Alkoholik

Hani.
Udělala jsi dobře. Myslím, že je to aspoň nějaká cesta. Víš před léty jsem zažila něco podobného. Taky jsem hodně milovala svého přítele a spolu jsme i dost pily. Jeho to tak nevzalo jako mě. Já se rozpila a vydržela jsem víc pít než on. Pak už jsme spolu nepopíjely. To ti nechci vyprávět. Já se tak kvůli němu tak trápila a taky popíjela tři roky. Když jsem mu davála najevo jak je pro mne důležitý. Defakto měl to naháku a přišel za mnou jen když on chtěl nebo když mne potřeboval nebo něco po mě. Já se nedokázala odpoutat. Pak jednoho dne ve mě něco ruplo a já ho vypustila ze svého života a vše se otočilo. Najednou on chtěl být se mnou a jak lituje těch chyb a taky rok mi chtěl zpět. Já už jsem nechtěla ale to pití mi už zůstalo. Pak jsem se potkala s manželem se začátku jsme taky pily. Vždy jsme se pohádaly a ten mě pak třískal. Vžy když byl opilí. Pak přestal pít ale já ne. Já si musela dát aspoň jednou měsíčně do nosu. Vždy hádky pod vlivem. Celkově jsem se pak zablokovala a pít přestat už jsem neuměla. Jelikoż jsem byla k tomu nucena a to se mi příčilo a byla jsem jak ve vezení a bez přátel a vždy jsem se sama doma napila. Nakonec jsme šli od sebe a 8 měsiců jsem byla v lihu. Už jsem to nezvládala psychicky s alkoholem. Poprvé jsem se rozhodla já sama a končim s pitím. Protože jsem si uvědomila že chlastem není nic hezkého ani fungujicího a chlast zničí i sebe lepší vztah. Lidi pod vlivem řeknou co by nikdy neřekli a hádky pak zbytečný a já už nechci opakovat chyby a dělat to o čem jsem přesvědčena,že touto cestou už ne. Žít se dá i bez alkoholu a bez hádek. Teď teď sice nepiju 15dnu a ani chuť nemám ani dny si nepočitám a spíš jsem ráda, že už se tak nehroutím a začinám být stabilní. Taky celých 8 měsícu deně myslím na manžela a volaly jsme si před vánoci a řekl mi spoutu hezkých věcí. Které mě rozhodili, taky jsme se šileně milovaly. Vím že to je konec a taky to pořád bolí. Ani bych už nechtěla.Můj život už je jinde a vím jak chci žít. Už nikdy nikoho kdo pije a nechci už ani já. Nevím jestli mi pomohlo, prostě nenavidím alkohol a vidím ho jako velkou metlu lidstva a jak dokáže s člověka udělat zrůdu a trosku ubohou. Tak Ti držím palečky abys porozuměla sobě a uměla kousnout bolest pro lepší život.

Hana napsal:
... Naučila jsem se zahánět smutek, samotu, podpořit radost a zbavit se nudy pivem... v týdnu sama doma zapíjet samotu.... Následovala dovolená, tam jsem začala pít. Proč ne, vždyť jsem na dovolené? .... Nezvládám být doma sama, přes den mě to ani nenapadne napít se, ale prostě ta samota a ta možnost uvolnění... a nebo když jsem s přítelem, tak jen u piva je to fajn. Prostě pak je vše odvázanější, cítím se klidnější, snad i ostřeji vidím... ale ta rána.... Jsem vyřízená, protože jsem ztratila naději. Jsem unavená a nevím co dělat, nechci se vzdát pití ani přítele, se kterým mířím na dno. ..... nebo dát mi vztah založený na jiných hodnotách než chlast. A pak přijde ta sebelítost .... protože když nemám to večerní pivo, nemám vlastně žádnou skutečnou radost...

Ahoj,
tohle je pěkně popsaný učebnicový vznik závislosti....a to nejenom na alkoholu a lécích, ale také (a tu závislost už máš) závislost na člověku (ta je snad nejhorší ze všech).
Zahánění prázdnoty vlastního života alkoholem, "věšení" se na někoho druhého, aby tu MOJI prázdnotu naplnil, je prosím pěkně akorád cesta do pekel...jen tak dál pokračuj a pokud budeš mít to štěstí a dostaneš se do komunitní léčby, tak tam budeš mít dost času nad sebou přemýšlet...a něco s tím konečně dělat, protože tobě "jenom" abstinovat (vůlí) prostě nestačí. Ty musíš udělat poměrně razantní změny ve svém životě a změnit svůj náhled na něj.
Čiší z tebe takový poměrně silný NÁROKyzmus na různé věci v životě: nárok na vztah, nárok na trvalé štěstí a radost, nárok na každodenní zábavu.....životní realita je ale bohužel jiná - na NIC z toho nemáš v životě nárok. A čím dřív tohle pochopíš, tím líp pro tebe.

Hana napsal:
....já lásky dávám tolik, že každý druhý chlap by byl šťastný... neřekla bych, že jsem špatná partie, jen mám problém, ale to mívá občas každý. ....... Prostě myslím si, že mít vedle sebe někoho, kdo se mě večer u čaje v obětí zeptá jaký jsem měla den, tak tu sílu znovu najdu. .... Žiju ve strachu a pocitu nedocenění, proto asi piju.......

