Alkoholik

Ahoj, všechny vás moc zdravím. Jaké to bylo... Zvláštní, plné zkušeností, přátelské, neodsuzujici... Nemohla jsem v noci spát. V noci jsem se většinou budila kvůli alkoholu, teď jsem se budila trochu s pozitivním pocitem tím, že jsem viděla ty lidi, to jak byli skvělí, to, jak mluvili o tom všem, musím říct, že jsem se tam cítila svým způsobem dobře...jela jsem tam vyklepana, bylo to fakt těžký. V průběhu začátku mi začly téct slzy a já se za to styděla, ale nešlo to zastavit. Nemluvila jsem o sobě, neslo to, ale příště už to zkusím. A teď jsem tam byla jediná žena, i přesto byly pánové úžasní. Děkuji za tuto zkušenost, doporučuji a příští týden jedu opět.
Jak se cítíte vy, holky?

Omlouvám se za ty hrubky, ale píšu to trochu s uslzenýma očima... Jinak češtinu ovládám celkem dobře. ????

wow to zní super. Já už líp, bolí mě záda, myslim, že to je dozvuk alkoholu. Zase jsem vnitřně rozhodnutá nepít. Modlím se a pracuju na tom, aby mi to vydrželo!

Tak hlavně, že z toho máš pozitivní pocit. Ja si to pořád nedokážu představit, jak to tam asi probíhá.
Já jsem včera nezačala a začnu dneska. Dnes vím, že nemůžu. Zitra už od rána mě čeká nějaký program. Čeho se, ale děsím je zítra večer a další 3 dny. Ty mi přijdou nejnáročnější

Uričitě první týden je nejhorší. Máš zde podporu.

Leni, já se bojím každého dne, je jedno, které jeho části. Ty příběhy byly hustý a vsichni, co včera byli nepijí už pár let, někteří hodně let. Je tam opravdu velká anonymita a konkrétně nikdy o nikom nikde nemluvís a hlavně, všichni jsme si rovni, všichni tam jsou úplně ze stejných důvodů. Stejně jako tady...

Včera jsem slyšela podobnou myšlenku, jaká se mi tady líbila od Michala. Dnes se nenapit, 24 hodin se nenapit... neřešit, co bude zítra. Jít den po dni... věřím, že je to tak dobrý krok. Každý krok je těžký.. Když jsem se v neděli napila, bylo to boží, důsledky byly hnus. Moc si toho nepamatuji, ale vím, že jsem pak doma spadla, slyším manžela, jak měl strach, jestli jsem si nerozbila hlavu... Hlava bolí i dnes, na lokti mám modřinu... Díky Bohu, že pouze takto. Ale ta psychická vyčerpanost drží dodnes, nedokážu se na sebe ani pořádně podívat do zrcadla. Na ten sraz jsem jela do vedlejšího okresu, zkus to taky, nikdo tě tam k ničemu nenutí, je to tam podobné jako tady. Kdybych mohla, tak bych ti ráda pomohla, ta bezmoc je hnus, já to moc dobře vím a mám to hodně čerstvé.

Rachel, rozhodnutí mám stejné, ale už si fakt nebudu říkat, že nikdy, protože co je zakázáno, to chutná snad ještě více. Zkusím den za dnem, uvidím...taky to mám tak jako ty, vše v pohodě, nic, nic a pak prostě to přijde a nedokážu vysvětlit proč. Říkám si, treba už to nepřijde... Nevím. Ale pořád doufám.

A ta odvaha na setkání jít? Stála jsem přes ulici a říkala si, ty jo, to asi budou oni...to jako fakt jen chlapi a to tam mam jako se přiblížit a zeptat se? Co když je to někdo jiný? Ty jo...No a tak jsem říkala, že se možná ztrapnim, ale šla jsem, pozdravila a zeptala se na jméno toho pána, co jsem ho kontaktovala a už to bylo.

Veronika, "dnes nepiju a zitra uvidim" je prave z AA. Ja to jen papouskuji jako dobry postup .
Je fajn cist, ze se ti vyplatilo tam jit.
Mozna by pomohlo chodit na antabus. Prece jen myslenka, ze se napijes a bude ti hooodne zle a nebo muzes i umrit, tak si to treba clovek i rozmysli