJ NÁM POKOJ.
To se mi do tý dětský hlavičky zarylo, představoval sem si pokojíček s autodráhou a houpacím koněm.
Nemusím tam teď mít snad skoro žádný hračky.
Klid - jsou ovšem běžný vzruchy a zhupy v práci, city - a vůbec, toho je život plnej a bude - protože to je život.
Ale fakt tomu teď věřím - už to nechci. Vůbec už nechci pít. Je to i v detailech.
A nejlepší jsou dny, kdy na to už vůbec nemyslím.

Mluvis mi z duse. Ja na to myslim spis v souvislosti se zmenou zivotniho stylu, nove naplne dni i veceru (najednou vic casu, nemusim spechat, muzu planovat atd), nemyslim na chlast a kupodivu nebažim, hlava to fakt vypudila, mam klid. Po te pocatecni euforii se mi ale styska, je to vlastne asi to "smutno", ktere me posledni dobou prepada. Ale diky Nesporovi (sorry, ze s nim zase otravuju) si uziju i ten smutek, ma krasny navod, jak si ho uzit, stejne jako treba samotu atd. Hned je mi lip. Dneska me teda necekane dostala i nahla unava, z niceho nic, ale extrem! No tak jsem si sla misto behani odpocnout. A ono se nic nestalo! To byla uleva Pripadam si jako dite, ktere teprve poznava, jsou to zvlastni pocity, ale asi hezky...

Už jsem to tu psal, ale už po měsíci nepití mi přišlo, že všechny ty kraviny s chlastem spojené byly všechny strašně dávno. Po třech měsících musím ujišťovat sám sebe, že je to pravda, že jsem žil takovým způsobem života. Když jsem měl dřív období abstinence, tak jsem s tím musel bojovat. Teď nic. Přišlo to úplně samo. Z dřívějška jsem naučený dávat bacha na žízeň a vždy mít u sebe vodu. Byly období, že jsem si uvědomil, že kromě piva jsem třeba i týdny nic jinýho nepil. Matně si vybavuji film, kde léčili z alkoholismu tím, že na léčbu si každý musel donést hafo kořalky. Nevzpomenu si na název, myslím, že to bylo černobílý. Neznáte to náhodou někdo? Zmiňuju to jen protože jsem si tím enormním množstvím tvrdýho během loňskýho srpna ten chlast vyloženě znechutil. Měl jsem od té doby ještě dva kvartály, ale to jsem pil už s nechutí a utvrdil jsem se, že takhle to už dál nejde. Zajímavé je, že dřív jsem při jakém koli problému šel automaticky po chlastu. Teď nic. Ani mi to nevyvstane v hlavě. Kdybych se neznal, tak bych si ani nevěřil, čeho jsem byl schopnej.

Přesně!!! Těch přestávání bylo, a pak .... Ale teď je to jiný, prostě to vím, cítím to, nevím co to zlomilo, ale to neřeším, hlavně, že to přišlo. Každý to štěstí nemá. No a to, čeho jsem byla schopná, hmm, no a to si ještě většinu nepamatuju... Je to pryč, to je taky fajn, že to už nedopustím ;-)Že se za sebe už bebudu muset stydět, omlouvat se!

Někdo tu zmiňoval pohodu a euforii, kterou zažívá při pití. Asi je i prvotním účelem požívání alkoholu přivodit lepší náladu. Nevím jak vy, ale já při pití už nic takového nezažíval. Pil jsem, když se dařilo, pil když se nedařilo. Ale účelem bylo zlískat se, usnout a všechno mít na párku. Všechno leželo ladem. Věděl jsem to. To dál prohlubovalo depresivní stavy a ústilo v další pití. Hrozný. Když si na to vzpomenu je mi zle. Pil jsem, protože jsem měl depky a depky jsem měl protože jsem pil a tak jsem se v tom točil. A je mi vyloženě líto každýho, kdo to musí prožívat i s tím vědomím, že ten, kdo se k tomuhle přivede chlastem, tak je svého osudu strůjcem... Nedokážu si představit tu beznaděj lidí, kteří trpí depresemi aniž by se dotkli chlastu.

No ja jsem k nim mela pekne nakroceno. Pila jsem, aby byla sranda a pohoda, k tomu jeste travku. Ale vetsinou po 3. pivku okno, vypadky, takze vlastne nevim, jak to s tou srandou bylo. Zato pak bylo dost smutno.

Který Nešpor? Právě jdu včera kolem knikupectví a vida novinka - KUDY DO POHODY. Jenže právě na obálce - jogín. I název - taková bodrost.Ale když myslíš, asi si to koupím. Vida, když jsem kalil, tak nějaká ta stovka, to mi bylo úplně fuk, tak teď škudlit nebudu. A opatřím si teda i Úsměvy smutnuých mužů - doporučoval Včelař. To je román? Chacha, teď se musím smát - literární kroužek tu je. Ale dobrý!

No ja pracuju v knihovne Mam tojo tady dist, co nemm, to si objednam Takze nemusim utracet ;-)Usmevy smutnych muzu napsal Josef Formanek, jsou to zapisky z lecebny, cetla jsem vsechny jeho knihy, jsou nejen o tom, napr. Prsaty muž atd jsou bezva cestopisy z Indonesie, doporucuju, pise dobre. Ten novej Nespor se jmenuje Dusevni pruznost v kazdodennim zivote. Taky se mi libilo Sebeovladani, ale to je spis pro ty, co jeste nemaj jasno jako my:-) cheche....
No a panove, dnes jsem mela sen: jsem jeste na kadi, ale uz kocovina, okno, manzel na me rve: tos to zas muselahritit, to nemuzes nekdy odejit normalne, tys zas nemela stopku!!! atd. No hruza, probudim se a ??? Olalá, jen sen to byl, ufff, kluci to byla pohoda!!!
..

Úsměvy smutných mužů mám i s jeho podpisem.Snad zase abstinuje.Formánka mám moc ráda,dostala mě jeho knížka Mluviti pravdu.Tu prostě miluju.
Jinak,sny o pití znám,tomu se asi nikdo nevyhne.V tom snu je to strašný zklamání,ta realita,že jste selhali je hnusná.A pak probuzení a ta úleva.Čím dýl nepijete,tím míň přicházejí.Ale,stejně i po letech si vás najdou.Bestie.

www.youtube.com/watch?v=6hxrf-Ujrv8