Alkoholik

Ahoj, taky se přidávám do tohoto tématu.
Je mi 30, jsem svobodná,bezdětná, dá se říct, že můj život je hezký, klidný, nemám žádné problémy, mám dokonalého přítele a kolem sebe lidi, co mě mají rádi. Bohužel alkoholismus se se mnou táhne už od začátku studia VŠ, takže pěknou řádku let, ani si už nepamatuju, kdy jsem vydržela nepít nějakou významněji dlouhou dobu. To, že jsem alkoholička si uvědomuju silně už několik let, ale znáte to, vystoupit není lehké. Muselo se stát něco zasádního, abych se vzpamatovala.
Se svým přítelem jsem od loňského podzimu, nebydlíme spolu, takže skrýt mé pití nebylo tak složité, ve společnosti nepiju, jen asi 2x jsem se opila v jeho společnosti, což se mu nelíbilo, nicméně nepojal žádné podezření. V létě jsem mu dala klíče od svého bytu. Opila jsem se jednoho pátku a pokračovala v opíjení se až do pondělí, během té doby jsem se mu ani neozvala, měli jsme domluvenou schůzku, já se stále neozývala, příšel ke mě, odemknul si a našel mě v zuboženém stavu, úplně mimo, nevěděl, jestli mi má zavolat záchranku, zůstal u mě a poté co jsem se nějak probrala se mnou celou záležitost rozebral a já se mu přiznala a slíbila, že přestanu....toto se opakovalo od července do listopadu každých 14 dní(14 dní jsem vždy vydržela nepít)...1. listopadu mi řekl, že už dál nemůže, že se musím jít léčit, že mě miluje a strašně se bojí o můj život. Moc mi na něm záleží a nechci mu ubližovat, léčebnu jsem sice vyloučila, ale rozhodla jsem se konat, zatím jsem učinila tyto opatření:

1. Řekla jsem všem svým nejbližším, že jsem alkoholik, že s tím teď něco dělám a že potřebuju jejich podporu, ví o tom:kromě mého úžasného partnera ještě můj bratr, jeho manželka, moje sestřenice a její manžel, několik mých nejbližších přátel...všichni mi dali najevo, že si toho moc váží, že jsem se jim svěřila, že mě budou všemožně podporovat, že jim můžu kdykoliv zavolat, když mi bude ouvej....taky mi všichni řekli, že mě obdivují, že jsem se rozhodla s tím něco dělat...to mi velmi pomohlo v tom sebevědomí, které jsem svým pitím ztratila....začínám si sama sebe vážit už proto, že už nepiju...potřebuji to uznání a podporu od svých nejbližších

2. Našla jsem si psychoterapeutku, zatím proběhla jen jedna návštěva, 3.1. jdu k psychiatričce a 8.1. na druhou návštěvu k terapeutce, tady mi pomáhá už jen to, že když k ní 8mého přijdu, tak jí můžu s čistým svědomím říct, že od konce listopadu jsem nepozřela ani kapku.

3. Vánoce jsou pro mě vždy velmi zátěžové. Letos obzvlášť proto, že můj přítel má děti z prvního manželství a musel být s nimi v jiném městě. Já byla na Štědrý den celý den sama doma - ale zvládla jsem to, četla jsem si a byla psychicky vážně v pohodě. 25tého jsem z Prahy jela ke své rodině na Moravu, celá rodina jsou vinaři, všichni ty dny popíjeli, jeden večer celý probíhal ve sklípku, už u snídaně se mnou u stolu můj otec pil přede mnou panáka ke snídani....popravdě, jsem teď silně namotivovaná, takže všechen ten alkohol se mnou vůbec nic nedělal, měla jsem a mám ze sebe dobrý pocit. Mám i dobrý pocit, že zítra budu moct svým blízkým říct, je to přesně 1 měsíc co nepiju, zvládám to dobře.

4. Podle mě hlavně na začátku to chce hodně motivace a SOUSTŘEDĚNÍ se na problém...já přečetla za ten měsíc 4 knížky od abstinujících alkoholiček, dřív jsem popíjela po večerech, takže večerní čtení téhle literatury mi pomáhalo...doporučuji hlavně ženám knížky od Moniky Plocové, vyšly tři, nejvíc mi pomáhala Na špičce ledovce....pak jsem objevila ještě jednu fajn knížku Hořkosladká medovina od Bohunky Novákové, je to i zábavná knížka.

5. Co dál po prvním měsíci? Uvidím co přinese návštěva psychiatričky, deprese kupodivu nemám žádné. Ale u mě dělá hodně to, že se celý ten měsíc zabývám sebou, rozmazluju se....jsem bez práce, ale peněz mám dost a nájem zaplacený na půl roku dopředu, takže mám takový speciální režim: hodně přemýšlím, rozebírám se, píšu si deník, čtu, chodím do kina, chodím cvičit, chodím na dobré jídlo do restaurací, chodím do sauny, na masáže....věřím že takový režim po dobu prvních tří měsíců abstinence je pro mě to nejlepší, takový způsob rekonvalescence(taková léčebna v domácím prostředí)....když vše půjde nadále tak jako do teď, tak chci v únoru začít hledat novou práci a postupně si přidávat zátěž. Partner se chce (i já chci) se v únoru společně sestěhovat, najít si velký nový byt a zařizovat. Příjemných plánů je hodně a nic co by mě tížilo a čeho bych se bála není, vlastně jen příjemné věci.

