Alkoholik

Alkoholizmus je maligny tumor na duši.Chce to žihadlo..včelar.Kontrolovat svoj život,včely nam daju elixir života..propolis.Niečo genialne..ten propolis.Životabudič.Pišem..stale to v hlave resetujem..chcem najst tu spravnu nirvanu.Reminiscence je iny level..no number 1.No všetci sme fajn
Len ten problem: chlast.Pozeral som hokej...no pivčo bolo.Je to magnet..asi ma to zabije..no neviem.Je čas dat stopku..Fatalne abstinovat.Bez kompromisu.Ide o život.takže tak...

Zdendo,
Kéž by

Ahoj,

je mě čtyřicet pět let a piji už od mládí. Jsem kvartální alkoholik a míval jsem období, kdy jsem nepil nebo pil s velkou mírou. Vždycky se potom něco v životě převrátilo a já se začal rozpíjet. Momentálně zase začíná mé rozpíjení už mám strach, že to jde se mnou čím dál víc dolů. Jsem schopen vypít dvě flašky vodky za jeden den, propít víkend atd. Mám i více úrazů kvůli pití - zlomená ruka, různé oděrky atd. Dost se mě i třesou ruce.
Piji sám. Přichází i různé deprese v kocovinách atd. A začínám mít strach... Takže si budu muset dát asi pauzu. Vím, že bych měl říct, že musím přestat.

Romiano. Vieš si povedat sam sebe vetu:som zavisly,som alkáč.vieš?To je zaklad.Musiš abstinovat hned,nie zajtra!Viem to presne,zažil som to x krat.Niet inej cesty,ver mi.Ak to nedaš sam...odporučam liečenie.Načas budeš v chranenom prostredi,bez chlastu.Je to taky trenažer na život bez chlastu. Nakoniec ten boj je len a len na nas.A piješ sam.No zle..zle.Piješ,potom sebalutost,depresie,uzkosti.A zase dokola.Že?Kolotoč.Ja ešte abstinujem velmi kratko,no mrchu menom alkohol poznam až moc dobre.Pomohli mi tu na fore a moc...viem,že nie som v tom sám. Ani Ty nie si. Zdeno- alkoholik

Já osobně si myslím, že je blbost to paušalizovat na to, že, když člověk pije sám, že je to v hajzlu. Já pil odjak(p)iva vždycky ráději sám. Rád přemýšlím a to mi jde nejlíp samotnému. Průser začal až, když jsem začal pít, abych nepřemýšlel. To jsem se chtěl jen umrtvit a nemyslet. A úplně nejhorší stádium je podle mě, když člověk pod tíhou depresí a různých psychických sraček přestane chtít žít. Ale na druhou stranu, když se to v tomto okamžiku nějakým - jakýmkoli způsobem přestane chlastat a začne se pracovat na střízlivosti, jde to líp, než, když se člověk rozhodne, že nechce pít někde na půli cesty mezi "normálním" pitím a tím dnem, tou nechutí dál žít. Je to můj názor a netvrdím, že je to pravda. Já přestával pít stokrát. Až, když jsem byl na dně, tak mi jde abstinovat samo od sebe. Není to úplně tak samo, ale jde mi to.

Tak nějak mě nebaví život. Kolikrát to není ani alkoholem, tím chlastáním to jen ještě více zvětším. Jak jsem psal, s alkoholem jsem měl vždycky problémy, ale vždy se dalo ukočírovat. Teď mívám občas strach. že se řítím do pekla. Můj otec také pil, dá se říci, že se upil nebo měl už tak zhuntované tělo i nezdravým životním stylem, že umřel něco málo po čtyřicítce. Takže genetika a taky si myslím, že nemám srovnanou psychiku. Tělu se nedostává nějak toho pocitu vyrovnanosti a občasného štěstí.
Dobře, zkusím přestat. Vím, že není cesty takového toho pití napůl. Prost jak začnu, tak jedu do mrtva. Většinou.

Ale je to konečna.pit osamote.Len ja a flaša.Ako ožereme sa tak ,či tak.Ale osamote je to ustup zo socialneho života.Prehra.Včelar,všetko je jedno.prečo ,ako,dôvod.ti zavisli,čo pišu su v sračkach.Psychickych.Aj ja som a budem navždy.Raz sa napijem a adios.Preto si tu pomahame,hecujeme sa...teraz mam chut na pivo jak sviňa...no už mam v sebe odpor k pocitu opilosti...no ak si dam len jedno...idem ku dnu .

Já jsem pil skoro vždycky sám. Kolikrát mě alkohol nejvíc chutnal o samotě a ne ve společnosti. Potřeboval jsem si prostě podumat, trochu se umrtvit ve stresu a přetížení. Jenže teď chlastám už jen ze setrvačnosti, jen tak. Nejhorší na tom je, že ani teď moc není důvod, prostě mě popadne démon, chuť pít a jsem jak v tranzu a jdu si koupit láhev. Začínám mít strach o své zdravý, abych se vůbec dožil důchodu, že mě vyhodí z práce atd. Prostě přestávám základně fungovat a ten alkohol mě už narušuje hodně život.

Asi budu muset odněkud začít. Mám strach, že to stejně nezvládnu. Tzn. proběhne to, co asi tady každý zná - pár dnů, týdnů nebudu pít a potom nanovo a snad ještě horší. Myslím si, že si potřebuji srovnat psychiku, že to moje pití má nějaké kořeny v neuspořádané psychice. Ach jo, takový hezký den a člověk se plácá v myšlenkách o ničem. Má někdo zde zkušenost s nějakými léky, terapií??

Romiano napsal:
Asi budu muset odněkud začít. Mám strach, že to stejně nezvládnu. Tzn. proběhne to, co asi tady každý zná - pár dnů, týdnů nebudu pít a potom nanovo a snad ještě horší. Myslím si, že si potřebuji srovnat psychiku, že to moje pití má nějaké kořeny v neuspořádané psychice. Ach jo, takový hezký den a člověk se plácá v myšlenkách o ničem. Má někdo zde zkušenost s nějakými léky, terapií??

Romiano,

kto iný Ti poradí lepšie ako psychiater/psychoanalytik?

Neotáľaj, zdvihni sa a vysyp mu, čo prežívaš!
"Do hláv a do melónov sa nevidí!"(Talianske príslovie.)