To snad ani nemůžeš myslet vážně, od chlapa co tě držel zkrátka utečeš za nějakým hospodským pometlem a jseš si jistá, že každý druhý chlap s tebou musí být šťastný, sice jenom "trošku" piješ, ale jinak jseš přece skvělá partie, jenom trošku nedoceněná.... .....tohle slyšet na ranní komunitě, by mi hned zvedlo minimálně o 100 % náladu....
A ten večerní čajíček a objetí...a tu červenoknížečkovou otázečku "Jakýpak jsi dneska měla den miláčku?" snad ani komentovat nebudu....už ty harlekýny nečti...sudnej si ty růžovoučký brejličky a nauč se přijmout realitu

Posměšné příspěvky nechávám bez většího komentáře, myslela jsem si, že tu jsou empatičtí lidé, kteří dokáží pochopit problémy, trápení i selhání druhých. A k alkoholismu může vézt spousta cest, proč ne zoufalá touha po štěstí, lásce a uznání. Každý má nějaký příběh... bez příběhu by nebyla závislost. Alespoň to přiznávám dřív, než z léčebny...
Všem ostatním moc děkuji za podporu, rady (viz učebnicový příklad... škoda, že jediné, čemu se nevymykám, je vývoj závislosti :-D ) a sdílení životních strastí! Ve čtvrtek napíšu, co mi psycholog řekl.

Hana napsal:
... k alkoholismu může vézt spousta cest, proč ne zoufalá touha po štěstí, lásce a uznání.... škoda, že jediné, čemu se nevymykám, je vývoj závislosti :-D ) ....

k alkoholismu vede samozřejmě spousta cest: můžeš zapíjet deprese, nebo nevíš co se životem a někomu to prostě "jenom" chutná, nebo je to jeho jediná náplň volného času...ale je si potřeba taky ujasnit o čem je vlastně řeč, alkoholismus je NEVYLÉČITELNÉ a SMRTELNÉ onemocnění a jak ti jednou závislost doleze na 100% je šmitec a žádná laciná cesta ven neexistuje - nevím jak jsi na tom po zdravotní stránce, ale asi dobře, když o tom nepíšeš. Orgány zatím šlapou jak mají, žádné "stávkování" žádné záchvaty zvracení, zadržování vody v těle, psychózy, delírka, děsivé sny, nespavost.....atd. není a ani snad nehrozí úmrtí na akutní intoxikaci alkoholem a léky...zatím.
Na touze po štěstí, lásce a uznání NENÍ v zásadě nic špatného, to jsou základní lidské potřeby, jenom to nesmíš hledat u špatných lidí na špatných místech, nebo být na těch pocitech závislá. Život není spravedlivej ani jednoduchej.

Zdravotní problémy zatím naštěstí nijak zásadní nemám. Je to možná tím, že absolutně nepiju tvrdý alkohol, jen to pivo a jen večer. Ale samozřejmě "jen"... Ale mám často ty zlé sny, pořád se mi zdá o zombie, jak mě chtějí zabít... ale nepřisuzovala jsem to alkoholu. No a pak ty úzkosti a panické záchvaty (nemohu se nadechnout, bojím se, že se zblázním... a pak už se tak bojím, co se v tomhle stavu může stát, že přichází i hypochondrie)... no a právě i od toho mi ty čtyři piva večer pomáhají, prostě člověk vypne a oddychne si od starostí a strachu. Ale chci to změnit. Chci a musím!

Hana napsal:
Zdravotní problémy zatím naštěstí nijak zásadní nemám.
...ty čtyři piva večer pomáhají, prostě člověk vypne a oddychne si od starostí a strachu.
"Ale chci to změnit. Chci a musím!"
Napíš ako to mieniš a chceš zmeniť(?)...

Já nevím, co čekáš od toho, když napíšeš na web pro alkáče, že si dáváš 4 piva před spaním.. Chceš, aby ti lidi domlouvali a nadávali, ať to neděláš, nebo co? Já už těch ubulenejch keců tady na tom webu začínám mít často dost. Skoro bych řekl, že je lepší i chlastat než furt kňučet, jak je život nudnej, jak to nejde vydržet atd. To bych radši šel pěkně k Pinkasům a tam bych se pořádně zdunil před tím než bych tu něco takového psal.. Prostě si dělej co chceš..

Hana napsal:
no a právě i od toho mi ty čtyři piva večer pomáhají, prostě člověk vypne a oddychne si od starostí a strachu.

Nepochybuju ze pomahaji - otazka je co se stane kdyz zacne hladina alkoholu v krvi klesat a mozek se zacne dozadovat svoji "davky" - jestli pak prave tenhle abstinencni stav ty problemy nevyvolava.

Jinak jak pises o potrebe lasky a stesti a skvele fungujiciho partnerskeho vztahu... nezlob se ale prijde mi to tak trochu (ovsem muzu se samozrejme mylit) ze jsi si v predstavach vymalovala krasnou pohadku a jdes za ni pres hory a doly aniz by jsi rozlisovala sny a realitu a uvedomovala si rozdil mezi "chci" a "muzu". Coz je a bude v kombinaci s pravidelnym pitim dost smrtelna kombinace .