Takže je teprve měsíc abstinence za mnou, ale upřímně: kdo má tak ideální podmínky pro abstinování jako mám já?Byla by hrozná hloupost toho nevyužít a být tak nevděčná, že toho daru nevyužiju.
Taky jsem zvědavá co bude dál v terapii, první schůzka zatím proběhla tak vlažně, mluvila jsem jen já, paní doktorka mi jen potvrdila diagnózu se kterou jsem přišla a obědnala na další měsíc....ale vlastně už teď mě to drží, že je o dalšího člověka víc, kterému se budu "zodpovídat", kterému řeknu, od 31.11. nepiju.
Nejvíc mi ale pomohl partner, mluvili jsme o mém alkoholismu hodiny a hodiny, taky o mém špatném vztahu s matkou, prakticky funguje trochu jako psycholog. A cítím v něm obrovskou důvěru, dodává mi seběvědomí a hodně motivuje a chválí.

Budu se ozývat stejně jako Martin, jak to probíhá.

Natalie diky za sdileni. Mame hodne podobny pribeh! Drz se, je dobre ze budes chodit pravidelne k terapeutce, urcite ti pomuze ale musis hodne pracovat na sobe. Psychiatricka nevim z jakeho duvodu, prasky nepotrebujes ne?

Natálko, alkoholismus je nemoc hlavně psychická,můžeš mít vše, lásku, peníze, ale zdraví se Ti hroutí, tak bacha!Dobře, že máš odbornou pomoc, i motivaci, věř, že abstinence je krásná, budeš se divit, jaký hodnotný život lze žít bez alkoholu, tak vydrž, a budeš šťastná!

Natálko,vzala jsi to za správný konec.Jsem moc ráda,že jsi se dokázala rozhodnout.Opravdu by jsi svým pitím zahodila kus svého života,který ti má co nabídnout a to víš docela přesně.At´ti tvoje motivace vydrží.Držím palce.Hodně štěstí.

Jessi, Líbo, Jano:
děkuji vám za podporu. Já teď jsem úplně rozhodnutá a věřím si, ale je jasné, že to bude ještě boj, zatím se jen rozmazluju a určitě to bude jiné, až mě něco rozhodí. Bažení zatím přišlo 2x a já si díky tomu uvědomuji co jsou mé spouštěče, v mém případě je to to, když mám nějaký hektičtější den, i pozitivně hektický, třeba naposledy, když jsme jeli na výlet do Vídně, běhali po galeriích, kavárnách, trzích...pak mě partner odvezl domů a já byla taková plná dojmů a najednou jsem byla sama doma a tam klid...v takových chvílích jsem dřív sáhla po láhvi vína, jen tak zapít a zpříjemnit si ten krásný život...a bohužel při té první krásné sklence na zapití krásného života mi to v té mé alkoholické hlavičce přeskočilo na alkoholický režim a vzpamatovala jsem se za dva dny

Jessie: k psychiatričce mě poslala terapeutka, prý to tak v té klinice probíhá (jedná se o kliniku Eset), nejdříve musí člověk na vstupní vyšetření k psychiatričce, bůhví, třeba mám nějaké úzkosti, které si až tak neuvědomuji.

Natálko.Využij veškerých nabídek,které dostaneš.Máš pravdu často si ani neuvědomujeme veškeré stavy.Toto přichází až časem.Ovšem víc jak polovina stavů,které jsou našimi spouštěči se dá velice dobře léčit.Alkoholik si právě v alkoholu najde všelék na všechno,vidí v něm kus štěstí a neuvědomuje si,že právě chemické štěstí je vždycky zákeřné a zrádné.Psychiatr léčí stavy a důsledky. Jejich příčiny hledá psychologická pomoc.

Natali jsi na dobre ceste, vydrz, stoji za to vydrzet i bazeni

muzes si precist zajimave knihy od pana doktora Nespora, jsou zadarmo ke stahnuti, me moc pomohly

www.drnespor.eu/knizkycz.html

Jessie, děkuji, já je četla už kdysi a mepomohlo to...

mě nějak nepomáhalo nic, když jsem na to byla sama...teď to beru jako společný projekt mě a přítele, pomáhá mi to, že to dělám nejen pro sebe, ale i pro nás
a že o tom všichni blízcí vědí, fandí mi a já jim to dokazuju, všichni z toho mají radost

Dnes je Silvestr,
pro mě to dnes bude lehké, já na Solvestra paradoxně nepila už několik let:)

omlouvám se za chyby, píšu z telefonu