Alkoholik

Nedozvěděl. A nedozví. Ale vycíil, že už mě tak nezajímá, že ho nenáháním telefonem z hopody, že mi nevadí, když je celý víkend pryč atd. Až se to obrátilo. Ono toho bylo víc. Povýšili ho (což je fajn na jednu stranu, ale musel začít víc přemýšlet, být zodpovědnější, nekalit furt a nehulit adt), tak se tak nějak změnil, i ke mě a k dceři.

Nemá tu někdo zkušenosti s olanzapinem? Jak utlumí mozek a stavy po něm?

No tak to je super obrat,tak ať mu to vydrží aspoň Tě nebude svádět do hospody

Jak říkám: teď vzal dceru dokonce na výlet do londýna. ušetřil na to a chtějí být spolu, to by cca loni nepadlo v úvahu. I ty hospody s ním právě jdou - on si zahraje kulábr, já pokecám a jdem, žádný na kaši. Ale vím, jak je to u mě křehký, nemyslete si, že nevím...jsem to pořád já.

Morfee, ty to celé bereš na můj vkus nějak útočně. Ono každý jsme nějací a taky kolikrát čumím co se tady napíše, ale chce to klid, nezměníme tím psaním nikoho, jen mu ukážem jiný pohled a i ten náš pohled z jiného pohledu může být pěkná hovadina...

Nepil jsem víc jak rok a trpěl jsem pořád těžkými výkyvy nálad, chlast prostě mění lidi, následky nesem i dlouho poté... chytal jsem nějaké impulsy, furt něco dělat, jak když střelí a musel jsem do všeho drbat a pak zničehonic jsem byl na opačné straně, skoro jsem nemluvil, já jo, uzavřel do sebe... a pořád tak dokola. Každý týden terapie, jednou jsem chvíli uvažoval o nějaké léčbě patáky, já nevím, nějak to pak ustoupilo až to ustoupilo úplně a jsem relativně v cajku. Nikdy předtím jsem v dospělosti ničím podobným netrpěl, v dospívání jsem měl jiné problémy, z toho jsem vyrost.

Je to holt těžké pro každého, objeví se co dřív nebylo, každý se s tím vypořádáváme jinak... sem si říkal- jo, kéž by pár týdnů a budu v pohodě, přejdou skoro dva roky než sem mohl říct, že jsem celkem fajn, "stabilizovaný"

A pak už to šlo - jde- samo, nabalily se akorát jiné problémy...

Olanzapin-zyprexa- zkušenosti, tak asi bys to Renáto měla vyzkoušet, protože takto přemýšlet... u jednoho se např. objeví ospalost, u druhého ne a většinou při dlouhodobém užívání je tam příbytek na váze... znal jsem dvě osoby co to braly a jeden si pochvaloval, druhá se tím musela utlumovat od halucinací, psychóza, snížila se rapidně četnost těch stavů, ataků, ono to jsou ale dobré léky, psychiatr to nechtěl ani napsat, je tam velký doplatek a jak nemáš diagnostikovanou tu nemoc na kterou se používá, má pak doktůrek s pojišťovnou problém a blabla, to je ten pokrok ve zdravotnictví

Děkuji Peťulo za odpověď.
Já teda nic nedoplácela a to jsem se i divila. Jelikoż antidepresiva jsem doplácela. Sice ne moc ale doplácela. Já jsem spíše myslela otázku? Jak až moc utlumí mozek? Už jsem si ho vzala a tak to poznám.

S tím doplatkem jsem to napsal blbě, on je dost drahý, myslím ze dva tisíce? Ale to hradí pojišťovna, doplácí se málo, to bylo už před lety tak nevím...

Ono ale každý lék nějak působí, nemyslel bych na to, že tě utlumí, ale jak se po něm budeš celkově cítit, jestli líp nebo hůř... vím, že první měsíc byl takový nezvyk, než to najelo a zabralo, pak se navyšovaly dávky, v případě který jsem viděl tak nakonec na 20mg

Ale ber to těsně předtím, než pudeš do postele, dávkování je 0-0-0-1 - to je na noc

Byla jsem na oslavě a zhřešila sem.nechci se vyhýbat akcím,to bych se cítila odřízlá od okolního světa.teť už zase dlouho nic nebude tak pít nebudu

Mirka. Na alkohole v malom množstve(samozrejme nie každý deň) nie je v podstate nič zlé. Je pre ľudí, ako spústa iných pôžitkov. Ja som už svoju hranicu prekročil. Pre mňa už nie je. A ty, ak to budeš zvládať takto, raz za čas, tak je to OK. Nepi doma a snáď to zvládneš. Len musíš vedieť na tých oslavách kedy dosť. Keby si sa úplne izolovala od spoločnosti, v zmysle domov-práca, tak asi z toho zcvokneš. To by tiež nebolo dobré. Ja nie som bojovník za abstinenciu za každú cenu. Kto chce, nech si kľudne popíja. To musí každý zistiť sám, že už stačilo. Že tie problémy za to nestoja. Niekedy je také úplne abstinovanie nasilu, keď sa s tým štýlom života človek nestotožní, trápenie. Ale k tomu asi treba nejako vnútorne dospieť, aby to nebolo trápenie.